Světluška 4/2024

Zpět

DUBNOVÉ VERŠOVÁNÍ: Jiří Havel - Na výletě v divném světě (Z knihy Člověče, nemrač se)

Věřte mi to, v divném světě
byl jsem včera na výletě.
Vlak se se mnou mořem řítil,
velrybu jsem oknem chytil,
na břehu se tygr koupal,
vítr pršel, deštík foukal,
slunce mrzlo, led tam hřál –
jel jsem radši o kus dál…

Vystoupil jsem v krásné zemi,
lyžoval jsem s opicemi,
ráno v půlnoci jsem vstával,
po skalách jsem pouští plaval.
Když jsem snědl bochník mléka,
netušil jsem, co mě čeká.

Hned mi vzhůru klesla hlava:
na jabloni rostla tráva!
Kde se vzala, tu se vzala,
koza v boudě zaštěkala,
v úlu zase bučel pes –
včera tomu bylo dnes.

Den po středě v neděli,
schody po mně běžely,
a jak jsem si právě vzpomněl,
náměstí tam bylo v domě!

U klavíru kočka stála,
kanárkovi báseň hrála –
tuze krásnou básničku
o kohoutím vajíčku.
Rybka v kleci poslouchala,
hlasitě se tomu smála…

Vtom přiběhli ze školy
tatínkové s úkoly.
Děti u nich přísně stály,
dokud všechno nenapsali.
Pak tatínkům dovolily
hrát si s panenkami chvíli.
Maminek se nedočkaly –
jistě někde fotbal hrály!

Kde to bylo, ptáte se mě?
Divné jméno má ta země,
na mapě snad ani není,
všechno se v ní stále mění.
Má dřevěné rovnoběžky,
chodí po nich koloběžky,
a z drátěných poledníků
rostou pecky do knedlíků.

Chcete se tam podívat?
Tak už běžte honem spát!

Zpět