Světluška 5/2023
Zajímavosti: Z knihy Český rok od Pavlíny Pitrové - Čarodějnice a stavění májí
Vijte holky věnce,která má mládence.
Však je dosti kvítí,
až se louka svítí.
Však je dosti lupení,
až se hora zelení.
Dříve se věřilo, že v noci z 30. dubna na 1. května létají povětřím čarodějnice na svých pometlech a škodí lidem i zvířatům. Proto se hospodáři snažili ochránit před temnou silou, jak jen to šlo. Třeba tak, že zavřeli vrata stavení na petlici, ke dveřím i k oknům dali větvičky ze stromu zvaného střemcha a zvířatům kolem krku uvázali červené pentličky. Proti zlé moci čarodějnic se také předvečer svátku svatého Filipa a Jakuba zapalovaly ohně. Velké hranice se stavěly hlavně na kopcích, aby byly plameny šlehající vysoko k nebi vidět za tmy do širokého okolí.
A jak to bylo s máji? Chlapci z vesnice vybrali už několik dní předem vysoký zdravý strom, který pokáceli. Pak ho odvezli do vesnice, kde mu osekali spodní větve a kůru tak, že zůstal jen zelený vršek. Ten děvčata ozdobila fábory, pentlemi, růžičkami a vyfouknutými vajíčky. Pod zelený vrchol se pověsil velký zelený podobně zdobený věnec. Nakonec se strom, jemuž se také říkalo májka, musel vztyčit a zasadit do předem připravené jámy.
Tohle všechno se odehrávalo uprostřed vesnice, nejlépe na návsi. Mezitím se rozhodlo, kteří z mládenců budou strom o filipojakubské noci hlídat. Mohlo se totiž stát, že by chasníci ze sousední vesnice májku pod rouškou tmy naschvál pokáceli. To by potom byla ostuda! Když se zlomyslníkům májku povalit nepodařilo, vyváděli alespoň jiné neplechy. Vyvezli vůz ze stodoly, natřeli okna kváskem či rozházeli urovnané dříví. Chlapec, který měl ve vesnici vyhlédnutou dívku, jí mohl pod okny postavit menší májíček na znamení své lásky k ní.
Na druhý den – na prvního máje – už od brzkého rána procházeli vesnicí muzikanti s mládenci a budili všechny spáče, hlavně děvčata. Dívka, kterou chlapec vyzval k tanci, přidala na připravený talířek peníz, aby večer u muziky dostali hudebníci zaplaceno. Mladí lidé si zatancovali před stavením či májkou a takto postupně obešla chasa dům od domu. Májový strom stával na návsi až do letnic.
Poměrně novým zvykem je políbit dívku či ženu na prvního máje pod rozkvetlým stromem. Pokud by se tak nestalo, mohly by do roka uschnout. A to by byla škoda!
Co jsou to Letnice?
Letnice, jinak také svatodušní svátky, jsou spojené s příchodem léta. Slaví se padesát dní po Velikonocích. V tuto dobu byl na učedníky Ježíše Krista seslán Duch svatý, který je obdařil mimořádnými schopnostmi. Z obyčejných rybářů, tesařů a kovářů se stali lidé, kteří se vydali na cesty. Cestovali hodně a dokázali ostatní přesvědčit o Ježíšově nanebevstoupení. Všude, kam učedníci přišli, vyprávěli o Ježíšově životě a o Bohu, jenž ho povolal k sobě na nebesa. Mnoho mužů i žen se z toho důvodu nechalo pokřtít a dál šířili tato vyprávění a svou víru, zvanou křesťanství.
Letos se připomíná den Nanebevstoupení Páně ve čtvrtek 18. května. Tímto dnem začíná devítidenní období před letnicemi. Letnice tak letos připadají na 28. května.
Jde o pohyblivý svátek, stejně jako Velikonoce, a datum letnic se odvíjí právě od Velikonoc a prvního jarního úplňku.
Církev slavila letnice neboli svatodušní svátky poměrně brzy, první známky o oslavách letnic jsou již ze 3. století. Svátek letnic jako takový ale pochází už z židovského svátku týdnů, který připomíná Mojžíšovo převzetí Tóry na hoře Sinaj. Teologicky tak židovství slaví předání Zákona na Sinaji, křesťané pak slaví seslání Ducha svatého apoštolům.
Oba svátky připadají na pozdní jaro. A oba dva odkazují na začátek zemědělské sklizně. Zatímco Velikonoce značí konec zimy a začátek jara, letnice začínající léto a sklízení první letní úrody.
Svatodušní zvyky
Barvou letnic je liturgická červená, která poukazuje na žár Ducha svatého a vnitřní oheň.
Slavnostně se vyhání dobytek na pastvy, chodí se na svatodušní vycházky. Letnice totiž patří přírodě.
Letnice jsou spojeny i s vodou, hledaly se prameny, které jsou symbolem obnovení života.
Ke studánkám se nosily dárky a oběti se darovávaly duchům.
Dle židovských tradic se obětovávaly chleby z první mouky jako díkuvzdání za žně.
Letnice bývaly hromadným termínem křtů, biřmování a konfirmací nebo svěcení vody.
Tip pro vás: zapamatujte si úsloví
Ozve-li se v máji hrom, uchyť kámen nebo strom a síla tě neopustí!
Nějaký kamínek si klidně přineste domů, abyste ho měli v případě bouřky po ruce. Stačí tokový, aby se vám vešel do dlaně. Navíc si ho můžete pomalovat. Pokud si nevěříte, můžete požádat někoho ze svého okolí, aby vám s obarvením nebo malováním kamínku pomohl. Nejlepší je použít akrylové barvy. Nejdřív ale kamínek dokonale očistěte. Co si na něj namalujete nebo necháte namalovat záleží jen na vás. Může to být třeba plamínek ohně, barevné kvítky, listí rostlin, ale může být i jen jednobarevný. Barva kamínek vyhladí a je příjemný do ruky, a nejen při bouřce, ale když budete chtít i jen tak posedět a o něčem přemýšlet. Otáčejte kamínek v ruce a myšlenky budou i ve vaší hlavě proudit všemi směry.
xxx
Internet – volně zpracováno
Víte, že v květnu slavíme Den matek?
Den matek je velmi krásný svátek, který je rozšířen po celém světě. Oficiálně připadá den matek na druhou květnovou neděli. V ČR se tento svátek začal se slavit od roku 1923 a to díky propagátorce Alici Masarykové. Po druhé světové válce byl postupně zapomínán. Po roce 1989 se opět začal slavit i veřejně. Typickým dárkem ke Dni matek jsou květiny a drobné dárky, které můžete pro svoji maminku vyrobit a připravit sami. Můžete se třeba naučit některou z básniček pro maminky, které jsou v této Světlušce.
xxx
Víte, že v květnu máte příležitost seznámit se lépe se svými sousedy?
S myšlenkou uspořádat Svátek sousedů přišel dlouholetý starosta jedné z městských částí Paříže Atanase Périfan. Svátek sousedů je krásným nápadem, dotaženým k realizaci. Svátek pan Périfan prosadil roku 1999 a Den sousedů má sloužit k utužování vztahů se spolubydlícími a sousedy. V České republice se svátek sousedů začal slavit od roku 2001. Má i svou webovou stránku svateksousedu.cz. Letos připadá na 30. května.
xxx
Víte, že v Čechách každoročně na 31. května připadá Den otvírání studánek?
Podle dávné tradice lidé v Čechách vítali jaro také otvíráním studánek — symbolickým vyčištěním pramene po dlouhé zimě. Tento obyčej upadl na čas téměř v zapomnění, ale díky úsilí nadšenců je na mnoha místech obnovován.
Lidé si odjakživa studánek velmi vážili, vždyť prameny bývaly cenným zdrojem pitné vody. Po staletí udržované studánky však s rozvojem vodovodních sítí a čerpání vody z podzemních zdrojů začaly pustnout. Leckde se pak praménky čerstvé vody ztratily v bahně. Někde i kvůli změnám v krajině, při těžbě dřeva, úpravách polí, výstavbě...
Pamětníci postupně odcházeli a najít v lese studánku bylo čím dál tím vzácnější.
V posledních desetiletích však začali přibývat nadšenci, často různá sdružení ochránců přírody, kterým vadilo, že cenné studánky mizí. Podařilo se jim zmapovat výskyt studánek, které lidem sloužily po staletí, a daří se jim je obnovovat a udržovat.
Vznikl dokonce Národní registr pramenů a studánek, jenž plní roli veřejně dostupného seznamu zdrojů vody v přírodě, k nimž mají kolemjdoucí přístup. Můžeme v něm nalézt velmi podrobné informace o každé evidované studánce i přesné mapy.
Slavnost otvírání studánek
Tento předkřesťanský obřad byl počátkem minulého století zdokumentován (především díky učiteli z Vlčkova na Litomyšlsku Josefu Karlovi) a v mnoha obcích pak i obnoven. Jeho průběh býval přibližně následující:
Když na jaře roztál sníh, lidé z vesnice se v určený čas vypravili společně do lesa k pramenům či ke studánce. Tam dětský průvod vedený královnou, deseti až dvanáctiletou dívkou, za doprovodu hudby zazpíval a zatancoval scénku otvírání studánek:
Královnička poklekla na šátek rozprostřený, položila džbánek do stříbrné pěny, pak do všech světových stran vodu vylila, aby byli všichni zdravím jisti, nabrala si hrst loňského listí, za sebe je hodila a k oblakům pravila: Zlý moci zaháním, nemoci vyháním.
Děti kolem ní utvořily kruh, zpívaly a tancovaly. Všechny pak společně rýči a lopatami, které si přinesly, vyčistily pramen.
K tradici otvírání studánek se váže i vznik kantáty Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Skladatel totiž navštívil v roce 1938, ještě před svým odjezdem do Francie, vysočinskou vesnici Tři Studně a strávil v ní měsíc. A právě tam se stejně jako v jiných vesnicích odehrával každoročně zjara zmiňovaný obřad, který byl provázen silnou emotivní atmosférou.
Když byl počátkem 50. let básník Miloslav Bureš svědkem tohoto zajímavého lidového obyčeje, napsal na břehu nedalekého rybníku Sykovec báseň Píseň o studánce Rubínce. Poslal ji pak do Francie právě Bohuslavovi Martinů, rodákovi z blízké Poličky. Ten dojat vroucností básně i vzpomínkou na předválečný pobyt ve Třech Studních ji v roce 1955 zhudebnil a přejmenoval na Otvírání studánek. Tak vznikla známá kantáta, která měla premiéru 7. ledna 1956 v podání brněnského sboru Opus pod vedením Zdeňka Zouhara, přítele Bohuslava Martinů.
Teď už znáš odpověď na otázku, koho inspirovala a jaké dílo vzniklo na básničku Píseň o studánce Rubínce.
