Světluška 10/2025
Čtenářská rozcvička - Bohdana Pávková: Povídačky naší Kačky
Natrénujte si písmenka:R – Ř – R – Ř – R – Ř
r – ř – r – ř – r – ř
Proč? Rozcvičili jste se tak na naše poslední příběhy holčičky Kačky o zvířátkách a přírodě. Důležité v každém příběhu byly jednotlivé hlásky naší abecedy. Procvičili jste si je pěkně ve skupinách. Teď na vás čekají hlásky R a Ř, a to jsou mimořádně zlobivé hlásky. Proto přišly na řadu jako poslední. Kdo neumí správně vyslovovat R a Ř, o tom se říká, že ráčkuje. Někomu tato vada řeči zůstává až do konce života, ale dá se správným cvičením odstranit.
A my si teď ve vyprávění o dracích, vráně, hrdličce, strýčkovi Franckovi, trkavém býčkovi, vrabčáčkovi, Praze, královské kapele, břehuli, kuřeti, houbařích, oboře, řece a bábě kořenářce, kterou vystřídali lékaři, vyzkoušíme, jak naše jazýčky tahle písmenka zvládly.
* * *
O drakovi
Nad krajinou létal drak. Viděl tygra, jak odpočívá, žirafu, jak natahuje krk, hrocha, jak si bahní, krokodýla, jak loví. Slyšel slona, jak troubí. Jsem rychlý, chválil se drak, za chvíli jsem doletěl až nad Afriku. Teprve, až uviděl nápis zoologická zahrada, pochopil, že není tak rychlý, ale jen nepozorný drak.
* * *
Drakovi je zima
Nad krajinou létal drak. Měl růžová líčka, barevné fábory a velké oči. Viděl traktor, jak orá na poli. Srnky, jak se pasou na kraji lesa, a ptáky, jak odlétají do teplých krajin. Byl šťastný. Vtom zafoukal studený vítr. Fouká vítr severák, bude zima, strachoval se drak a poslal dětem dopis. Stálo tam: Milé děti, zdravím vás z výšky. Fouká vítr ze severu. Je mně zima. Stáhněte mě a odneste domů. Váš drak.
* * *
Vrána a liška
Vrána seděla na stromě a v zobáku měla sýrovou homolku. Liška seděla pod stromem a na sýrovou homolku měla chuť. Začala vráně lichotit: „Vráno, zazpívej, vím, že máš krásný hlas.“ Vráně se lichotka líbila a zazpívala: „Krá, krá,“ krákorala. Sýrová homolka jí vypadla ze zobáku a liška si na ní pochutnala. A vráně zůstalo jen krákání. Krá, krá.
* * *
Holoubek na návštěvě u hrdličky
Na stromě seděla hrdlička. Cukrú, cukrú, cukrovala. Letěl kolem holoubek, pozdravil a vyptával se: „Dobrý den, jak se máte, co děláte?“ „Cukruju, holoubku, cukruju.“ Holoubek si div nevykroutil krk. Koukal, co všechno hrdlička pocukrovala, ale nikde nic. „I ty hloupý holoubku,“ smála se hrdlička. „Hrdličky cukrují cukrú, cukrú, tak jako holoubci vrkají vrkú, vrkú.“
* * *
Výlet do Prahy
Petr, Marek a Romanka jeli s maminkou do Prahy. Jeli rychlíkem. Maminka slíbila dětem, že se půjdou podívat na hrad a do zoologické zahrady. Romanka se těšila, že na hradě uvidí prince a princeznu. Romanka je malá a neví, že v Praze na hradě není ani princ ani princezna. Na hradě je pan prezident. Prince a princezny mají v Anglii. Až Romanka vyroste, pojede do Anglie. Markovi i Petrovi se líbilo na hradě i v zoologické zahradě. Těší se, že za rok pojedou do Prahy znovu.
* * *
Královská kapela
V jednom království žije pan král, a ten na dudy hrál, královna vrže na basu. Princ drnká na kytaru, princezna brnká na harfu. Trubač troubí na trubku tradá. Bubeník bubnuje bumtarata na vrata. Komorník fidlá na housličky. Kuchtík hraje na pokličky. Pradlena na valchu drun, drun, až se třese trůn. Tak vyhrává královská kapela a k tomu komorná zpívá tralala.
* * *
Břehule umí křičet
V příkrém svahu měly svá hnízda břehule. Každé ráno se zdravily veselým křikem. A co teprve, až se malé břehulky opeřily. Staré je vyváděly a předváděly se. Rozpínaly křídla, natřásaly peří a křičely. V příkrém svahu všechno utichlo, jen když se přihnala bouře. Břehule i břehulky zalezly do hnízd a čekaly, až se bouře vybouří.
* * *
Kuře na výletě
Kuře šlo na výlet. Přeletělo ohradu a došlo k řece. Na břehu rostly jeřáby. Pod stromy kuře našlo jeřabinky a zobe. Jednu jeřabinku, druhou, třetí… Kuře si vzpomnělo na své sestřičky. Vzalo do zobáčku jeřabinku a vracelo se domů. Kohout na dvoře kokrhá, slepice krákoře: „Máme pilné kuře.“
* * *
Houbaři
U potoka pod modřínem vyrostly tři hřiby. Velký hřib, menší hříbek a malý hříbeček. Malý hříbeček se světlým kloboučkem, větší hříbek s tmavším kloboukem a velký hřib s hnědým kloboukem. Až půjdou houbaři lesem, možná hříbky pod modřínem najdou. Dají je do košíku a doma velký hřib nasuší, menší hříbek usmaží a malý hříbeček do octa naloží. A co muchomůrky? Houbaři muchomůrky nevaří.
* * *
V zámecké oboře
V zámecké oboře žije páv s pávicí a pavím kuřátkem. Páv každé ráno rozevírá do vějíře svá krásná ocasní pera a křičí. Pávice umí také křičet, ale nemá krásné peří jako páv. Paví kuřátko neumí ani křičet, ani nemá krásné peří. Má jenom jemné peří, jemné jako chmýří. Až bude z pavího kuřátka velký páv, také bude umět křičet a bude mít krásné peří. Už se na to těší.
* * *
U řeky
Na břehu řeky Svitavy sedí rybář. Přemítá, jaká rybka by byla dobrá k večeři. Nejlepší jsou pečení úhoři, ale úhoři na Svitavě nežijí. Na úhoře si musí nechat zajít chuť. Smažený kapřík by mohl být také dobrý. Najednou ťuk, ťuk, na udici je chycený kapřík. Ale je malý, má pod míru. Musí zpátky do řeky. A co bude mít rybář k večeři? Třeba hrníček od peří.
* * *
Bába kořenářka a doktoři
U březového hájku měla chaloupku bába kořenářka. Na jaře vzala košíček a každý den, až do září, sbírala léčivé bylinky. V lese mařinku vonnou, na břehu potoka kopřivy, na louce žebříček, na stráni mateřídoušku i řepíček, to je všech bylinek tatíček. Sbírala ještě mnoho jiných bylinek a jimi léčila. To už je dávno, kdy u březového hájku měla bába kořenářka chaloupku. Březový hájek je vykácený, chaloupka je zbořená a bába kořenářka už nežije. A nás léčí doktoři.
