Obzor 3/2024
VZTAHY, SEX A EROTIKA: Dynamika lásky
Autor: Petra Prest (psycholožka)Odcizení. Málo intimity. Zamilování do někoho jiného. Hádky nebo chladné mlčení několik dnů či týdnů. Nemožnost v klidu si promluvit. Ztráta blízkosti. Vztahovačnost a naštvání. Po několika letech ve vztahu, když děti trochu odrostou (nebo jen po několika letech, pokud děti nemáte), v zažité každodennosti se ze vztahu začne vytrácet blízkost, souznění, sdílení. Jsou to období, která do dlouhodobých vztahů patří. Páry musejí takovými fázemi projít a najít znovu spojení.
Americký psychoterapeut Joseph Zinker /džouzef zynkr/ vyzdvihl střídání:
1. Fáze splynutí, kdy s druhým tvoříte jednotu (jste se svým partnerem na sebe vyladění, sdílíte vzájemně svoje pocity, vnímáte intenzivně druhého, dochází k psychické a fyzické intimitě).
2. Fáze oddělení, kdy každý fungujete sám za sebe, na základě své jedinečné identity bez závislosti na partnerském vztahu (oddělujete se, každý si jdete po svém, realizujete se v jiných vztazích, činnostech, myslíte na sebe a na své potřeby nezávisle na vztahu a partnerovi).
Mezi splynutím a oddálením
Někdy si myslíme, že musíme s druhým stále souhlasit nebo spolu vše sdílet, absolvovat. Nebo ve vztahu naopak žijeme tak, že se nikdy pořádně neuvolníme a nedovolíme si s druhým „splynout“, neustále se vymezujeme. Pokud se v dlouhodobém vztahu objevuje jenom jedno nebo druhé, není to ideální stav. Nějaká vaše část tím zřejmě trpí a někde stranou, neuvědomovaně, může způsobovat problémy.
Vztah dvou lidí povětšinou vzniká tak, že se do sebe zamilují. V této fázi touží jeden po druhém a po jednotě s ním. Máte dojem, že bez přítomnosti druhého nejste celiství. Díky jednotě s druhým dochází k vytvoření jednoty (integrace) uvnitř nás.
Asi vás teď napadne, že v momentě, kdy jednota nebyla dobrá nebo dostačující, dochází k problémům v této první fázi vztahu. Můžete se zamilovávat do lidí, kteří vás odmítají, nebo vytvářet vztahy, které vám spíše škodí. Nebo později můžete mít problém s odpoutáváním se a přijetím odlišnosti.
Fáze vztahu
Pro prvotní fázi je typické, že jeden si do druhého vkládá své představy a nevnímá ho tolik jako někoho, kdo je také nezávislý na jejich vztahu. Věta „miluji tě“ zde znamená bezhraničnost, neuvědomování si sebe a druhého jako oddělených bytostí.
Až v průběhu života, kdy je tato potřeba splynutí naplněna, se každý zvlášť stane celistvým (z toho vlastně i vyplývá veliká důležitost partnera pro náš psychický vývoj, což si někdy neuvědomujeme) a věta „miluji tě“ začne spíše znamenat: chci tě poznat, chci, abys věděl, kdo jsem, chci ti dát to, co ty chceš (nikoli to, co si myslím, že chceš), chci s tebou být a mluvit s tebou, chci vědět o tvých pocitech a myšlenkách a ty moje chci s tebou sdílet.
Do další fáze se vztah dostává později, kdy už má dostatek společných každodenních zkušeností, partneři se znají lépe a většinou už mají za sebou nejranější léta svých dětí. V této fázi je důležité oddělení a hledání sebe sama.
Kdo jsem a co ti chci dát
Pokud nevíte, že jde o přirozený proces (jakkoliv slovo „přirozený“ berete s rezervou), dojde k velké krizi. Pro některého z partnerů je ohrožující moment oddělení a utváření si své identity a svého nezávislého já. Někdy si můžete všimnout, že jeden z partnerů například druhého přehnaně kontroluje, žárlí a nedovolí mu, aby měl svůj život nezávisle na vztahu.
Doba, kdy se oba dva ve vztahu oddělují od sebe navzájem, aby poté mohli s druhým opět plně komunikovat a sdílet to, jací doopravdy jsou a co potřebují, může být náročným obdobím. V této době si každý v páru vytváří své hranice. Kdyby vztah zůstal pouze u jednoty, dojde ke stagnaci, nespokojenosti, která působí nervozitu, nenaplnění a strach, pokud ji nereflektujeme. Je to období, kdy se objevují konflikty, které jsou přirozenou součástí života – pokud nejsou brány jako útok nebo se záměrem to tomu druhému „nandat“, ale se záměrem sdílet svůj pohled. Jedině díky konfliktu jako prezentaci toho, co chci, co potřebuji, co si myslím a po čem toužím, díky odlišnosti vnáším do vztahu to, kým jsem.
Ve fázi odlišení je důležité učit se mluvit sám za sebe a nepromítat do druhého, co si myslíme a o čem věříme, že se to s druhým děje. Přiznejme si, že pokud jde o našeho partnera, jsme experti v tom mít na něj názor. Je důležité se umět oddělit sám v sobě: věnovat se otázkám, co já potřebuji, chci, co si myslím a cítím bez závislosti na partnerovi. Když se totiž sám necítím dobře a nevím o tom, s největší pravděpodobností za to budu vinit partnera.
Je to jemná „práce“ – vnímat sebe samého a své potřeby a zároveň vidět a slyšet druhého. Abyste do vztahu nevnášeli svoje projekce, je důležité učit se mluvit za sebe (já vidím, vnímám, cítím, myslím si) a ne za druhého (ty děláš, myslíš, cítíš).
Zinker uvádí, že konflikt následuje přirozeně po fázi spojení a právě díky němu se může vytvořit skutečný zájem o druhého. V této fázi je důležité se učit, jak se střetnout správně, integrovat rozdíly a neznehodnocovat druhého. Učit se respektovat pohled a zkušenost druhého. Důležité je vzájemné naslouchání, přivlastnění si vlastních projekcí (mých myšlenek, pocitů a záměrů, o kterých nevím a přenáším je na druhého) a hledání kompromisu, kdy ani jeden neztratí svou tvář.
Jsme schopni vnímat rozdíly mezi námi a druhými a plynule přecházet z pozornosti věnované sobě k pozornosti věnované druhému. Stejně tak ze vztahu, který prošel krizí či krizemi, se díky jejich zpracování, uvědomění si sebe sama i důležitosti druhého stává opravdovější a stabilnější pouto dvou lidí.
(redakčně upraveno, kráceno)
Zdroj: psychologie.cz
