Obzor 3/2024
MĚLI BYSTE VĚDĚT: Lidé nechtějí poukázky a stravenky, chtějí čas
Autor: Ondřej ŠebestíkV současnosti znamená hlavní pracovní poměr 40 hodin práce v týdnu. Firmy po celém světě ale testují týden kratší. Jak jsme na tom v Česku a jak velká změna by to byla?
V Československu se pracuje 40 hodin týdně teprve od roku 1968. Za mořem se zkrátila práce po Velké hospodářské krizi a mezi její proponenty patřil Henry Ford, známý průkopník v oblasti automatizace a pásové výroby. Došlo mu, že odpočatí lidé pracují lépe a efektivněji. Pracovní kultura 21. století stojí na flexibilitě a kromě pracovního volna poskytnutého ke zdravotním účelům, tzv. sickday, nebo pěti týdnů dovolené experimentuje se čtyřdenním pracovním týdnem.
Práce nadále z velké části určuje naši identitu. Podle ekonoma Jana Bittnera skrze ni s nadsázkou směňujeme náš volný čas za přežití. Zaměstnání se pojí se vzděláním, životním stylem i politickými postoji. Má ale výkonová mantra pořád takovou moc? Pokud připočítáme dojíždění do práce, přípravu, hygienu, stravování, tak nám rozhodně nezbývá osm hodin na volný čas a dalších osm na spánek. Roste navíc množství online práce, kterou nevypneme, ani když v práci nejsme.
„Lidé narození v devadesátých letech a později mají o trhu práce jiné představy. Oproti starším generacím si z práce nezajistí vlastnické bydlení, čas od času dovolenou a podobně. Kladou si otázku, proč jí tedy věnovat tolik energie. Jde ale i o klimatickou krizi, protože náš způsob produkce a spotřeby je to, co klimatickou krizi pohání,“ říká Kateřina Smejkalová, politoložka a vědecká pracovnice v nadaci Friedrich-Ebert-Stiftung Česko.
Od starších ekonomek a byznysmenů slýcháme, že mladí jsou vlastně líní nebo že naše mzdy nedosahují výše západních sousedů, protože máme nižší produktivitu práce. To ovšem není chyba pracujících. V Česku naopak napracujeme průměrně o roky víc než na západ od nás. Do produktivity práce se paradoxně započítává i výše mzdy, která se projeví v ceně výrobku. Smejkalová upozorňuje, že žádná změna v pracovní kultuře v minulosti nespadla shůry, ale byla výsledkem tvrdého kolektivního vyjednávání nejen odborů.
Začátkem června skončil pilotní projekt zkrácení pracovního týdne v Austrálii a na Novém Zélandu, jehož se zúčastnilo dvacet společností. Největší pilot skončil v únoru ve Velké Británii, kde zkráceně pracovaly skoro tři tisícovky zaměstnanců v jednašedesáti firmách, rozsáhlé zkušenosti mají i na Islandu. Principem je pracovat méně o osm hodin, zachovat nebo zvýšit efektivitu a stejně tak příjem. Po vyhodnocení pilotů jde v naprosté většině případů o úspěch pro zaměstnance i zaměstnavatele.
Mezi české firmy, které kratší pracovní týden zavedly, patří zlínská společnost SAB Finance, která se zabývá obchodem na devizovém trhu. „V dnešní době je potřeba se zamýšlet nad benefity, protože trh práce je napjatý. Zamýšleli jsme se nad work-life balance (tedy „pracovně–životní rovnováhou“) a vyšel nám z toho čtyřdenní pracovní týden. U nás na to měl vliv majitel. Přeje si, aby byl spokojený klient, akcionáři i zaměstnanci,“ popisuje šéf SAB Finance Viktor Valent.
Zavádění změny pracovního rytmu v týmu je výzva a přenastavit systém vyžaduje nějaký čas. Lidé si dokonce na den volna navíc musí někdy poměrně náročně zvykat. Co dělat, když rodina i přátelé jsou v práci? Nakonec se ukáže, že zajít si na kávu, na úřad, zacvičit si nebo se projít není pro představivost až tak složité a výsledky se projevují na lepším zdraví.
„Lidé se věnují víc koníčkům a z toho vyplývá lepší zdravotní stav. U nás ve firmě je to i vidět. Zaměstnanci nestojí o MultiSportky, chtějí čas. Čas je ta největší hodnota,“ uzavírá Valent.
(Redakčně upraveno, kráceno)
Zdroj: wave.rozhlas.cz
