Obzor 6/2024

Zpět

VZTAHY, SEX A EROTIKA: Obnovování důvěry: Jak se vyrovnat s nevěrou? (2. část)

psychoterapeut Michal Mynář

Žijete spolu s partnerem řadu let, máte děti, společný život, který sice není bez kazu, ale nic také nenasvědčuje, že by byl na pokraji krize. Prožíváte zdánlivě poklidné období, a najednou zjistíte, že je vám partner nevěrný. Přichází šok, zklamání, vztek, bolest, výčitky, lítost, pochyby a po odeznění prvotního šoku se vynoří palčivá otázka: Co teď a co dál? Dokončení článku.

Příkladem nefunkčního řešení z opačné strany spektra jsou časté pokusy mnoha párů udělat za minulostí tlustou čáru a už se k ní nevracet. Dalo by se to přirovnat k chování majitele domu, který by poté, co mu třetina spadla, „vyřešil“ situaci tím, že by před dveře, které vedly do zřícené části domu, postavil skříň a tím nadále považoval situaci za vyřešenou. Tím, že se budete tvářit, že se nic nestalo, nedosáhnete toho, aby to byla pravda. Pokud ignorujete problém, promarňujete šanci poznat sílu vašeho partnerství. Navíc je to řešení (kdyby náhodou zafungovalo) příliš laciné, a toho, co pořídíme moc lacino, si zřídkakdy opravdu ceníme.

Co je potřeba udělat, aby křivda nebyla ignorována, ale zároveň se nestala nástrojem odplaty a nezablokovala tak šanci na změnu?
Pro vyrovnání pozic je nesmírně důležité, aby první kroky udělal ten, kdo se nevěry dopustil. On musí převzít iniciativu a přijmout zodpovědnost, nést následky, zasadit se v rámci možností o nápravu a osobnostně i charakterově na této zkušenosti vyrůst, aby se podobné selhání už neopakovalo.
Chybovat je lidské, ale chybovat opakovaně stejným způsobem je hloupost. Ale hlavně, musí tuto změnu dokázat činy. Slova nestačí. To mu také pomůže obnovit vnitřní integritu a sebeúctu i svou důvěryhodnost ve vlastních očích. Tyto kroky jsou absolutně nezbytnou (ale nikoliv automaticky dostatečnou) podmínkou pro to, aby se vztah mohl s nevěrou opravdu vyrovnat.

Zacíleno na vztah
Jestliže se viník krize postaví k celé záležitosti čelem, přijme odpovědnost za nápravu sebe sama a začne v tomto duchu i jednat, je následně možné, aby se partneři přestali zabývat otázkou viny a zaměřili se na budoucnost vztahu.
Začít je třeba „bezpečnostním auditem“. V něm jde o to odhalit ty okolnosti z historie vztahu, které se mohly spolupodílet na vzniku krize, odhadnout míru rizika pro budoucnost, navrhnout změnu a tu pak zrealizovat a společně si ohlídat, že se stane pevnou součástí jejich vztahového know‑how. Zde jsou dva příklady:
Představte si mladý pár s ročním dítětem. Rodičovství dává oběma partnerům zabrat. Manžel si bere extra směny, manželka pečuje o dítě v režimu 24/7. Oba jsou unavení a podráždění. Když dítě večer konečně usne, nejsou schopni si už ani povídat. Na vztahové záležitosti nezbývá energie. Na sex také ne. Pokusy o sdílení se zvrhávají do hádek, kdo to má těžší. Pak se v manželově práci objeví nová svobodná kolegyně. Je plná energie, usměvavá, ochotná naslouchat – a tak chápající! Zpočátku si povídají jen tak, ale pak se to „nějak zvrtne“. Další pokračování si jistě umíte představit sami.
Že i v tomto případě selhal jednotlivec, to je bez diskuse, ale nutno dodat, že zmíněné okolnosti tomuto selhání nahrály. Aby byl po takovém excesu vztah opět bezpečným útočištěm, je třeba leccos přenastavit. Bude třeba se naučit:
1. aktivně si naslouchat
2. podporovat se navzájem, a to především v časech nedostatku
3. chápat své individuální i vztahové potřeby a limity a umět je zohlednit i tehdy, když jsou okolnosti nepříznivé

Na druhém příkladu bych rád ukázal, že jsou i nevěry, na kterých mají okolnosti jen minimální podíl. Jsou to třeba opilecké excesy, kdy se partner – namol a zábran zbavený – přestane kontrolovat a dopustí se nevěry, aby pak ráno v návalu nevolnosti z kocoviny (alkoholické i morální) nepřišel na nic lepšího, než sebestředně „ulevit“ svému svědomí a dopady selhání tak hodí na druhého.
Každý vztah je ale tak spolehlivý, jak spolehlivé jsou zúčastněné osoby. A pokud má opět získat důvěryhodnost, je potřeba společně nastavit podmínky tak, aby vztah nebyl do budoucna ohrožen podobnou ztrátou sebekontroly. Řešením na úrovni osobní odpovědnosti by bylo např. to, že se provinilec vzdá veškerého alkoholu, když s ním má takové problémy. Řešením na úrovni vztahu by byla společná změna životního stylu: např. společný odklon od paření ve prospěch klidnějších forem zábavy a trávení volného času.
Pokud partneři tyto úkoly zvládnou a přistoupí k jejich naplnění společně a proaktivně, mají velmi slušnou šanci, že vztah nevěru nejen přežije, ale že na ní i vyroste. Jak se říká; rozbitý a opět slepený talíř už sice nebývá tak hezký, ale v místě spoje (s dobře zaschlým epoxidem) bývá pevnější, než byl dřív.

Zdroj: psychologie.cz

Zpět