Světluška 5/2023
Petr Kostka: Proč se říká…?
"začít od Adama""šalamounské rozhodnutí"
"nevěřící Tomáš"
… a další biblická úsloví
Jobovka
„Přišly špatné zprávy, hodně špatné zprávy, samé jobovky, samé Jobovy zvěsti.“
Jób je jednou z nejvýraznějších biblických postav. Je po něm pojmenována celá jedna kniha Starého zákona a jeho dramatický osud udivoval celé generace. Jóbův příběh je sepsán ve verších a nejstarší verze, které archeologové našli napsané na hliněných tabulkách klínovým písmem, jsou staré možná až tři tisíce let.
Kdo byl Jób?
Žil v území Ús, dnes už ale nevíme, kde přesně se nacházelo. Měl sedm synů a tři dcery. Pro svou spravedlnost a dobrotu byl oblíbený a všemi respektovaný. Byl bohatý. Bible dokonce uvádí, že vlastnil sedm tisíc ovcí, tři tisíce velbloudů, tisíc kusů skotu a pět set oslů. Jenže právě jeho spořádaný život a bohatství se mu staly osudnými. Byl příkladem tehdejší zbožnosti a izraelský bůh Jahve měl z Jóba a jeho rodiny velkou radost.
Jenže satan, sám ďábel, se bohu posmíval, že je jednoduché být zbožný a spravedlivý, když máte všeho dostatek, velkou rodinu, majetek, přátele.
„Kdo by nemiloval svého boha, když mu dopřáváš, staráš se o něj a přeješ mu,“ říkal ďábel. „Dovol mi ho potýrat, pak uvidíme jeho pravou zbožnost,“ žádal ďábel krutou zkoušku. Bůh vyhověl.
A tak jednoho dne, když trávil Jób čas se svými přáteli, přišel za ním zčistajasna posel. Přinesl špatnou zprávu. „Tvá stáda byla ukradena, tví pastýři zabiti,“ hlásil. Než se Jób vzpamatoval, přiběhl další posel a celý se třásl strachy: „Na tvá stáda, která zůstala, se z nebe spustil oheň a všechna zvířata uhynula.“ To byla opravdu hodně špatná zpráva. Bohužel nebyla poslední. Přiběhl třetí posel: „Všichni tvoji velbloudi byli odvlečeni, jejich pastýři zabiti, už nemáš žádná stáda!“ To bylo zlé.
Jenže za chvíli se dostavil čtvrtý posel a zdrceně vyprávěl, jak se Jóbovi synové a dcery sešli u nejstaršího Jóbova syna, když vtom se přihnala vichřice, tak prudká, že zničila dům, ve kterém Jóbovy děti společně večeřely, a všichni synové a dcery zahynuli. To byla zpráva ze všech nejstrašnější.
Z bohatého a úspěšného Jóba se rázem stal žebrák, muž bez domova, který přišel o rodinu.
Tyto tragické zvěsti ale neotřásly Jóbovou vírou v boha. „Hospodin dal, Hospodin vzal,“ pokrčil rameny.
Satanovi tato krutá zkouška víry nestačila. Sotva Jób vstřebal všechny ty hrozné zprávy, vyrazily mu na těle od hlavy až k patě, ošklivé, pálivé a bolavé svědící vředy. Hrozné utrpení.
Jób si přál zemřít. Když za ním přišli jeho přátelé, kteří mu zůstali, v slzách a bolestech se jich ptal, proč musí tak trpět. Celý zoufalý hledal smysl božích plánů a úpěl nad krutostí osudu. Ale o bohu samotném neřekl jediné křivé slovo, vírou jeho utrpení ani teď neotřáslo.
A tak zkouška skončila. Ďábel prohrál.
Jób se nakonec ze všech těch ran vzpamatoval, vředy se zahojily, opět získal velké bohatství, jeho stáda se zdvojnásobila a narodilo se mu opět sedm synů a tři dcery, které měly pověst nejkrásnějších dívek v celé zemi. A tak si mohly vybírat bohaté a úspěšné ženichy.
Jób se dočkal mnoha vnoučat a pravnoučat a dožil se ve spokojenosti sto čtyřiceti let.
Jeho osud přitahoval lidi celá staletí a kniha Jób se stala jedním z nejčtenějších literárních děl starověké poezie.
A ze silného inspirativního biblického příběhu o utrpení a těžkých zkouškách zlidovělo úsloví o špatných zprávách, které přicházejí jedna za druhou.
„Jóbova zvěst, jobovka“ je hodně špatná zpráva, kterou jsme nečekali, která nás zaskočila a která nás hodně ovlivní a poznamená.
