Obzor 4/2024

Zpět

Vtipy z rodiny

Maminka jde se svou hyperaktivní dcerou k psycholožce. Dcerka začne běhat po čekárně a pokřikovat na čekající lidi.
Maminka klidným hlasem umravňuje: „Kamilko, buď v klídku. Kamilko, buď v klídku."
To zpozoruje paní psycholožka a povídá mamince: „To je úžasné, jak klidně dokážete Kamilku napomenout. Určitě z ní vyroste přátelský, milující, veselý a šťastný člověk."
„Jenomže Kamila jsem já. Ten neposlušnej spratek se jmenuje Žofka.“

Synek se ptá svého otce:
„Tati, jak jsme přišli na svět?“
„Bůh stvořil Adama a Evu. Ti měli děti, jejich děti měli další děti, a tak to šlo dál až do dneška.“
Synovi se to nějak nezdá, tak se rozhodne jít i za svou matkou, aby měl jistotu. Ta mu však povídá něco jiného:
„Nejprve byly na zemi opice, ale jak šel čas, postupně se vyvíjely a vyvíjeli, dokud z nich nebyli lidé.“
Syn tedy přijde rozlícený do kuchyně s tím, že mu otec evidentně lhal.
„Ale kdepak,“ povídá otec se smíchem. „To tvá matka jen mluvila o své části rodiny!“

„Tatíííí, je mi zima!“
„Tak jdi do kouta.“
„Proč?“
„Tam je devadesát stupňů.“

Malá Lucinka se ptá: „A mami, kde jsi byla, když jsem se narodila?“
„Ležela jsem v nemocnici.“
„A kde byl táta?“
„No, přeci v práci.“
A Lucinka se zamračí: „No, samozřejmě! Takže já přijdu prvně domů – a barák pochopitelně prázdnej...!“

„Naše Věruška má v životě ale štěstí,“ chlubí se paní Jirásková sousedce. „Představte si, že dostala hned tři nabídky k sňatku. Dlouho se rozmýšlela, jestli si vezme učitele, politika nebo doktora.“
„No neříkejte, ta se má. A kterého nakonec udělala tím šťastným?“
„Doktora i učitele. Rozhodla se totiž pro politika.“

Starší pár je v kostele. Manželka se nakloní a šeptá svému manželovi: „Toníku, právě jsem si dlouze, ale naštěstí úplně potichu, pšoukla. Co mám dělat?“
A manžel odpoví: „Ze všeho nejdřív si vyměň baterky v naslouchátku!“

Zpět