Světluška 6/2023
Stanislav Hoferek: Voják a zrnka rýže
Kdysi dávno, v krajině mnoho dní i nocí putování směrem na východ, žil jeden císař. K jeho uším se doneslo, že jiný vládce ze sousední země se připravuje na válku. Král byl rozhořčen, hlavně když se doslechl, kolik jezdců, střelců a pěšáků připravil jeho protivník. Znal sílu své armády, a kdyby se potkali, pravděpodobně by prohrál.Rozhodl se čelit invazi a na to nutně potřeboval další vojáky. Vybral nejlepší stavitele, aby zhotovili před jeho palácem kasárny pro novou armádu, a poslal posly do všech koutů své říše, aby sesbírali dobrovolníky i všechny, kteří ještě nesloužili v armádě. Mezi novými branci se ukázal taky jakýsi Madan. V průběhu deseti dnů byla postavena velká budova, která se zaplnila lidmi. Po vycvičení se měli stát řádnými vojáky, kteří by mohli ubránit rodnou zemi. Dohromady jich bylo deset tisíc jedna.
Císař dovezl nespočet zbraní a pro budoucí vojáky dal udělat deset tisíc misek na rýži. Taky požádal pracovníky, aby vždy dělili rýži na deset tisíc částí. Nevěděl, že je o jednoho muže víc. Tak se stalo, že byl první den právě Madan bez jídla. Nebyl spokojený, trénoval právě tak těžko jako ostatní, a měl tedy pořádný hlad. Osud, nebo jen hloupá náhoda, způsobil, že právě Madan nedostal jídlo ani na další den. To již byl opravdu hladový a nespokojený. Dokonce tak, že se rozhodl říct o té nespravedlnosti přímo císaři.
Měl štěstí v neštěstí a císař se rozhodl, že ho vyslechne. Ne vždy to dovolil, protože řídil svou říši a téměř na nic jiného neměl náladu ani čas.
„Vaše výsosti,” řekl Madan císaři a poklekl na kolena, „jsem jenom obyčejný člověk. Když jsem se doslechl o nebezpečí, které nám hrozí, sám jsem se vybral do tohoto krásného města a teď trénuji, abych mohl chránit říši. Přes svou snahu jsem již po druhé nedostal jídlo. Je nás deset tisíc a jeden chlapů a jídla i misek je pro deset tisíc. Jeden z nás má smůlu a věřím, že bohové zařídili, že jsem to byl dvakrát po sobě já. Posílají tak vzkaz.”
„Dobrá tedy,” odpověděl mu císař, „přikážu, aby hrnčíř udělal další misku a aby se jídlo dělilo na tisíc a jednu část.”
„Není zapotřebí nic takového dělat. Jenom, prosím, požádej ty, co připravují jídlo, ať mi dají pět zrnek rýže z každé misky stranou,” požádal císaře Madan.
„Budiž,” odpověděl císař a šťastný Madan odešel z paláce.
Ještě šťastnější byl, když se splnil jeho požadavek. Největší porce rýže čekala od toho dne vždy přímo na něj. Dobře se zasytil a taky trénování mu šlo líp. Po deset dní nabíral sílu a pak císař přikázal, ať se ukončí trénink a ať se zkušená i nová armáda přesune.
Madan, osmělený jídlem i úspěchy na cvičišti, kráčel jako první. Těsně před bitvou si nepřátelský velitel všiml, že vůbec nezná toho nového velitele císařovy říše. Rozhodl se promluvit s ním.
„Tebe neznám, kdopak jsi?” ptal se velitel útočícího vojska.
„Jsem Madan, mocný válečník. Deset tisíc vojáků se musí uskromnit, aby mě nasytili. Proto jsem zběhlý v použití různých zbraní a všechno, co o boji vím, jsem naučil ostatní.”
Nepřítel se lekl a raději ustoupil a císař si nechal Madana předvolat. Teď již jako velkého hrdinu.
„Je pravda, že jsi naučil každého vojáka všechno, co víš?”
„Ano, je to pravda. Řekl jsem jim, že hladový voják není dobrý voják. Nic víc jsem se ani já nenaučil.”
xxx
Úkol pro tebe:
Otázka první: Kolik vojáků dohromady bylo povoláno do kasáren, aby chránilo království?
Otázka druhá: Kolik zrnek rýže dostával Madan, když od každého vojáka bylo z každé misky ubráno 5 zrnek?
Odpovědi:
Na první otázku: Dohromady jich bylo deset tisíc jedna.
Na druhou otázku: Madan dostával každý den padesát tisíc zrn rýže (5 krát deset tisíc).
Xxx
