Zobrazení textu: Možnosti odstoupení od smluv uzavřených spotřebiteli

2. Spotřebitelské smlouvy podle občanského zákoníku

Většina spotřebitelských smluv má svůj základ v občanském zákoníku, a to ať už se jedná nejčastěji o kupní smlouvu, smlouvu o dílo, smlouvu o finanční službě anebo o smlouvu o zájezdu.
Obecná ustanovení o odstoupení od smlouvy jsou zde obsažena v §§ 2001 až 2005 občanského zákoníku (OZ) včetně např. i ustanovení, že odstoupení od smlouvy se netýká ani ujednání o řešení sporů mezi oběma stranami smlouvy jako ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, či práva na zaplacení smluvní pokuty, ale z pohledu ochrany spotřebitele nás zde bude mnohem více zajímat, zda jako spotřebitelé můžeme od smlouvy odstoupit bez udání důvodů anebo zda pro takový akt musíme uvést a také mít nějaké důvody.

# 2.1 Odstoupení od smlouvy bez uvedení důvodů
Jako spotřebitelé jsme totiž ve smluvním vztahu s podnikatelem považováni za slabší stranu, a proto nám občanský zákoník ve zvláštních a omezených případech dává možnost odstoupit od smlouvy i bez udání důvodu. Těmito zvláštními (ale nikoli ojedinělými) případy jsou:
I. **Smlouvy uzavřené distančním způsobem (§ 1824 až § 1827 OZ)
Distanční smlouvy jsou smlouvy uzavřené bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran za použití prostředků komunikace na dálku, kterými se rozumí zejména internet, elektronická pošta (e-mail), telefon s lidskou či automatickou obsluhou, leták, ať již adresovaný či neadresovaný, ale také reklama v novinách a časopisech s objednávkovým tiskopisem anebo katalog.
Vzhledem k tomu, že spotřebitel a prodávající nebyli při uzavírání smlouvy současně fyzicky přítomni, nemá spotřebitel možnost si dotčené zboží odzkoušet ani si je jak smyslově vyhodnotit, a proto mu i u nás právní předpisy přiznávají vyšší ochranu.
Prodávající je pak u distančních smluv povinen také spotřebiteli poskytnout informaci o možnosti odstoupit od smlouvy, a to do 14 dnů od uzavření smlouvy, a nejste-li proto se zbožím či službami spokojeni, nebo pokud máte obavu, že jste uzavřeli nevýhodnou smlouvu, máte právo od takové smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce, a to do 14 dnů ode dne jejího uzavření.
Pokud jste ovšem nebyli před uzavřením smlouvy poučeni o právu na odstoupení, pak můžete od takové smlouvy odstoupit až do 1 roku a 14 dnů ode dne počátku běhu lhůty pro odstoupení. A pokud v takovém případě prodávající svoji chybu napraví a poučí vás, začíná 14 denní lhůta běžet právě ode dne, kdy jste od něj takové poučení obdrželi. Neobdrželi-li jste pak příslušné plnění už při uzavření smlouvy, počíná tato lhůta běžet až ode dne převzetí zboží, nebo skládá-li se dodávka z více částí, či je-li složena z několika výrobků, které jsou zaslány samostatně, počne tato lhůta běžet až od převzetí poslední části nebo posledního výrobku. Při pravidelné a opakované dodávce zboží, je pak počátek této lhůty stanoven na převzetí první dodávky.
Typickou distanční smlouvou je smlouva uzavřená po telefonu, a protože je tato forma často zneužívána, uvádíme k ní zde i podrobnější informace. Prodávající je u smlouvy uzavírané po telefonu povinen poskytnout spotřebiteli jasně a srozumitelně nejen všechny informační údaje stanovené zákonem, jako je přesné označení zboží či služby, jejich vlastnosti a cena, ale také, jak dlouho závazek potrvá a podmínky pro jeho ukončení, a současně i, a to hned na začátku hovoru, základní údaje o sobě a účel hovoru. V praxi to ale nebývá bohužel pravidlem a spotřebitel se proto dozví, že smlouvu uzavřel, vlastně až když obdrží znění smlouvy anebo když mu přijde faktura.
Současný zákon totiž k platnosti distanční smlouvy nevyžaduje její písemnou formu, ale pouze stanoví, že prodávající vydá spotřebiteli po uzavření smlouvy jedno její vyhotovení, které spotřebitel nemusí ani podepsat. A jediná rada tak, jak se dnes prakticky v tomto vyhnout nemilým překvapením, je neuzavírat na dálku žádnou smlouvu, nedávat vůbec žádný souhlas a nabídky jednoznačně odmítat. Podle chystané novely občanského zákoníku by zde sice mělo dojít ke změně a to tak, že po telefonu by bylo možné nabídku spotřebiteli pouze oznámit a pokud by s ní souhlasil, smlouva by měla začít platit teprve až po jejím písemném odsouhlasení spotřebitelem, ale na tuto změnu si musíme ještě počkat.
II. Smlouvy uzavřené mimo obvyklé obchodní prostory (§ 1828 OZ)
Za obvyklé obchodní prostory se považuje provozovna prodávajícího, kde spotřebitel očekává jeho činnost, a v praxi to může být nejen kamenná prodejna, ale např. i stánek. Musí se tak jednat o prostory, které slouží podnikateli k jeho činnosti jako trvalé či obvyklé a které musí být viditelně označeny jako provozovna.
Od smluv, které s prodávajícím uzavřete v jeho provozovně (tzn. v obvyklých obchodních prostorech), odstoupit bez udání důvodu nemůžete. Pokud ale smlouvu uzavíráte mimo jeho provozovnu, toto právo jako spotřebitelé máte. A za smlouvu uzavřenou mimo prostor obvyklý pro podnikání se považuje i:
· smlouva uzavřená sice v prostoru obvyklém pro podnikání prodávajícího, ale pokud k jejímu uzavření došlo bezprostředně poté, co prodávající oslovil spotřebitele mimo tyto prostory a
· smlouva uzavřená během zájezdu organizovaného prodávajícím za účelem propagace a prodeje zboží či poskytování služeb, a tedy i smlouva uzavřená během tzv. předváděcí akce.
I v těchto případech, pokud jste uzavřeli smlouvu mimo obvyklé obchodní prostory prodávajícího a nejste-li se zbožím či službami spokojeni nebo se obáváte, že jste uzavřeli nevýhodnou smlouvu, máte právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce, a to až do 14 dnů od jejího uzavření.
A i zde platí, co bylo řečeno výše, tzn., že pokud jste nebyli před uzavřením smlouvy poučeni o právu na odstoupení, můžete od smlouvy odstoupit až do 1 roku a 14 dnů ode dne počátku běhu lhůty pro odstoupení. A pokud prodávající svoji chybu napraví a poučí vás, začíná i zde tato lhůta běžet ode dne, kdy jste od něj takové poučení obdrželi. A to samé platí i pro běh lhůt, co se týče uzavření smlouvy a převzetí zboží, ale je potřeba si dát pozor na některé situace, ke kterým zde může dojít.
Pokud vás totiž prodávající osloví např. telefonicky s informací o výhře, která vám bude předána v jeho provozovně, a vy si ji zde převezmete a odejdete při té příležitosti současně i s jiným zbožím, které jste původně vůbec nechtěli, pak uzavíráte i tímto způsobem smlouvu v jeho provozovně a nejedná se tak o smlouvu uzavřenou mimo obvyklé obchodní prostory a od takové smlouvy pak odstoupit bez uvedení důvodů nemůžete. A existuje i další praxe, kdy se nepoctiví prodejci i během nejrůznějších akcí často snaží podobnými podmínkami své povinnosti omezit a vaše právo na odstoupení od smlouvy uzavřené mimo klasické obchodní prostory (typicky pokud zjistíte, že vám dané zboží anebo služby nevyhovují nebo pokud takto uzavřete nevýhodnou dohodu) vyloučit.
A v souvislosti s odstoupením (ať už od smlouvy distanční nebo uzavřené mimo obvyklé obchodní prostory) je potřeba si vždy uvědomit i několik dalších věcí:
1. Spotřebitel je při odstoupení od smlouvy povinen zboží či popř. i jiné plnění podle smlouvy vrátit prodávajícímu bez zbytečného odkladu, a to nejpozději do 14 dnů po odstoupení od smlouvy a na své náklady.
2. Prodávající je pak povinen spotřebiteli vrátit, a to také nejpozději do 14 dnů po odstoupení od smlouvy, všechny peněžní prostředky, a to i včetně nákladů např. na poštovné, které spotřebitel uhradil při dodání zboží. Pokud si však spotřebitel zvolil jiný než nejlevnější způsob dodání zboží, který mu podnikatel nabízel, vrátí mu podnikatel jen takové náklady na dodání zboží, které odpovídají nejlevnějšímu nabízenému způsobu dodání zboží spotřebiteli. A prodávající je povinen uhradit spotřebiteli i náklady spojené s vrácením zboží, jestliže ho na jeho povinnost nést tyto náklady před uzavřením smlouvy neupozornil.
3. Prodávající vám ovšem není povinen vrátit vaše peníze dříve, než mu vrátíte zboží anebo než prokážete, že jste mu ho skutečně odeslali, a to vyjma situace, kdy vám prodávající dodal zboží do vaší domácnosti již v okamžiku uzavření smlouvy a povaha zboží ho neumožňuje odeslat standardní poštovní cestou zpět. V takovém případě má zboží prodávající od vás převzít, a to na své náklady ve vaší domácnosti.
**A konečně, existují i výjimky z práva na odstoupení od smlouvy (§ 1829 až § 1838 OZ) a občanský zákoník pak přímo vyjmenovává i případy, kdy ani od smlouvy uzavřené na dálku nebo mimo obchodní prostory odstoupit nelze. Jedná se konkrétně o případy uvedené v § 1837 OZ a tedy např. o situace:
· když spotřebitel výslovně souhlasil s tím, že služba bude splněna před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy (např. provedení opravy nějaké věci),
· když bylo zboží upraveno podle jeho výslovného přání (např. záclony šité na míru),
· když dodané zboží podléhá rychlé zkáze (např. potraviny určené k přímé konzumaci),
· když spotřebitel vyňal zboží z uzavřeného obalu a z hygienických důvodů jej není možné vrátit zpět (např. hygienické zboží), nebo i např.
· když je zboží chráněného autorskými právy a spotřebitel porušil jeho originální obal (např. audio a video nahrávky nebo počítačové programy apod.).
A ustanovení o smlouvě uzavřené na dálku a smlouvě uzavřené mimo obvyklé prostory se také nepoužijí na zákonem výslovně vyjmenované smlouvy, a to konkrétně jedná-li se smlouvy uvedené v § 1840 OZ jako je např. smlouva o poskytování zdravotní péče, o finanční službě či přepravě osoby nebo smlouva, jejímž předmětem je vznik, převod či zánik práva k nemovité věci a nájem bytu či výstavba a podstatná přestavba budovy apod., anebo s určitými výjimkami třeba i smlouva o zájezdu, a to z důvodu, že tyto smlouvy obsahují i řadu zvláštních ustanovení, které se týkají specifik té které smlouvy, a s výjimkou smluv uvedených v kapitole 3 je zde proto nebudeme dále rozvádět.

# 2.2 Odstoupení od smlouvy kupní s uvedením důvodů

Tam, kde spotřebitel nemá možnost odstoupit od smlouvy bez uvedení důvodů danou právními předpisy, musí pro odstoupení (a to i u jakýchkoli běžně uzavíraných smluv podle občanského zákoníku jako je nejčastěji právě kupní smlouva, smlouva o dílo nebo smlouva o nájmu apod.) vždy uvést nějaký důvod, a to ne ledajaký, ale jen důvod, který je specifikovaný ve smlouvě anebo zákoně. Abychom tomu lépe porozuměli, podíváme se zde na tyto případy odstupování od smluv s uvedením důvodů na příkladu právě smlouvy kupní, která je bezesporu nejrozšířenější spotřebitelskou smlouvou vůbec.



**Vlastnosti zboží a služeb (vlastnosti předmětu koupě)

Prodávající je povinen odevzdat spotřebiteli zboží nebo službu v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, musí prodávající plnit v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy, jinak pro účel obvyklý. Při určení jakosti nebo provedení zboží podle vzorku (např. vzorek dlaždice nebo obkladu) anebo podle předlohy (např. technická specifikace), musí věc jakostí anebo provedením odpovídat takovému vzorku nebo její předloze.

Nemá-li předmět smlouvy tyto v zákoně stanovené vlastnosti, považuje se za vadný, přičemž za vadu se podle zákona považuje i plnění jiné věci anebo i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

**Reklamace (uplatnění vad)

A zjistíte-li, že je nějaký vámi zakoupený výrobek vadný, můžete u něj jako spotřebitel uplatnit práva z vadného plnění neboli podat reklamaci, a je potřeba i na tomto místě zdůraznit, že právo reklamovat vady u zakoupené věci je i u nás jedním ze základních projevů ochrany spotřebitele.

Zákon stanoví ale i zde výjimky, ve kterých nelze vady předmětu koupi reklamovat, a to zejména když byla vada zjevná už při uzavření smlouvy, a dále (viz § 2167 OZ) např. i u vady, pro kterou byla sjednána nižší cena, u vady způsobené obvyklým používáním věci anebo vyplývá-li to z povahy věci samotné.

Spotřebitel přitom musí reklamovat vady včas a u prodávajícího, u kterého byl výrobek zakoupen, nebo u subjektu (zpravidla servisu), který je určen prodávajícím k provádění oprav. Jestliže ovšem spotřebitel požaduje, jak si ukážeme i níže, odstoupení od smlouvy, musí reklamaci uplatnit u prodávajícího, a to buď v kterékoliv jeho provozovně, nebo přímo v jeho sídle. S odstoupením není možné se obracet na servis. Partnerem spotřebitele je v takovém případě vždy jen prodávající!

**Reklamační doba (lhůta pro uplatnění vad)

Zákon také stanoví, že spotřebitel je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době 24 měsíců od jeho převzetí, přičemž projeví-li se vada již v průběhu 6 měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí. Spotřebitel tak má v tomto případě výhodnější postavení, neboť se má za to, že věc byla vadná již při jejím převzetí a je na prodávajícím, aby prokázal opak. Pro úplnost zde také uvádíme, že reklamační dobu u zakoupeného použitého zboží (second hand) je možné zkrátit až na polovinu (12 měsíců) a že i u skrytých vad staveb tato doba činí maximálně 5 let.

Reklamace přitom musí být vyřízena vždy bez zbytečného odkladu, a to nejpozději do 30 dnů ode dne jejího uplatnění, a tato lhůta začíná běžet následující den po jejím uplatnění a týká se kalendářních dní, takže běží i přes víkendy, či svátky. Reklamační doba ale může být dohodou stran i prodloužena.

**Práva z vadného plnění (§ 2099 až § 2109 OZ)

Pro posouzení toho, zda máte zákonný důvod odstoupit od smlouvy, je pak zapotřebí posoudit především otázku, k jak závažnému porušení smlouvy došlo, tj. zda daná vada věci představuje podstatné porušení smlouvy nebo nikoli. A také si musíte vybrat, co přesně budete požadovat. Již při reklamaci totiž musíte prodávajícímu sdělit, jaké právo z níže uvedených jste si vybrali, a toto je pak zaznamenáno i v reklamačním protokolu, a provedenou volbu už nemůžete bez souhlasu prodávajícího měnit.

Podstatné porušení smlouvy je přitom takové porušení povinnosti, o kterém prodávající již při uzavření smlouvy věděl nebo kdy musel vědět, že byste s ním danou dohodu vůbec neuzavřeli, pokud byste o porušení takové povinností věděli (např. v situaci, kdy vám prodávající dodá padělek místo originálu). A v praxi pak k podstatnému porušení smlouvy dochází nejčastěji tehdy, když má daná věc nějakou skrytou či neodstranitelnou vadu, která brání jejímu řádnému užívání (když ji např. nelze opravit apod.).

Pro přehlednost zde proto uvádíme i přehled vašich práv a situací, ke kterým může dojít a které zakládají vaše právo (a také zákonné důvody) od smlouvy odstoupit:

Při podstatném porušení smlouvy máte právo
a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci,
b) na odstranění vady opravou věci,
c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo
d) odstoupit od smlouvy.

Je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, máte pouze právo

a) na odstranění vady anebo
b) na přiměřenou slevu.
Neodstraní-li ale prodávající vadu včas (tj. překročí-li lhůtu 30 dnů, popř. delší lhůtu, na které jste se s ním dohodli), anebo když vadu odmítne odstranit, můžete také
a) požadovat slevu z kupní ceny, anebo
b) odstoupit od smlouvy.
A také v případě, když je vada věci sice odstranitelná, ale když věc nemůžete řádně užívat
a) pro opakovaný výskyt vady po opravě (což se v praxi chápe tak, že se postupně vyskytne 3x stejná vada) nebo
b) pro větší počet vad (což se v praxi chápe tak, že se postupně vyskytnou 4 různé vady nebo současně 3 různé vady)
můžete také požadovat výměnu zboží nebo odstoupit od smlouvy.
Nemůžeme ale zastírat, že úprava občanského zákoníku v otázce odpovědnosti prodávajícího za jakost věci při jejím převzetí spotřebitelem nepatří společně s odpovědností za jakost („obchodní zárukou“ či běžnou „záruční dobou“) k těm nejsrozumitelnějším ustanovením tohoto zákoníku, a bohužel také, že postavení spotřebitelů se u nás v tomto ohledu oproti starému zákoníku v podstatě zhoršilo. A jsme proto rádi, že v EU došlo k zavedení nových pravidel podle Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU č. 2019/771, která se týkají zejména souladu zboží se smlouvou, prostředků nápravy a i obchodní záruky a které by měly i v ČR začít platit nejpozději od 1. ledna 2022. To se vedle možnosti prodávajícího domáhat se nápravy ze strany odpovědné osoby nebo osob v řetězci předchozích transakcí týká mimo jiné např. i prodloužení převráceného důkazního břemene na straně prodávajícího a výše uvedené domněnky, že věc byla vadná již při jejím převzetí, a to až na 1-2 roky (!), což znamená a bude znamenat i výrazný posun v ochraně našich práv jako spotřebitelů.
Do doby, než ale bude nová úprava známa, musíme spotřebitele upozornit, že zcela určitě výhodnější je si zakoupené výrobky náležitě vyzkoušet a řádně je otestovat ještě ve lhůtě 6 měsíců od zakoupení a při zjištění vady v této 6 měsíční lhůtě zboží ihned (viz výše) reklamovat, a pokud pro to existují shora uvedené zákonné důvody, pak bychom se ani dnes neměli bát od kupní anebo i jiné smlouvy odstoupit.

Zpět