Obzor 5/2024

Zpět

ROZHOVOR: Toyen by se asi nelíbilo, co jsem o ní našla

Petra Juráčková

O životě avantgardní umělkyně Marie Čermínové známé pod pseudonymem Toyen koluje řada mýtů; kým ale byla ve skutečnosti? Výsledkem bádání filmové režisérky a spisovatelky Andrey Sedláčkové je televizní dokument, na který navázala poutavou knižní biografií, která minulý rok vyšla v nakladatelství Prostor.

Co vás motivovalo k tomu zpracovat téma významné malířky Toyen?
Nápad na dokument nebyl můj, přišel z ČT a měl se vztahovat k plánované výstavě Toyen. Při práci jsem objevila řadu informací a bylo mi líto, že na ně nebyl prostor. Tak vznikla myšlenka navázat životopisnou knihou.

V čem je vaše pojetí nové?
Zejména se liší od kunsthistorického diskurzu. Těch filmů, kde mluví „odborně“ odborníci už jsem viděla spoustu a vím, že laik u toho prostě po chvíli vypne. Moje kniha je biografie, takže se odlišuje od mnoha odborných monografií. Jdu opět převážně po linii malířčina života a osudů jejích obrazů.

Jak je podle vás možné, že život Toyen nebyl důkladně prozkoumán, a kde se vzal názor, že o ní existuje jen minimum informací?
Panem doktorem Srpem mi bylo vyloženě řečeno, že kunsthistorik by se takto důkladně životopisnou složkou nezabýval. Většina literatury je v podstatě opsána z pár základních zdrojů. Já chodila do archivů, mluvila s pamětníky a sběrateli, prošla dobové noviny a memoáry a na začátku jsem ani netušila, co všechno objevím. Je opravdu zajímavé, že někoho přede mnou nenapadlo takhle pátrat, ale asi si všichni mysleli, že už to někdo podnikl a nic nenašel. Tak byl život Toyen zakryt neprodyšným tajemstvím.

Reagovali na knihu odborníci?
Ano, bylo mi například řečeno, že jsem jim pěkně vypálila rybník a že se Toyen a Štyrskému nikdo takhle podrobně nevěnoval.

Které hlavní mýty malířku obestíraly, a vy jste vyvrátila?
Zejména je to mýtus o její rodině. Sama totiž tvrdila, že žádnou neměla. Toyen se přitom s rodinou stýkala, dokonce bydlela u své sestry. Dále stvořila mýtus o nepolíbené ženě bez vztahu a s nejistou sexuální orientací. Tou také nebyla a dokládá to řada milenců, které se mi podařilo potvrdit. A co se týče mýtu o její chudobě, ukázalo se, že byla spíše skromná a šetřivá a také velice samostatná.

Máte nějaký názor na to, proč okolo sebe Toyen tolik mlžila?
Co se týče jejích partnerů, když si to člověk seřadí, tak se ani nediví, že nechtěla, aby se o ní vědělo, že v jednu chvíli šla takzvaně z náruče do náruče, a navíc s muži, kteří ji pravděpodobně finančně podporovali. Možná byla její tajnosnubnost také důsledkem členství v anarchokomunistickém hnutí, takže žila poměrně nebezpečným životem. I později ve Francii své jednotlivé světy pečlivě škatulkovala, aby se mezi sebou neprolínaly. Lidi navzájem neseznamovala a ani o nich nemluvila. Nejspíš to nebyl kalkul, prostě to tak měla nastavené a přátelé to akceptovali.

A co její nejistá genderová identita? Knihu jste pojmenovala „první dáma surrealismu“, hlásila se tedy k ženskému pohlaví, ačkoli o sobě hovořila i v mužském rodě?
Ona měla mnoho milenců a asi by ty pány překvapilo, kdyby se dozvěděli, že vedli homosexuální vztah. To, že o sobě hovořila v mužském rodě, bylo součástí image, kterou si vytvořila, a jistě i snahy být s muži rovnoprávná. Existují dopisy, které dokazují, že se tak prezentovala nejen ve dvacátých, ale i ve třicátých letech. Později už ale psala v ženském rodě. Také paní Veltruská, která se s Toyen stýkala v Paříži dvacet let, mi říkala, že malířku nikdy neslyšela, že by mluvila v mužském rodě.

Je něco, co jste cenzurovala?
Ani ne tak cenzurovala, ale na doporučení pana doktora Srpa jsem vyloučila pasáže týkající se sexuálních témat, aby kniha nepůsobila bulvárně. Některé pikantní situace z deníku Jindřicha Honzla se do knihy dostaly, ale ohladila jsem je, protože v původním znění působily skutečně vulgárně. Ani Nezvalův pornografický sen o Toyen jsem do knihy nezapracovala. Osobně si myslím, že se přátelé Toyen těmito „sprosťárnami“ stávají skutečnými, protože většinu aktérů knihy dnes vnímáme spíše papírově, ale poslouchám, když mi někdo něco doporučí.

Vyvstaly v souvislosti s rešeršemi nějaké otázky, na které jste nezískala odpověď?
Otevřená je otázka odchodu od rodiny v tak brzkém věku a následné popírání její existence. Zda se jednalo o násilí, či dokonce sexuální násilí, nebo za tím bylo těhotenství. V matrikách jsem hledala stopu po samovolném potratu, ale nic jsem nenašla. Otázkou je, jestli vůbec kdy byla těhotná. V obrazech Toyen a zejména Štyrského se vyskytuje téma nenarozených dětí, což vede k takovým spekulacím. Ale jinak těch slepých, neúspěšných stop bylo mnoho.

Takže by bylo čím na knihu navázat?
Byla bych moc ráda, kdyby někdo doplnil chybějící fakta. Dokonce existuje jeden soukromý archiv – nikdo neví, co je jeho obsahem a co se s ním stane, až jeho majitel nebude. Dále se nabízí například zpracovat knižně české anarchokomunistické hnutí, jehož byla Toyen členem. Když jsem si o něm chtěla něco přečíst, nic moc jsem nenašla. Do tohoto tématu jsem měla chuť se ponořit, ale musela jsem si nastavit limity, co se dalo stihnout.

(redakčně upraveno, kráceno)
Zdroj: a2larm.cz

Zpět