Světluška 10/2023

Zpět

Jiří Kahoun: Několik úryvků z knihy Chumelení

Tichounká zvonění
Na jezevčí pěšině potkal zajíček jezevčího kluka a povídá: „Štětinko, víš, co dělám, než přijdou Vánoce?“
„Jasně,“ řekl Štětinka, „spíš.“
„Kdepak. Napíchám si kolem pelíšku větvičky. Tolik, kolik zbývá dnů do Vánoc, a každý den jednu překousnu. A co děláš ty?“
„Co bych dělal,“ řekl Štětinka, „spím. Maminka říkala, že Vánoce tichounce zvoní na zvoneček. Až přijdou, tak mě zvonění probudí. A právě teď jdu spát. Ahoj!“
Štětinka zavřel dveře, zavrtal se pod peřinku a začal usínat. Pomalu se kutálel do snu a najednou zaslechl tichounké zvonění.
„Vánoce! Jsou tady Vánoce!“ vyskočil a běžel otevřít.
Za dveřmi však stál zajíček, zubil se a cinkal na rampouch.
„To jsou nápady,“ zlobil se Štětinka. Zavřel dveře, zavrtal se pod peřinku a začal usínat. Pomalu se kutálel do snu a najednou zaslechl tichounké zvonění.
„Vánoce!“ vyskočil a běžel otevřít.
Za dveřmi stál zase zajíček, zubil se a cinkal na rampouch.
„To jsou nápady,“ zíval Štětinka. Zavřel dveře, zavrtal se pod peřinku a začal usínat. Pomalu se kutálel do snu a najednou zaslechl tichounké zvonění.
„Zas ten zajíc!“ zacpal si uši Štětinka, otočil se na bříško a usnul. Jenže za dveřmi nestál zajíček. Tichounce to zvonily Vánoce. A kdyby Štětinku nevzbudila maminka, určitě by je zaspal.

Zpět