Světluška 6/2023
Miroslav Demel: O hudebních nástrojích - 4. část – sekce nástrojů bicích
Ani v tomto povídání nám nebudou chybět krátké básničky a vysvětlivky pro výrazy obecně méně známé. A nakonec portrét hudebního skladatele, který pro bicí nástroje rád a dobře psal.Motto:
Kdejakou krabici
proměním na bicí.
Bubny
Všechny bubny,
palice zrodily se v Africe.
A ostatní bubeníci?
Je to jenom název krycí!
Velký pán
Velký pán je tympán.
Na svou kůži od kozy
snáší mocné úhozy.
Táta a synek
Velký buben – táta
zaduní jak vrata.
A bubínek –
malý synek
dělá jen ratata.
Xylofon
Co do bicích
melodických –
vzpomeňme tu xylofon.
Paličkami
hráč vymámí
na kamenech* rychlý shon.
Ostře válí
bouře škály.
Stejně vždycky nakonec
to, co stačí
posluchači:
zazní známý Cirkus Renz.
*Kameny – název pro jednotlivé klávesy z tvrdého dřeva
Bicí v akci
Když začnou hrát všechny bicí,
spolkni raději, cos chtěl říci.
Bubny, zvony, činely
přehluší i výstřely.
Hry tympánů mocně zní nám,
to umocní Händlův význam…
Hudba k ohňostroji
Večer už se k řece sklání,
dámy, páni na loďkách.
Vesla krouží bez přestání,
z temné hloubky jde až strach.
Spousta lidí se tu rojí,
muzikanti u Temže*,
dnes má Hudba k ohňostroji
zaznít ve své premiéře.
Když kapelník svou hůl zvedl,
všechno ztichlo, včetně žab.
Dirigentem je sám Händel –
vítr do not jemně hráb.
Už zní všechno pod akordem
ouvertury slavnostní,
do níž přispěl Abbey zvonem.
Z množství hrdel „bravo“ zní.
Hráči z města, i ti z pluku
(dechařů je vážně sto),
vyměnili sál za louku,
přišli k řece za město.
Bzučí basy ofikleidy**,
mečí trylky šalmají***,
getlemani, ó i lady
lampiony mávají.
Když je koncert v plné kráse,
cosi hudbu přehluší.
To ohňostroj na terase
míří směrem k Venuši.
Hudba hřmí a oheň srší –
škála barev nesmírná,
od řeky až po návrší
je už cítit tresť sirná.
A pod stříškou starý Händel
vnímá chvění zázračné.
Když se koncert tak vyvedl,
další slzu zamáčkne.
*Temže – řeka protékající Londýnem
**Ofikleida – basový dechový nástroj z plechu
***Šalmaj – dřevěný dechový nástroj
