Světluška 8/2023
O Zubatém strašidle (Moderní pohádka)
Na jednom starém hradě žila už několik tisíc let dvě strašidla – bílá paní a bezhlavý rytíř. Těm dvěma se narodilo malé strašidýlko, které bylo celé bílé vyjma očí a pusinky. Nebylo ničím výjimečné, tak mu rodiče říkali jednoduše Strašidlo. Domnívali se, že až vyroste, bude velmi strašidelné a pomůže jim se strašením návštěvníků hradu.Čas běžel a Strašidlo vyrostlo. Jenomže stále se ho nikdo nebál. Naopak dospělí i děti ho ještě vyhledávali, protože se jim Strašidlo neuvěřitelně líbilo pro svoji roztomilost. Strašidlo nebylo rádo, protože se na strašení velice těšilo a vědělo, že jsou kvůli němu rodiče smutní. Postupem času se s tím ale všichni začali smiřovat a nevěřili tomu, že Strašidlo bude někdy strašit lidi.
Pak však přišlo jednoho dne zvláštní ráno. Bylo takové pošmurné, mlhavé, na obloze pluly šedé až černé mraky, ze kterých na zem padaly velké dešťové kapky. Nicméně toto ráno bylo zvláštní ještě něčím jiným. Strašidlo cítilo ve svých ústech něco špičatého a tvrdého. Když se podívalo do zrcadla a otevřelo ústa, oslnila ho bělostná záře. Do rána mu naráz v ústech vyrostly tři zuby, které byly krásně bílé jako jeho tělo. Strašidlo vůbec netušilo, že mu jednoho dne zuby narostou.
Za tohoto mlhavého a deštivého dne moc lidí hrad nenavštívilo, ale jedna malá skupinka dospělých s dětmi sem přece jen zavítala. Strašidlo se rozhodlo, že je zkusí vystrašit. Alespoň zase bude legrace. Těšilo se, že vše bude jako obvykle. Návštěvníci se nejdříve zarazí, a až ho spatří, budou ho stále volat a budou se chtít s tím roztomilým strašidýlkem vyfotit. Děti budou pobíhat a hrát si s ním na honičku a vůbec bude mumraj. A starý kastelán se bude zlobit.
Vklouzlo do starého brnění, hned v přijímacím sále. Skupinka návštěvníků dorazila chviličku po něm. Když kastelán přivítal návštěvníky a začal s výkladem o historii hradu, tak náhle vyskočilo a udělalo: „BAF!“ a vycenilo svoje tři zbrusu nové bílé zuby. Jejda! Nejprve začaly vřískat děti. Pak je rodiče popadli do náručí a utíkali s nimi pryč, co jim nohy stačily.
Za chvíli kastelán i Strašidlo už jen slyšeli, jak děti brečí a křičí a naříkají, že se bojí. Rodiče je honem naložili do aut a hrad opustili.
Na hradě zatím bílá paní a bezhlavý rytíř chválili své vydařené dítko. Byli spokojení, že konečně umí strašit jako správné strašidlo. Podle jeho tří strašidelných zubů mu nakonec začali říkat Zubaté strašidlo. Nakonec i starý kastelán byl rád, že na hrad už budou jezdit jen návštěvníci, kteří mají pro strach uděláno a také se umějí řádně chovat.
Zdroj: pohádkozem.cz
