Světluška 6/2024

Zpět

Červnové veršování o vodě

Rybka
Plave rybka po rybníčku,
nemá žádnou pokladničku.
Kam penízky ukládá?
Na bříško a na záda.

Ráček
Leze ráček po potoce,
leze ráček po řece,
leze zpátky,
nohy krátký,
a přece nám uteče.

Moře
Moře je spousta mokré vody,
v ní dobrodružství více než hvězd.
Poplujem za ním na mé lodi
a zveme všechny, kdo chtějí svézt.

Slaná a sladká
Hádala se Hana,
že je voda slaná.
Hádala se Radka,
že je voda sladká.
Vodu plnou soli
žene mořská vlna.
A co voda v řece?
Je snad cukru plná?
Není, co vás nemá?
Kdo tu fámu pustil?
Po takové vodě
byli bychom tlustí.
Plná cukru není.
Nikdo by ji nepil!
A co po koupeli?
Jak by každý lepil!
K řece místo vážek
létaly by vosy.
Za dešťových srážek
sládly by nám nosy.
Slyšíte to, Hanky?
Slyšíte to, Radky?
Čtěte tyhle řádky,
bude konec hádky.

Jiří Žáček
Voda, voděnka
Odvalil se kamínek,
narodil se pramínek,
čerstvá voda, voděnka.
Rozběhla se dolů z hor
daleko, až za obzor,
bystrá voda, voděnka.
Nese kvítek uvadlý,
modré nebe zrcadlí
snivá voda, voděnka.
Led ji svírá mnoho dní,
než se zjara rozvodní,
divá voda, voděnka.
Běží v každém počasí,
všecku žízeň uhasí
dobrá voda, voděnka.
Všechny rány vyhojí,
voda umí obojí,
živá voda, voděnka.
Běží jako o život
k dalekému moři vod,
bujná voda, voděnka.
Plyne kolem jako čas,
s deštěm se k nám vrátí zas,
věrná voda, voděnka.

Zpět