Světluška 6/2024
Martina Drijverová: Hrad Okoř (Z knihy Pověsti o hradech)
Pán hradu Okoř, rytíř Sukorád, měl překrásnou dceru, jmenovala se Juliana. Její otec často pořádal turnaje, v nichž měřili síly rytíři z okolí. To proto, aby si Juliana mohla vybrat budoucího manžela. Ale ona na nikoho vlídně nepohlédla, s nikým nechtěla hovořit.„Nebuď tak vybíravá,“ domlouval jí otec. „Časem zestárneš, ztratíš svůj půvab, nikdo už o tebe nezavadí. Co se pak stane s naším hradem?“
Juliana prosila, ať ji otec do svatby nenutí, ať jí dá ještě trochu času. A rytíř, který dceru miloval nejvíc na světě, se dal přesvědčit. Bylo mu ale divné, že Julianu nebaví plesy, které pro ni pořádal, netěší ji krásné šaty, společnost urozených mužů. Nepřestal přemýšlet, jak v jejím srdci vzbudit lásku k některému z nápadníků.
Rytíř dal povolat babu Filoménu, kořenářku, o které se říkalo, že umí víc, než jen chleba jíst.
„Uvař lektvar, dobře ti zaplatím. Srdce mé dcery je chladné, probuď ho,“ žádal kořenářku rytíř.
Kořenářka svařila laskavec a další kouzelné byliny, dívka nápoj vypila jako ranní čaj. Ale k nápadníkům nebyla o nic laskavější. Kořenářka zašila tajně do dívčina šatu žabí kost. Dívka však nebyla k nápadníkům o nic vlídnější. Filoména nebyla hloupá, přemýšlela: To děvče pořád běhá do vesnice pod hradem – co ji tam asi láká? Jednoho dne se tajně za Julianou vydala.
Pak pověděla jejímu otci: „Tvá dcera nemá chladné srdce. Naopak. Už je darovala. Juliana odmítá urozené nápadníky, protože se schází s mladým mlynářem ze vsi! Jmenuje se Vnislav. Je to pohledný mladík, urostlý, černooký a má Julianu rád.“
„Ale urozený není!“ vykřikl rytíř a sáhl po meči. Filoména v hrůze ucouvla.
„Je mi tvé dcery líto, pane!“ vykřikla. „Buď milosrdný, neber život mladým lidem. Proč by nemohli být spolu šťastni? Máš peněz dost. Nemusíš čekat na to, co ženich přinese. A Vnislav nepodléhá robotě, je to člověk svobodný, ušlechtilý.“
„Mlč, ničemu nerozumíš!“ zvolal Sukorád. „Táhni, babo, z mého hradu, už se sem nevracej!“
Když Filoména odešla, dal rytíř zavolat dceru. Přiznala se k tomu, o čem už věděl.
„Zavřu tě do vězení, tam budeš čekat, až ta nevhodná láska tvé srdce opustí,“ řekl.
Ubohá Juliana trávila dny v samotě ve věži. Ze zamřížovaného okénka viděla jen mraky na obloze. Doufala, že se otec slituje, že jí odpustí, že přijme Vnislava za zetě. Rytíř byl ale tvrdý jako skála, na které stál jeho hrad.
Vnislavovi pověděla Filoména, co se stalo. Od té chvíle přemýšlel jen o tom, jak by svou milou vysvobodil. Jedné noci tiše zavolal dívku k oknu. Má svázat z cárů šatů provazec a spustit ho dolů. On k provazci přiváže pevné lano, vyšplhá na věž a snese dívku dolů. V údolí budou připraveni dva koně, ti je odvezou do bezpečí.
Juliana slíbila, že vše připraví. Vyrobila provazec, přivázala ho. Vnislav pak vyšplhal nahoru, nadlidskou silou vylomil mříž a snesl dívku na zem.
Z údolí pak ujížděli jako o život.
„Někde v dalekém kraji začneme nový krásný život,“ radovali se.
Ale nebylo jim přáno. Rytíř brzy přišel na to, co se stalo, vydal se po stopách uprchlíků. Dvě rány z pistole ukončily život krásné Juliany a jejího milého.
Rytíř je nechal pohřbít tam, kde padli, a vrátil se na Okoř. Jak dny plynuly, litoval čím dál tím víc svého hrozného činu. Ve snech se mu zjevovala dceřina tvář i obličej Vnislavův. Výčitky svědomí jej sužovaly…
Nakonec rytíř Sukorád opustil hrad Okoř, vedle hrobu své dcery a jejího milého nechal zbudovat poustevnu a tam se až do smrti modlil za odpuštění svého hrůzného činu.
Historie hradu:
Hrad Okoř byl založen ve druhé polovině 13. století. Vystřídalo se v něm mnoho majitelů. V 19. století se zřítil.
Zříceninu hradu najdete ve stejnojmenné vesnici na severozápad od Prahy. Vzdušnou čarou je to asi 10 kilometrů. K hradu se váže hned několik pověstí. Podle jedné z nich leží hluboko pod ním ukryt poklad z dob, kdy tu sídlil jezuitský řád. Zřícenina hradu Okoř je oblíbeným cílem výletníků i cyklistů. V letních měsících se zde konají šermířská vystoupení či výpravné bitvy a prostranství před hradem se stává dějištěm festivalů a koncertů.
Text písně Na hradě Okoři si můžete při návštěvě Okoře nejenom připomenout, ale i zazpívat.
