Obzor 5/2024

Zpět

VZTAHY, SEX A EROTIKA: Obnovování důvěry: Jak se vyrovnat s nevěrou? (1. část)

Psychoterapeut Michal Mynář

Žijete spolu řadu let, máte děti, společný život, který sice není bez kazu, ale nic také nenasvědčuje, že by byl na pokraji krize. Prožíváte zdánlivě poklidné období a najednou zjistíte, že je vám partner nevěrný. Přichází šok, zklamání, vztek, bolest, výčitky, lítost, pochyby a další emoce. Jistoty jsou otřeseny. Bezprostředně po odeznění prvotního šoku se vynoří palčivá otázka: Co teď a co dál? A často i nutkavá potřeba situaci nějak rychle vyřešit.
Někteří se rozhodnou pro radikální řešení, vy se rozhodnete (po různě dlouhém bouřlivém období názorových a emočních obratů) dát vztahu ještě šanci. Z tohoto rozhodnutí ale pro vás vyvstává další palčivá otázka: „Jak můžu partnerovi znovu uvěřit?“

Dvojí citelná ztráta
Vedle toho, že vás odhalená nevěra partnera většinou silně emocionálně zasáhne, otřese také jedním ze základních pilířů vašeho souboru jistot. Odhalená nevěra totiž citelně poškodí nejen vaši důvěru v partnera, ale i důvěru ve vztah jako instituci a jako citový svazek dvou lidí. Ukazuje totiž, že vztah nebyl dostatečně pevný, funkční nebo třeba doceněný, aby umožnil se takové situace vyvarovat, a že tedy není bezpečné se na něj spoléhat.
V této rovině nejde jen o partnerovo selhání, ale o víru ve vztah, popřípadě (při opakovaných nebo velmi bolestných zklamáních) ve vztahy obecně. Pokud ve vztahu může z jakéhokoliv důvodu dojít k něčemu takovému jako je nevěra, znamená to, že vztah neplní dobře jednu ze svých stěžejních funkcí – být zdrojem pocitu bezpečí a jistoty, být základním kamenem toho, co nazýváme domovem.
Ztráta pocitu domova je mnohem citelnější újmou než ztráta iluzí o jakémkoli partnerovi. Zasahuje nás na hlubší a fundamentálnější úrovni. Pokud se má vztah z přestáté nevěry vzpamatovat, je proto bytostně důležité zaměřit se v první řadě na obnovu důvěry v něj. Až ve chvíli, kdy bude vztah opět plnit svou funkci základny bezpečí a jistoty, zmizí i nedůvěra a ostražitost vůči partnerovi – poslední překážka k završení procesu obnovy vztahu po přestálé krizi.

Zacíleno na viníka
Po odhalení nevěry se ale pozornost přirozeně více stáčí k „hříšníkovi“. A je to logické – nevěra je v první řadě osobním selháním jednotlivce. Je to selhání, za které nakonec platí někdo jiný. S důsledky tohoto selhání se déle a bolestněji vyrovnává nikoliv ten, kdo se nevěry dopustil, ale ten podvedený. Je to on, kdo musí vkládat do obnovy vztahu mnohem víc. Denně bojuje s nejistotou. Každý den musí hledat odvahu a motivaci.
To jemu běžné situace (zvuk SMS, pozdní příchod partnera, náhodné setkání s partnerovým milencem či milenkou, článek v časopise, filmová scéna) znovuoživují prožitou bolest. Jemu hrozí, že pokud by ho partner znovu podvedl, ztratí navíc i důvěru v sebe, protože by dopustil, aby mu bylo ublíženo dvakrát. Proto postižený pokusem o obnovu vztahu riskuje víc, než nevěrník.
Z této skutečnosti pak vyplývá pochopitelná opatrnost, ostražitost a nedůvěra podvedeného. Obvyklým důsledkem je, že viník krize (pakliže je motivovaný k udržení vztahu) zaujme roli kajícníka a postižený roli oběti. Kajícník se snaží oběť přesvědčit všemi prostředky. Oběť se trpně oddává sebelítosti a dává to kajícníkovi „sežrat“, čímž ho zároveň trestá i testuje. Kajícník to (alespoň po nějaký čas) trpně snáší a čeká na milost. K obnově důvěry ale nedochází, protože oplácení zla zlem není cestou, která by nás vyvedla z krize. Na starozákonním pojetí spravedlnosti oko za oko, zub za zub (ty jsi mě podvedl, já ti to teď dám sežrat) není možné stavět budoucnost, jen pomstít minulost.

Dalším častým projevem nedůvěry ze strany podvedeného bývá nutkavá potřeba kontroly. Požadavek na maximální viníkovu transparentnost, namátkové kontroly mobilů, korespondence nebo místa pobytu mají podle představy podvedeného pomoci obnovit ztracenou důvěru. Jenomže to taky nefunguje. Důvěryhodnost totiž nejde dokázat, dokázat lze jen opak. Pokud se při kontrole nic nenajde, nedokazuje to, že se nic nestalo. Možná je jen dozorovaná osoba chytrá anebo opatrná. Důvod pro podobné pochybnosti se najde vždy, a tak jistota nikdy nepřijde.

Jak je vidět, příliš jednostranné zaměření na viníka a na jeho osobní selhání obnově pochroumané důvěry nepomáhá. Ale nepomůže ani zaujímat opačný extrém, tzn. tuto rovinu vytěsnit a utíkat od ní.

(dokončení příště)
Zdroj: psychologie.cz

Zpět