Obzor 4/2024
SLOUPEK RADKINA HONZÁKA: Čím více řečí umíš, tím déle vydržíš prchat před Alzheimerem
Novorozenec bezpečně poznává mateřský jazyk, kterému naslouchal jako plod v děloze. Jak to víme? Jednoduše: když kojenec pije, nenechává se rušit zvuky, které už zná. Zato při zvucích neznámých zareaguje orientačním reflexem, přestane pít a začne „větřit“. Mluví-li k němu matka rodnou řečí, pije, až se mu dělají boule za ušima. Pohovoří-li však na něj cizojazyčně, přestane pít a pátrá, co to má znamenat.Kolem druhého roku používá dítě jednoduché věty, za další rok to jsou již souvětí, před vstupem do školy již používá řeč zcela plynule a cílevědomě. A jak říkají cynici, toto šestileté úsilí člověka, který se naučil mluvit, je odměněno tím, že po zbytek života na něj všichni řvou, aby mlčel.
Jsou takoví a takové, co v tomto věku už zvládají dva jazyky: svůj mateřský a potom nějaký další... Bilingvisté. (Tj. lidé hovořící přirozeně dvěma jazyky). Dlouho panovala nejistota, zda je taková znalost pro dítě užitečná, nebo zda mu dělá v hlavičce jenom větší zmatek, zejména v době, kdy si gramatiku, včetně výjimek, teprve ujasňuje. Dnešní názory se kloní k první alternativě.
Všechny dosud provedené testy prozatím ukazují na výhodu bilingválních dětí. Nejvýznamnější badatelka v této oblasti, kanadská profesorka Ellen Bialystoková /élen bjálystoková/, uvádí tento příklad: ,Předložíme-li dětem nesmyslnou větu, například, „Jablka rostou na nose“ a zeptáme se jich, zda je gramaticky správná, monolingvální dítě (tj. hovořící přirozeně pouze jedním jazykem) nám odpoví, že je to nesmysl, zatímco bilingvální dítě řekne – pochopitelně svým stylem – že to je sice praštěné, ale gramaticky správné.
Bilingvální prostředí také významně zlepšuje kognitivní funkce již v preverbálním stadiu dětského vývoje.
Je tu ale ta nejlepší zpráva i pro nás, kteří jsme utopili spoustu peněz v jazykových kursech; zpráva v duchu starého: Co se v mládí naučíš…
Bilingva oddaluje nástup klinických projevů Alzheimerovy demence, především ztrátu paměti, obtíže s řešením problémů a stavy zmatenosti o čtyři až o pět let, jak zjistili vědci při porovnávání údajů u celkem 211 pacientů trpících touto poruchou. Ne, že by ten Němec v našich mozcích neřádil! Počíná si tam stejně neurvale jako v mozcích pologramotných monolingválů, ale jeho zhoubné dílo není navenek tak patrné.
Zatímco v centrální nervové soustavě lidí vládnoucích jedním jazykem se neuropsychické pochody odehrávají na určitých místech, která mohou být degenerativními procesy poničena, je funkční kapacita u lidí používajících bilingvu rozprostřena do mnohem širších okrsků s bohatstvím spojů, které zůstávají zachovány déle. Efekt znalosti druhého jazyka je specifický a nemůže být připsán dalším – byť významným – faktorům, jakými jsou vzdělání, zaměstnanecký status, ani status emigranta nebo rodilého mluvčího.
A tak jediný problém je v tom, že bychom ten druhý jazyk měli používat pokud možno co nejčastěji.
(redakčně upraveno, kráceno)
Zdroj: blog.aktualne.cz
