Obzor 3/2024
INTIMITA NAŠICH PŘEDKŮ: Soc-sex (2. část): Jak se Češi stali odborníky na ženský orgasmus
Autor: Libor KukalV pokračování našeho mini seriálu o sexu za socialismu se podíváme hlouběji do minulosti a řekneme si, proč byli Češi v 50. letech 20. století největšími znalci ženského orgasmu na světě.
Zrovna když v Československu zuřila nejhorší fáze komunistického režimu, se čeští sexuologové pustili do výzkumu ženského orgasmu, čímž předběhli většinu svých zahraničních kolegů. Měli jsme snad svou sexuální revoluci jako první na světě?
Odpovídá socioložka Kateřina Lišková, autorka knihy Politika touhy – Sex a věda v komunistickém Československu:
„ČSSR mělo takovou brzkou sexuální evoluci. Mělo ji dřív, nebo ten ačátek byl rozhodně dřív, než v zahraničí. Konkrétně na začátku 50. let se u nás zkoumal ženský orgasmus, což bylo na tu dobu nevídané nejenom v okolních východoevropských zemích, ale i na západ od našich hranic. Na Západě se orgasmus žen zkoumal až tak o dekádu později, a u nás se i během té doby děly další pokrokové věci jako výzkum homosexuality či legalizace potratů – takže ta léta v Československu byla vlastně sexuálně hodně progresivní. Také se přijala řada pokrokových zákonů, které usnadňovaly život manželský a rodinný, partnerský, a také rovnoprávnost žen.“
A proč zrovna ženský orgasmus?
Kateřina Lišková: „Na tom výzkumu je zajímavé to, proč se vlastně uskutečnil. Začala se totiž zkoumat ženská neplodnost a tím samozřejmě i neplodnost mužská. V té době bylo 10 až 15 % žen, které chtěli mít dítě a nemohli počít. Takové ženy se v Československu léčili ve Františkových Lázních, což jsou dodneška existující lázně zaměřené na gynekologické a reprodukční problémy. A tam gynekologové zjistili, že mají asi 9 % pacientek, u kterých nemůžou diagnostikovat žádný problém somatický, které ale přesto nemůžou otěhotnět. Tyto ženy si stěžovali na problémy v partnerském životě. A to gynekologové dekódovali jako problémy v sexu a pozvali si sexuology z Prahy, kde existoval už od roku 1921 sexuologický ústav. Sexuologové přijeli do Františkových Lázní a udělali s těmi ženami podrobný výzkum. Zkoumali i kontrolní skupinu těhotných žen, ptali se jich na různé aspekty jejich života a dozvěděli se od nich spoustu věcí. Mimo jiné i to, že ty, které nemohly otěhotnět, si častěji stěžovali na problémy v manželském životě, nejenom v sexu. Manželé je nerespektovali, nemilovali je, ani ty ženy často nemilovali své manžele.“ Tak vznikla teorie, že spokojenost v manželství, tím pádem i dosažení orgasmu, je důležitý předpoklad pro otěhotnění.
Citujeme z knihy profesora Josefa Hynie, ředitele pražského Sexuologického ústavu:
„Je sice pravda, že žena může otěhotnět, aniž zakusila orgastického vyvrcholení. Jsou známy i takové ženy, které mají řadu dětí, ale pocitového vyvrcholení a opravdového uspokojení z koitu nikdy nepoznaly. Ale na druhé straně víme o ženách, které stále nemohly dospět k početí, až konečně prožily při jednom spojení orgasmus, a při tom též přišly do jiného stavu.“
Čeští sexuologové došli k názoru, že tajemství ženského orgasmu spočívá především v kvalitě vztahu, nikoli v technice. Odborníci dokonce výslovně varovali před „pilováním techniky“ a přístupu k sexu jako svého druhu akrobatickému cvičení. Sexuoložka Jiřina Knoblochová psala, že sexuální nesoulad není výsledkem neobratnosti či nešikovnosti, ale odcizení nebo citového konfliktu mezi manžely.
Zásadní je komunikace a zájem manžela o manželku
„Důležitá je rovnost ve vztahu, z čehož vyplývá, že muži se také musejí podílet na domácích pracích a péči o děti. Jedině to nakonec přinese ženě orgasmus,“ tvrdila sexuoložka Knoblochová. Názory českých odborníků se časem pochopitelně vyvíjely a korigovaly. Už v roce 1963 se u nás doporučovala sexuální terapie – tedy dlouho předtím, než s podobnou myšlenkou přišli slavní Američané Wiliam Masters /vylijem mástrs/ a Virginia Johnsonová /vyrdžinie džonsnová/.
V rovnoprávnosti Československo předběhlo Západ
Svobodné bádání o ženském orgasmu rozhodně nebylo v 50. letech minulého století typickým jevem doby. V každém případě tento výzkum mohl existovat jedině díky medicínskému a společenskému zdůvodnění důležitosti tématu.
Kateřina Lišková: „Je to velmi zajímavé a já si myslím, že to lidi vždycky překvapí, protože z hodin dějepisu si každý pamatuje monstrprocesy a justiční vraždy, které se na začátku 50. let odehrávaly. Přesně ve stejnou dobu se však u nás v Československu staly přinejmenším dvě zásadní věci. V roce 1950 byl přijat nový zákon o rodině, který poprvé narovnal práva mužů a žen. Myslím, že to dneska už bude znít nepředstavitelně, ale před rokem 1950 byla v zákoníku ukotvená nerovnost mezi mužem a ženou. Otec nebo manžel měl práva nad manželkou a dětmi, měl právo o nich rozhodovat. Manželka neměla vliv na volbu svého povolání nebo vzdělání. Tyto věci rozhodoval v rodině manžel nebo otec. To změnil právě až tento zákon z roku 1950 - ale podobné změny se tou dobou přijímali i v okolních východoevropských státech. A je zajímavé, že oproti tomu na západ od našich hranic začaly podobné zákoníky existovat až v 70. letech, takže tam bylo ještě před 50 lety docela běžné a zákonem ustanovené, že o manželkách rozhodovali jejich manželé. O tom, jestli si můžou otevřít konto v bance – zda a kde mohou pracovat, museli spolupodepsat jejich pracovní smlouvy. To bylo veliké překvapení pro emigrantky po roce 1968, které přijely třeba do západního Německa. U nás byly zvyklé pracovat, měly vysokoškolské vzdělání. Ale tam najednou museli jít s manželem podepsat i pracovní smlouvu. Takže u nás ta 50. léta nastavila práva žen velice rovně.“
(dokončení příště)
Zdroj: cesky.radio.cz
