Obzor 3/2024
KDO SE SMĚJE, NEZLOBÍ: „Perlička z netu“
Byli jsme s manželkou oblečeni a připraveni odejít na silvestrovskou oslavu. Rozsvítili jsme noční světlo, zapnuli telefonní záznamník, zakryli klec s andulákem Bivojem a vyhnali kočku na dvůr.Zavolali jsme do taxi-služby a objednali si odvoz. Když taxi zastavilo před domem, okamžitě jsme vyrazili vstříc nočnímu životu. Jakmile jsme ale otevřeli dveře, naše kočka (která neměla zájem trávit noc v zimě, když měla pelíšek u ústředního topení) nám bleskově proklouzla pod nohama a zmizela v domě. O to jsme ovšem zase neměli zájem my, protože když je chvíli sama, snaží se sežrat Bivoje. A tak, zatím co si šla manželka sednout do taxíku, já se musel vrátit dovnitř, abych kočku vyhnal ven. To ovšem ona zajisté tušila, takže neprodleně vystřelila do patra a schovala se. Musel jsem za ní sprintovat, pak jí hledat – a minuty neúprosně běžely.
Manželka, která mezitím stále čekala v taxíku, nechtěla, aby taxikář věděl, že dům bude celou noc prázdný – a tak vykutáleně poznamenala, že se hned vrátím, protože jsem jen šel „dát dobrou noc její mámě“ (mé tchýni ☺).
Po několika minutách jsem si tedy sedl vedle manželky.
"Promiňte, že to tak trvalo", řekl jsem, když jsme se rozjížděli. A protože jsem měl pocit, že si ten dobrý muž za volantem za svou trpělivost zaslouží podrobnosti, vzal jsem to detailněji: „Ta mrcha se schovávala pod postelí. Musel jsem ji píchnout do zadku věšákem, aby odtamtud vylezla! Pak se mi snažila utéct, tak jsem ji popadl pod krkem a ještě i zabalil do deky, aby mě nepoškrábala. Ale - podařilo se! Odtáhl jsem ji po schodech dolů a vyhodil znova na dvůr! Doufám, že se zase nevysere u dveří!" To ticho v taxíku bylo nekonečné...
