Světluška 10/2023
Cukrátkové Vánoce
„Myšáčku, skoč mi k tetě,“ řekla maminka. „Popros ji, jestli by mi půjčila vanilkový cukr. Peču cukroví a právě mi došel. Tady máš tašku a utíkej. Ty tu budeš hned.“Myšáček poskočil a rozběhl se po zamrzlém sněhu. Kousek před ním ležel červený korálek. Když ho zvedl a čichl k němu, zjistil, že to je cukrátko.
„Sním si ho až doma,“ olízl se myšáček. Dal ho do tašky a zase běžel dál. A zase našel cukrátko. Dal ho do tašky, popoběhl a leželo tam další. Takhle sbíral cukrátka celou cestu až k tetě.
„Myšáčku, myšáčku,“ vítala ho teta. Představ si, co se mi stalo! Jak víš, mám deset dětí. A včera se jim narodilo dalších deset bratříčků a sestřiček. Pojď se podívat,“ vedla ho do pokoje. Z deseti postýlek koukalo dvacet myších hlaviček. Všechny koulely očkama a myšáček se rozesmál.
„Jenže to není všechno,“ povídá teta. „Dneska jsou Vánoce a já pro ně nemám žádný dárek. Někde venku jsem poztrácela barevná cukrátka.“
„A nejsou to tahle?“ ukázal myšáček do tašky.
„Jsou,“ divila se teta. Každému myšátku dala cukrátko a jedno zbylo, to dostal myšáček. Myšátka měla radost. A myšáček měl radost z toho, že mají radost. Pak mu teta našla vanilkový cukr a myšáček běžel domů. Cestou se těšil, jakou z něj bude mít radost maminka. Určitě tu největší!
