Světluška 10/2025
Staré pověsti české - Jana Eislerová: Karlův most
Na jaře roku 1342 sledovali Pražané s obavami, jak stoupá hladina Vltavy. Na pilíři tehdejšího Juditina mostu se šklebila kamenná hlava, kterou lidé pojmenovali Bradáč. Jestliže voda vystoupila až k Bradáčovým vousům, museli obyvatelé Starého Města pomýšlet na záchranu svých životů a majetku před hrozící povodní. Toho roku pluly po řece mohutné ledové kry, které se hromadily u pilířů mostu, jejich nápor byl tak silný, že mu mostní pilíře neodolaly a postupně se zřítily. Most, který skoro po dvě staletí spojoval vltavské břehy a nesl jméno královny Judity, manželky krále Vladislava II, byl teď zcela zničen.„Praha se bez kamenného mostu neobejde, uvažoval král Karel IV. a povolal k sobě významného stavitele Petra Parléře. „Připrav plány na stavbu nového kamenného mostu přes Vltavu,“ přikázal staviteli král.
„Chci, aby most byl mohutný a pevný a dokázal vzdorovat i těm nejničivějším povodním.“ Stavitel se dal neprodleně do práce. Množství kameníků otesávalo kamenné kvádry, další dělníci je přiváželi k Vltavě, zedníci míchali maltu, aby kvádry mohly být spojeny.
„Budeme do malty přidávat čerstvá vejce,“ řekl stavitel zedníkům, „tím bude most pevnější.“ Král vydal nařízení, aby z celé země byla na stavbu mostu dovážena vajíčka. A skutečně z celých Čech se sjížděly selské vozy a přivážely vejce, která zedníci roztloukali do malty. Dodnes se smějeme příhodě, která se přitom stala. Město Velvary také poslalo do Prahy náklad vajec. Velvarští měšťané se ale báli, aby se vajíčka cestou nerozbila nebo nezkazila, proto je nechali uvařit natvrdo. Vypráví se také, že do malty se přilévalo i mléko a dokonce snad i víno. Tak se snad i stalo, že jednou zase z Unhošti poslali místo mléka tvaroh a syrečky.
Za Karla IV. na mostě nebyly žádné sochy, jen dřevěný kříž. U něho se naposledy modlili zločinci odsouzení k smrti.
Karlův most byl několikrát poničen povodněmi, ale vždy se podařilo ho opravit.
Most měl i svého vodníka, který bydlel pod čtvrtým mostním obloukem.
V mostu je neznámo kde zazděn divotvorný meč slavného rytíře Bruncvíka. Socha Bruncvíka, u jehož nohou odpočívá lev, hledí z mostu směrem na vltavský ostrov Kampu. Podle pověsti, až bude české zemi nejhůře, pojede po mostě svatý Václav a za ním mohutné vojsko rytířů, kteří do té doby čekali ukryti v hoře Blaníku. Václavův bělouš rozkopne kopytem dlažbu, kníže pozdvihne meč a zvolá: „Všem nepřátelům hlavy dolů!“ To se stane a v české zemi pak zase zavládne mír a pokoj.
Pro zvídavé něco navíc:
Základní kámen Karlova mostu položil sám Karel IV. Údajně se tak stalo v roce 1357 dne 9. července (tedy v 7. měsíci) ráno v 5:31 hodin. Slavný panovník prý věřil, že číselná řada spojující letopočet, datum a čas do řady lichých čísel 135797531 přinese stavbě štěstí. Most se 16 oblouky patří k nejkrásnějším pražským památkám. Ve své dlouhé historii mnohokrát odolával rozbouřené vodě. Dnes se musí bránit především před davy turistů. Přesto, vydejte se do Prahy a projděte se po jeho dlažbě. Mám vyzkoušeno, že kterýkoliv den v ranních hodinách (třeba právě mezi 5. a 6. hodinou) na mostě nikdo nebývá.
