Obzor 5/2024
SLOUPEK RADKINA HONZÁKA : Jak léčit diktátora (1. část)
Radkin Honzák Jak napsal Jan Vodňanský: Konec druhé světové války je pro školní mládež krajně nevýchovný. Úkolem učitele dějepisu je proto taktně zamlčet či vtipně obejít základní fakta – totiž že dva alkoholici a nikotinisté, Winston Churchill a Josif Vissarionovič Džugašvili alias Stalin, na hlavu (ale i jinak) porazili abstinenta, nekuřáka a vegetariána Adolfa Hitlera. Na Hitlerově konci se plných devět let nesporně podílel také jeho lékař; nerad pomlouvám, zejména kolegy, už jen proto, že oni toho na mne také dost vědí, zde však nemám jinou možnost a musím konstatovat, že na rozdíl od Adolfa Hitlera bych se jeho osobním lékařem – Dr. Theodorem Gilbertem Morellem – nikdy léčit nenechal, a to ani v případě, že bych si přál zemřít. Churchilla v té době naopak úspěšně léčil Lord Moran a Stalina zase přední lékaři kremelské nemocnice; nicméně on je nechal včas pozavírat, a tak mu v osudových chvílích na počátku března 1953 byl nablízku jedině koňský felčar se zkušenostmi z války. Gottwaldova lékaře pro jistotu zavřeli na Stalinův příkaz také a jeho pacient, v té době již těžký alkoholik, obdivovaného i obávaného báťušku nepřežil ani o dva týdny.Pan doktor Morell se k Vůdci a říšskému kancléři propracoval v roce 1937 přes jeho dvorního fotografa, jemuž léčil kapavku (patrně úspěšně), a tak si vysloužil doporučení a přímluvu. Místo dostal, přestože měl drobátko snědší pleť, než bylo v kraji zvykem, a diplomatickou mluvou řečeno, poněkud neortodoxní léčebné metody. Jeho první doporučený zásah označil stávající dvorní lékař Dr. Karl Brandt za pokus o otrávení. Dr. Morell se však nedal a Vůdcovy žaludeční křeče diagnostikoval jako „kompletní vyčerpání trávícího systému“ a vyléčil je směsí vitaminů, hormonů, fosforu a cukru. Hitler zapudil Brandta a na adresu Morella prohlásil: „Až dosud mi nikdo přesně neřekl, co mi vlastně je. Morellův postup je tak logický, že v něj mám naprostou důvěru. Všechna jeho doporučení budu plnit do písmene.“ A jak řekl, tak i učinil. Jistým způsobem tak prokázal, že moje heslo, „Člověk vydrží víc než zvíře, jen mu dát příležitost“, je pravdivé.Je nutné říci, že pan doktor se ve Vůdcově hlavním stanu asi moc nenudil, protože Hitler nikterak neoplýval zdravím. Začněme tím duševním, i když s psychopatem (dnes poruchou osobnosti, aby se snad neurazil) se toho moc dělat nedá. Jeho projevy oscilovaly od plachosti trpaslíka Stydlína před ženami a na druhé straně jejich okouzlujícího společníka, přes hysterické řvaní až po záchvaty zuřivosti, při nichž dle svědectví pana doktora sice nekousal koberec, jak uváděly špinavé pomluvy, ale jen sesadil nebo nechal popravit některého z generálů. K tomu trpěl hypochondrickými obavami, měl hrůzu z rakoviny, na kterou zemřel jeho otec, a všude bral sebou bohatě zásobenou lékárničku a většinou i lékaře.Z psychosomatických obtíží ho celoživotně trápil dráždivý tračník, porucha medicínsky nijak závažná, subjektivně však velmi trýznivá, se všemi symptomy diskomfortu. K „léčení“ těchto obtíží používal Hitler patentní medicínu, jejíž hlavní složkou byl olej na čištění zbraní běžně používaný v I. světové válce, který – jak se posléze zjistilo – byl toxický a vyvolával bolesti hlavy, závratě, dvojité vidění a ušní šelesty, takže si skutečně velice pomohl. Dále se u něj objevovaly panické ataky, stavy depresí s nespavostí, úporný ekzém, především na nohou a opakované oční záněty. Po pokusu o atentát měl proražené ušní bubínky. Podezření na syfilis se (na rozdíl od Klementa Gottwalda) nepotvrdilo, ale nikdy s jistotou nevyvrátilo. Úvahy o impotenci vycházející hlavně ze skutečnosti, že Hitler měl jen jedno varle, dále z podivuhodného vztahu k Evě Braunové (původně mladičké sekretářce jeho dvorního fotografa a jak vidno i dvorního dodavatele blízkých osob) a z toho, že mezi podávanými léky se významně často objevoval testosteron, jsou na úrovni dohadů. Neúplné jsou také spekulace o parkinsonismu. Vegetariánské období skončilo po sebevraždě milované neteře a podle zpráv jeho kuchaře měl od té doby „velmi nezdravou dietu“ (blíže neupřesněno, ale MUDr. Cajthamlová by ho asi nepochválila). V každém případě jedl nadbytek rafinovaných cukrů a k tomu si špatně pucoval zuby, o čemž svědčil stav jeho chrupu. Závislost na amfetaminu mu pak vypěstoval Dr. Morell.
(dokončení příště)
Zdroj: blog.aktualne.centrum.cz
