Světluška 4/2024
MÍSTOPIS – POHÁDKY, POVĚSTI, BÁJE: Slavný vojevůdce Jan Žižka a jeho narození z několika pohledů
Pohled první: Alois Jirásek
Z knihy Staré pověsti české
O Žižkovi – úryvek o jeho narození
Jirásek píše: Místo narození musíme hledat na jihu české země.
Hle, v těch stranách tichý kout, osamělý, Trocnovský dvůr u malé vísky! Kolem luka, pole, dubový les a černé lesíky, za nimiž v dáli, k západu slunce promodrávají se Krumlovské hory. Stůj a viz ten zemanský, dřevěný dvůr omšených střech ve stínu stromů. Tu strávil mladý svůj věk největší hrdina a vojevůdce našeho národa.
A tam jeho rodiště!
Za dvorem opodál, za rybníčky, vedle pole na kraji lesa nad volným svahem stával mohutný dub, a pod tím dubem se narodil. V létě, o žních, když Trocnovská zemanka Kateřina šla dohlédnout na žence. Tu spatřil světlo světa její syn Jan, jenž pak byl vůlí a duchem silný jako ten dub.
I rostl a prospíval na těle v Trocnovském dvoře a v osamělém jeho okolí. Za jinošských let dán prý do Prachatic, tehda českého města, do škol, do těch škol, do kterých také chodil z Husince chudý synek Jan.
Pohled druhý:
K historii „statného dubu“, pod nímž se Žižka údajně narodil, lze na internetu dohledat:
Žižkův dub – protože se k tomuto místu i po letech stále upírala pozornost místních obyvatel, nechal zde probošt borovanského kláštera roku 1682 vystavět kapli sv. Jana Křtitele. Situace se ale nezměnila, lidé dokonce začali nové stavbě říkat Žižkova kaplička, následkem čehož roku 1700 probošt přikázal Žižkův dub porazit a spálit. Lidé prý tehdy pozůstatky dubu zcela rozebrali a úlomky dřeva nosili s sebou jako talisman.
Kaple byla zbořena na jaře 1867 a až roku 1908 zde nechal Adolf Josef ze Schwarzenbergu na přímluvu českých historiků postavit kamenný pomník s nápisem „Zde se narodil Jan Žižka z Trocnova“. Říká se, že jeden z kamenů – pravý kámen – je částí prahu původního trocnovského dvorce.
Název Žižkův dub nese řada významných památných stromů, spjatých (ať již podle pověsti nebo historických záznamů) s činností Jana Žižky a husitů. Pod některými údajně odpočíval, tábořil nebo plánoval bitvy, jiné byly vysazeny na jeho počest. Na našem území tak můžeme najít údajně na sedmdesát památných Žižkových stromů. Vedle dubů mezi nimi najdeme buky, lípy, hrušně. Patřil mezi ně i hloh u obce Tutleky v Rychnovském okrese, jedné z nejstarších osad v Čechách. Zanikl však před více než 100 lety.
Pohled třetí:
Mezi největší znalce Jana Žižky patří historik Petr Čornej, který jeho osobě věnoval mnoho let studia. S pečlivostí sobě vlastní pak připravil a v roce 2019 vydal rozsáhlou monografii Jan Žižka, která se v témže roce stala Knihou roku a hlavním vítězem výročních knižních cen Magnesia Litera.
Z jeho rozsáhlé práce se tak můžeme dovědět:
Rok a místo narození nikdo nezná
Největší český vojevůdce mate historiky už datem a místem svého narození a neznáme ani jeho rodiče. Dlouholetý spor o to, zda se narodil kolem roku 1360 nebo 1370, se nakonec přiklonil k první verzi. Také Trocnov, ležící 12 kilometrů od centra Českých Budějovic a označovaný za Žižkovu rodnou vesnici, musí o své výsadní právo bojovat. Podle Petra Čorneje se stejně tak mohl narodit třeba na hrádku u Ostrolovského Újezda nebo v nedalekých Ledenicích.
Souvisí jméno Žižka se ztrátou oka?
Zatímco jméno Jan bylo běžné (v pozdním středověku se tak v Čechách jmenoval každý osmý muž), s přízviskem Žižka je to složitější. Podle jedné teorie zde hraje svou roli Žižkova jednookost – v 16. století bylo slovo žiška synonymem pro jednookého, případně šilhavého člověka (Řehoř Hrubý z Jelení). Další teorie (Václav Hanka, Karel Titz) mluví o tom, že Žižka je domácím jménem od jména Zikmund. Problémem je, že v době Žižkova narození se jméno Zikmund v Čechách prakticky nevyskytovalo. Odkaz na vadu zraku zní věrohodněji a také by to vysvětlovalo, proč je u nás přes 2000 Žižků…
Pod dubem, za dubem, tam tě oškubem
Jan Žižka se už před rokem 1385 ztratil z dohledu historických pramenů, aby se o 20 let později v roce 1405 vynořil jako jeden z členů lapkovské družiny Matěje Vůdce. Tato skupina čítala několik desítek mužů včetně nižších šlechticů a operovala na rozsáhlém území mezi Dolním Dvořištěm a Soběslaví, ale výpady podnikala i desítky kilometrů do nitra Horních i Dolních Rakous. Akce lapků mířily hlavně proti Jindřichovi z Rožmberka, poškozovaly ale také město České Budějovice. Družina kromě peněz zabavovala i veškeré zboží přepravované po jihočeských cestách, tedy dobytek, sukno, zbraně, zbroj, šperky, ošacení, koření nebo potraviny.
Žižka se lapkovskému řemeslu věnoval zřejmě čtyři roky až do roku 1409, kdy byla družina rozprášena. Mnoho jejích členů včetně Matěje Vůdce skončilo v žaláři a někteří na popravišti. Žižka měl štěstí – král Václav IV. jej na přímluvu některého z vysokých šlechticů omilostnil a vyzval České Budějovice, aby se zkrachovalým lapkou urovnaly své neshody.
První bitva, v níž Jan Žižka použil vozovou hradbu, se odehrála zřejmě 2. prosince 1419 u vsi Nekmíř 17 kilometrů severně od Plzně. Ale to už je o husitství a válečných taženích slavného vojevůdce, jehož život skončil 11. října 1424 při obléhání Přibyslavi.
