Světluška 6/2023
Petr Kostka: Proč se říká…?
"začít od Adama""šalamounské rozhodnutí"
"nevěřící Tomáš"
… a další biblická úsloví
Návrat ztraceného syna
„Konečně zmoudřel, pochopil rady svých rodičů a uznal je. Je to jako návrat ztraceného syna.“
Tento příběh vyprávěl farizejům* Ježíš. Jeden muž měl dva syny. Jednoho dne přišel k otci ten mladší a povídá: „Otče, jdu do světa, dej mi můj díl majetku.“ Ač se to otci nelíbilo, část jmění, která mladšímu ze synů připadala, mu dal. Pochopil, že mladší syn chce jít vlastní cestou, nechce už dál bydlet s rodinou. Syn sebral peníze a vydal se na cestu do světa. V dalekých zemích žil rozmařilým životem. Utrácel, nestaral se o peníze, které dostal, až všechno, co z domova měl, utratil. Nezbývalo mu nic jiného, než si najít práci. Jenže to nebylo lehké, protože v zemi, kde zrovna žil, nastal hlad a o všechno byla velká nouze. Nakonec syn našel práci u jednoho místního boháče. Pásl vepře, ale sám neměl pořádně nic k jídlu. „I nádeníci u mého otce dostávají chleba a já nemám nic,“ začal marnotratný syn vzpomínat na otcův dům. Rozhodl se, že se vrátí.
Když se blížil, pln obav, k otcovu domu, otec ho už z dálky spatřil. Vyběhl mu naproti, objal ho a radoval se, že zase vidí svého ztraceného syna.
„Otče, zhřešil jsem, nejsem už hoden nazývat se tvým synem. Dovol ale, abych se stal jedním z tvých nádeníků a pracoval pro tebe,“ kál se neposlušný synáček.
Jenže otec byl rád, že se jeho ztracený syn vrátil s pokorou domů. Přikázal přinést krásné šaty a syna do nich obléknout, uspořádal velkou hostinu. „Radujme se, buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, ale zase žije, ztratil se a byl nalezen!“ volal dojatě otec.
Když starší bratr uslyšel hudbu a ucítil vůni pečínky, ptal se, co se děje. „Vrátil se tvůj mladší bratr a otec je štěstím bez sebe,“ odpověděli mu. Jenže staršímu synovi se to vůbec nelíbilo. „Otče, já jsem nikdy neporušil tvůj příkaz, pracuji na tvých polích už řadu let a nikdy jsi pro mě hostinu neuspořádal,“ stěžoval si. „Ale když se vrátí tvůj mladší syn, který všechno, co jsi mu dal, prohýřil, je z toho sláva,“ domlouval ten starší otci.
„Synu,“ odpověděl otec, „ty žiješ se mnou. Všechno co mám, co je moje, je i tvoje. Teď se ale raduj, protože tvůj mladší bratr, můj syn, byl ztracen, vrátil se a je nalezen!“
A tak toto Ježíšovo podobenství o marnotratném synovi vstoupilo do úsloví.
Úsloví „návrat ztraceného syna“ znamená, že uznáme svou chybu, pochopíme, že rodiče to s námi mysleli dobře, a že v mnoha věcech měli pravdu.
xxx
Nevěřící Tomáš
„Ten člověk ničemu nevěří, o všem pochybuje, dokud to neuvidí na vlastní oči. Je jako nevěřící Tomáš.“
Biblická evangelia, která popisují Ježíšův život, jeho myšlenky a učení jsou plná zázraků. Mezi ty nejznámější patří například Ježíšova chůze po hladině Genezaretského jezera v Galileji. Nebo když na svatbě v Káně Galilejské proměnil, na přímluvu své matky Marie, vodu v šesti kamenných kádích na víno. Jindy zase Ježíš s pomocí dvou ryb a pěti bochníků chleba nakrmil na pět tisíc lidí. A když nebraly ryby, vybídl svého učedníka, pozdějšího apoštola Petra, původně rybáře, aby v hlubokých vodách jezera rozprostřel své sítě. Chytilo se do nich tolik ryb, že sítě začaly pod jejich tíhou praskat.
Ne všichni ale Ježíšovi fandili a mnozí o jeho nadpozemských skutcích a zázracích pochybovali. Zvláště skutky, kdy Ježíš uzdravoval nemocné, měly mnoho pochybovačů. Dokonce i mezi jeho učedníky, ze kterých se po Ježíšově smrti stali apoštolové, šiřitelé Ježíšovy víry, se našli takoví, co nevěřili.
V pochybnostech o Ježíšovi vynikal Tomáš. Jeho nevěřícnost popisuje Janovo evangelium. Bylo tři dny po ukřižování Ježíše, když učedníci a také Marie, Ježíšova matka, zjistili, že Ježíšův hrob je prázdný. Vysvětlilo se to záhy. Ježíš se zjevil svým přátelům a učedníkům a pravil: „Pokoj vám.“ A ukázal své nezahojené rány na rukou a na boku po ukřižování. Tomáš v tu chvíli mezi učedníky nebyl. Když mu to později vyprávěli, nevěřil jim.
„Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud do těch ran nevložím svůj prst a svou ruku do rány na boku, neuvěřím,“ prohlásil Tomáš.
Ježíš se po osmi dnech zjevil apoštolům podruhé. Tentokrát u toho Tomáš byl. Když Ježíš Tomáše uviděl, vybídl ho: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř,“ řekl Ježíš.
Tomáš uvěřil a Ježíšovi se vyznal: „Můj pán a můj bůh!“
Tomáše z jeho pochybností vyvedl sám Ježíš a Tomáš se později stal horlivým šiřitelem Ježíšova učení. Vypráví se, že Ježíšovu víru šířil dokonce až v Indii. Nakonec byl prohlášen za svatého. Ale to, že nevěřil, že pochyboval, už mu zůstalo. A přeneslo se do úsloví o nevěřícím Tomášovi.
„Nevěřící Tomáš je člověk, který nevěří, dokud na vlastní oči neuvidí, dokud se sám nepřesvědčí.“
Tímto příběhem končí kniha o biblických úslovích. V knize je jich uvedeno více. Knihu si lze vypůjčit v knihovně KTN, a to jak v Braillu, tak i v digitální podobě. Jen v současné době platí, že od 9. 5. 2023 je do odvolání přesunuto oddělení osobních výpůjček do ulice Ve Smečkách 15, Praha 1 (asi 350 m od původní adresy).
