Hudebník 4/2024

Zpět

MICHAELA CHARVÁTOVÁ ALIAS MAELLA

Tvořím hudbu, která má silnou atmosféru.
Pokud sledujete hudební streamovací služby nebo máte rádi seriály třeba na Netflixu, určitě jste ji slyšeli a možná ani nevěděli, že zpěvačka a muzikantka Maella, vlastním jménem Michaela Charvátová, je Češka, je načase se s ní seznámit!

Byla hudba součástí vašeho života od dětství?
Byla. Už na základní škole jsem měla možnost zpívat ve sboru, který vedl fakt skvělý manželský pár. Jeden z klíčových momentů mého dětství byl, když mě vybrali do sboru už v osmi letech, ačkoli hranice byla až od deseti. Byla jsem nejmladší a tahle zkušenost mě hodně formovala. Můj táta Aleš Charvát, který je jazzový basista a hrál v mnoha uskupeních jako v Kvartetu a big bandu Milana Svobody, ve skupině Michala Prokopa a Framus 5 nebo Blues bandu Petera Lipy, mi taky hodně pomáhal v mém hudebním posouvání. Už jako dítě jsem s ním nahrála covery a jednou mi řekl: „Měla bys psát vlastní písně.“ To mě dost ovlivnilo, a tak jsem začala psát už od mladého věku. Ale paradoxně jsem vždycky nesnášela hodiny klavíru - až když jsem začala hrát na kytaru a basu, našla jsem nástroje, ke kterým jsem opravdu přilnula. Hudba pro mě vždy byla spíše nezbytností než volbou; přirozeně jsem k ní tíhla a stále je to pro mě prostor, kde mohu odložit jakoukoli emoční zátěž a cítit se skutečně živá.

Proč jste se rozhodla pro studium hudby v Londýně, a nikoli třeba pro účast v nějaké pěvecké soutěži?
Nikdy jsem nebyla typ na soutěže. Jsem sice soutěživá, ale hlavně sama se sebou. Také se cítím více jako skladatelka a umělkyně než čistě jako zpěvačka, a většina těchto soutěží je zaměřená hlavně na pěvecký výkon. Přestěhování do Londýna a studium tam bylo jedním z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala. Jen samotný fakt, že jsme byli povzbuzovaní k tomu, abychom psali každý den a spolupracovali s ostatními, pro mě znamenal obrovský posun. Předtím jsem psala jen tehdy, když jsem měla náladu, což je sice fajn, ale na tom se nedá postavit kariéra. Škola mi dala disciplínu a otevřenost ke spolupráci. Naučila mě, že je důležité psát pořád, protože i když většina toho, co napíšete, nestojí za moc, párkrát se vám podaří vytvořit něco, na co jste fakt hrdí. Ed Sheeran jednou popsal psaní jako „špinavý kohoutek“ - musíte nechat vodu téct, dokud nezačne téct čistá. Londýn je taky mekkou hudby a věděla jsem, že tam chci být. Mými idoly byli Sting, David Gilmour, Massive Attack... Všichni jsou z Velké Británie.

Vaše hudba se vyvinula směrem k temnějšímu popu. Jaké emoce chcete v posluchačích vyvolávat?
Tvořím hudbu, která má silnou atmosféru, obvykle velmi temnou a filmovou, ale zároveň je protkaná zábavným tanečním rytmem a chytlavými melodiemi. Ráda píšu o zraňujících věcech v životě, ať už jde o duševní zdraví, zakázanou lásku nebo sebevědomí. Proto také často říkám, že jsou to smutné písně se sexy beaty. Jsem fascinována lidskou myslí a hranicemi mezi dobrým a zlým, a také kontrasty mezi štěstím a smutkem. Proto ráda čerpám inspiraci z filmů, které jsou psychologické a odvážné, jako například Saltburn nebo Clockwork Orange, protože ukazují ty nejslabší stránky naší mysli a to, jak se s nimi vyrovnáváme. Chci, aby má hudba lidi posilovala - aby přijali, kým jsou, a nebáli se přiznat, co opravdu cítí: „So let's dance the sadness away together!“ („Takže pojďme si spolu zatančit a zahnat smutek!“).

Přicházejí k vám nápady na texty a hudbu současně?
Ano. Když začnu psát, dostanu se do jakéhosi hypnotického, téměř meditativního stavu. Většinou si vezmu kytaru a začnu hledat akordy, které se v tu chvíli zdají správné. Jakmile se do toho ponořím, začnu si mumlat náhodná slova. Často ani nevím, co chci říct, ale najednou se to během psaní přede mnou samo rozvíjí. Někdy mám pocit, jako bych to ani nenapsala já, protože jsem si neuvědomovala, že jsem myslela na to či ono. Je to děsivé a zároveň vzrušující. Proto někdy bojuju s tím, když mám psát texty odděleně od hudby, protože jsou pro mě v mysli tak propojené - nálada písně určuje slova a naopak.

Už jste to naznačila, ale jak moc je pro vaši kariéru důležité, že žijete napůl v Londýně?
Být v Londýně je pro mou kariéru klíčové. Je tu energie otevřenosti a inspirace, na které jsem fakt závislá. Je tu tolik talentovaných kreativců, kteří nastavují laťku vysoko. Londýn je taky o příležitostech - můj tým je tady, takže když dostanu nabídku někde hrát nebo psát pro někoho, jsem hned připravená. Jediný způsob, jak si vybudovat kariéru v Anglii, je žít tady. Musíte znát všechno, co Londýn nabízí, a být připraveni se chopit každé příležitosti, která se vám naskytne.

A daří se vám živit jen hudbou?
Mám fakt štěstí, že můžu konečně říct, že jo! Ale trvalo to hodně dlouho! Nedávno jsem oslavila devět let života v Londýně. Moje hudba se objevuje v televizních pořadech - nedávno třeba v seriálech na Netflixu, jako jsou Geek Girl, Love is Blind a Temptation Island. Píšu taky pro jiné umělce a peníze mám i z vlastních koncertů a rádiového vysílání.

To se moc hezky poslouchá! A rýsuje se i nějaká nová deska?
Po vydání EP Slow Burn před dvěma roky jsem si dala nějaký čas, abych se zaměřila na živé koncerty a psaní nové hudby. Mám připravené EP a nový singl Tape on My Lips by měl vyjít teď 11. října, další pak v lednu. Všechny písně jsem napsala a produkovala sama a poté je dokončila s producentem Stevenem Ansellem, se kterým jsem spolupracovala i na Slow Burn.

Jak moc se liší přístup Britů a Čechů například ke zdraví nebo stravování?
Nejsem si jistá, jestli je to přímo typické pro Brity jako národ, ale v Londýně rozhodně vidím spoustu zdravých možností, pokud jde o jídlo a životní styl. Je to obrovské město, takže je zde větší výběr a větší rozmanitost. Je tu velké množství jógových studií, sportovních a zdravotních studií a posiloven. Všude cítíte jakousi atmosféru, která podporuje zdravý životní styl. Na druhou stranu bych ale řekla, že v Česku je k dispozici více čerstvých produktů a existuje více zdravých možností pro obědy, jako jsou například saláty nebo lehká jídla. Lidé se také více zaměřují na lokální produkty, což v Londýně kvůli jeho velikosti a kosmopolitnímu charakteru není tak běžné.

A kde se cítíte svobodněji, třeba i co se týká osobního stylu a stylu oblékání?
Image jsem si určitě definovala v Londýně, protože tady je to tak otevřené a máte svobodu experimentovat. Tady jde o to být sám sebou a nebát se toho, a já ráda posouvám tyto hranice. I když vnímám, že v Česku jsme stále konzervativnější a možná méně otevření, určitě se to hodně zlepšuje! Zvláště ve velkých městech, jako je Praha. Teenageři rozhodně bourají svět módy díky TikToku a sociálním sítím.

Na co se těšíte v nejbližší době?
Jsem nesmírně nadšená, že se vydávám na turné s českou umělkyní Aiko. V rámci koncertu určitě zazní i má zmiňovaná novinka Tape on My Lips. Moc se těším, až se s vámi setkám na koncertech!

Máme radost, že Maellin melancholický pop slaví za našimi hranicemi úspěch!
(Kateřina Grimmová)

Zpět