Světluška 9/2023

Zpět

Jezdectví: Koníčku, hyjé! Jezdecká pohádka pro sportovce šikuly

Tomík je opravdový sportovec. Není divu, že i na koni se naučil jezdit velmi brzy. Uměl se držet zpříma. Uměl se přizpůsobit pohybům koně a taky se ho naučil ovládat.
„Mohl bych si vyjet někam dál?“ zeptal se jednou, když byl zase ve stájích.
Paní instruktorka mu to dovolila. Chtěla ho doprovodit na jiném koni. Sotva se ale otočila, Tomík už na koni uháněl směrem k lesu. Do lesa chodíval s rodiči na houby, ale na koni tam ještě nikdy nejel. Hned si pomyslel, že to bude prima dobrodružství. Kůň ale v lese nikdy nebyl. Na zvuky ze stáje a z pěšiny podél řeky už byl zvyklý, ale v lese to neznal.
Když projížděli krásným místečkem se spoustou květin a hub, najednou se přímo nad jejich hlavami ozvalo hlasité zaťukání. Byl to datel. To ale Tomík ani jeho kůň nevěděli. Je známo, že v lese se všechny zvuky rozléhají, a tak se oba polekali. Kůň se postavil na zadní. Tomík to nečekal, pustil se otěží a spadl. Bylo štěstí, že se neuhodil do hlavy, protože si ve spěchu zapomněl vzít helmu. Spadl do měkkého trsu voňavých bylin.
„Počkej!“ zavolal na svého koně. Víc už říct nestihl. Ty bylinky byly nejspíš na spaní. Jejich vůně byla tak omamná, že v tu ránu usnul. A zdál se mu sen.
Na svém bílém koni Tomík dorazil až ke království, ve kterém se nikdo neusmíval. Všichni se tvářili nešťastně. A nejvíc král s královnou a jejich princezna.
„Co se stalo?“ zeptal se Tomík, když zastavil před zámeckou branou.
Zámecká stráž by s cizími lidmi mluvit neměla, ale Tomík se jim líbil, důvěřovali mu, a tak mu všechno pověděli.
„Království ovládá zlý čaroděj. Používá všelijaká kouzla a čáry, jen aby nám škodil,“ prozradil jeden strážný.
„Chce za ženu princeznu, ale král mu ji nechce dát,“ doplnil druhý strážný.
„Tak já s ním budu bojovat. Umím judo i box,“ prohlásil odhodlaně Tom a rukou naznačil, jak by to vypadalo, kdyby s ním bojoval.
Strážní se na sebe nechápavě podívali. Ani jedno z těch slov ještě nikdy neslyšeli. Tomík na ně udělal dojem. Svitla jim naděje, že by ten neznámý cizinec jejich království opravdu mohl zachránit. Hned ho poslali za králem. O koně se zatím postarali v zámecké konírně.
„Takže ty říkáš, že bys mohl černokněžníka v souboji porazit?“ ujišťoval se král.
Tomík odhodlaně přikývl, a tak se králi vrátila naděje. I princezně se na tváři objevil lehký úsměv.
Král tedy poslal čaroději vzkaz, aby co nejdřív dorazil. Za pár chvil se čaroděj v oblaku mlhy zjevil uprostřed královského sálu.
„Tak co? Už jste si to rozmysleli? Chcete mi dát princeznu?“ zeptal se s jízlivým úsměvem.
„Ne!“ vykřikla princezna a podívala se na Tomíka. Byl její jediná spása. Nikdo jiný by nenašel odvahu s čarodějem bojovat.
„Připrav se na souboj!“ Vyzval ho Tom.
Čaroděj se nejdříve zasmál, ale pak vyčaroval dva kordy. Jeden hodil Tomovi. Tomík viděl šerm jenom v televizi. Sám ještě nikdy nešermoval, ale brzy pochopil, co má dělat. Byl daleko obratnější než čaroděj. Dokázal hbitě uhýbat, takže ho čarodějův kord nezasáhl. Zato on se trefil hned několikrát. Všichni to viděli, ale čaroděj nechtěl svou porážku uznat.
„Tak budeme boxovat,“ navrhl Tomík.
Čaroděj jen pobaveně zvedl obočí. Tohle slovo ještě nikdy neslyšel. Tom měl box rád. Zaujal základní postavení. Lehce pokrčil nohy, levá byla mírně vpředu. Pokrčil ruce a sevřel pěsti. Rychlým výpadem čaroděje udeřil. Ten ránu nečekal a skácel se k zemi.
Princezna začala okamžitě tleskat.
„Takže je jasné, že tady ten mladý muž zvítězil,“ prohlásil král.
Čaroděj se zamračeně zvedl ze země. Nehodlal se jen tak lehce vzdát.
„Zas tak úplně jasné to není,“ řekl.
Tomík měl energie na rozdávání, „dobrá, tak aby to bylo konečně jasné, dáme si zápas v judu.“
„V čem?“ zeptal se nechápavě čaroděj.
Ani král nevěděl, o čem Tom mluví. Poznali to však vzápětí. Tom čaroděje uchopil, podrazil mu nohu a praštil s ním o zem tak silně, že se čaroděj rozplakal. Takovou ostudu ještě nikdy nezažil, a tak raději zmizel. Vypařil se jako pára nad hrncem a od té doby už se nikdy neukázal.
Princezna Tomovi děkovala, všichni se radovali a společně Tomovi za jeho sportovní výkony zatleskali.
Tom uslyšel tleskání a probudil se.
„No konečně,“ oddechla si maminka, která se snažila spícího synka probudit.
Když se kůň vrátil do stáje sám, hned se vydala Tomíka hledat. Měla radost, že ho viděla živého a zdravého.
„Zdál se mi krásný sen,“ řekl mamince. „Byl jsem hrdina.“
„Opravdu?“ divila se. Při zpáteční cestě jí pak všechno vyprávěl.
xxx
Otázka:
Co má kůň na kopytech? Prý to nosí štěstí.
(Podkovy)
xxx
Hádanky:
Letos stejně jako vloni
jezdívá se závod koní.
Milovníci koní znají
závod, kde se předbíhají.
Co je to?
(Dostihy)
xxx
Kdo na koni sedět touží,
sedátko mu k tomu slouží.
Co na zádech má kůň mít,
ať se můžeš posadit?
Co je to?
(Sedlo se třmeny na nohy)
xxx
Volant v autě každý vidí.
Čím se ale koně řídí?
Od ohlávky popruh mají,
za ten jezdci zatahají.
Co je to?
(Otěž)

Příště si přidáme další sporty

Zpět