Světluška 5/2023
O přírodě: Jiří Dvořák - Jak zvířata spí
Také rádi spíte? A dovedete si představit, jak spí některá zvířata? Co dělají, co potřebují, na co myslí v čase spánku a čerpání sil? Některá spí pořád a některá skoro vůbec, jsou zvířata, která spí pod vodou a jiná na jedné noze, některá ve sněhu a jiná v horké poušti...Čmelák
Když čmeláčí kluk jednou opustí hnízdo, už se tam nevrátí. Přes den upíjí nektar a prohání budoucí královny, navečer si najde místo, kde může složit křídla. Někdy se schová do květu – tam je tepleji než venku – jindy se zachytí na květině. Malátný a ztuhlý, vypadá jako by stonal – ale to mu jen noční chlad sebral sílu. Až se ráno oteplí, zase vyletí do sladkého světa. Slunce mu nabije baterky. Tak jako nám všem.
Plšík lískový
Sotva se plšík lískový na jaře probudí, už zase myslí na spaní. Hned si začne stavět hnízda z trávy a listí: tohle na větvi, jiné v ptačí budce, další v dutině… V jednom vyvede mláďata, v těch ostatních jen tak odpočívá. Plšíci žijí skoro v každém lese. Tak proč jste ho ještě nikdy neviděli? Protože spí přes den a probouzí se, když jdeme do peřin my. Až někde v křoví najdete mističku smotanou ze stébel a v ní bude oddechovat hebký rezavý kožíšek, nedělejte rámus. Ať ho nevzbudíte.
Rorýs
Jako kdyby zavřel jenom jedno oko: tak spí rorýs. Když se zešeří, hejno vystoupá vysoko k nebi, jak dokáže. Pak ptáci rozepnou křídla a zvolna plachtí dolů, schovaní do tmy a dřímoty. Ne ale tak docela: polovina mozku spí, zatímco ta druhá hlídá, jestli se neblíží země nebo dravec…
Mladí rorýsi tak stráví v letu dva roky. Přistanou až když je čas postavit hnízdo. Začne jim nový život, plný shánění much, štěbetání a tahání za peří. Ani v něm se moc nevyspí.
Kočka
Ze všech savců spí kočky nejdéle. Třeba i šestnáct hodin za den. Dokážou usnout všude. Na židli, v krabici od bot i v nohách postele. Jestli máte doma devítiletou kočičí babičku, můžete si říct, že jen tři roky běhala po světě s otevřenýma očima a zbytek prospala. Snad proto se kočkám – prý už od prvního kotěcího týdne – zdají sny. V nich jsou myšky tlustší, mlíčko plné smetany a psi neumějí běhat. Dokonce ani chrti ne. Dobrou noc.
Pes
Psi prospí většinu dne, a štěňata ještě větší většinu. Jen zlomek času jsou ale ponoření v hlubokém spánku. Obvykle se v dřímotě brodí sotva po kolena. Oči zavřené, ale nos a uši pořád lapají vůně a šramoty z okolí… co kdyby? Že se psům zdají sny si musel všimnout každý, kdo psa někdy choval. Dokonce i psi to vědí, a když je potřeba, dokážou kamaráda ze zlého snu jemně probrat. Možná se to lidi naučili od nich. Nebo naopak.
Lední medvědi
Lední medvědi neprospí zimu jako ti hnědí. Zato umějí hluboce usnout, když potřebují. Medvědice, které se mají narodit mláďata, nadlouho usíná v doupěti. Medvěd, kterého zastihne bouře, si vyhrabe jámu ve sněhu a nechá se zapadat bílou peřinou. Rodina, kterou vyčerpala daleká plavby mořem, se vyškrábe na kru a tam si zdřímne.
Na studenou hlubinu nahoře i dole zapomenou a sbírají síly na další cestu. Zima je jejich domov. Být moře jen o trochu teplejší, kry roztají a medvědi nemají kde složit hlavu…
Dagmar Langová
O zlatém zdraví
Z knihy Rytířské pohádky a tajemství starých alchymistů
Horký vzduch v ulicích města Montpellier se ani nepohnul. Téměř se nedalo dýchat, a kdo mohl, schovával se ve stínu. Léto na jihu Francie bylo ten rok obzvláště teplé. Už několik týdnů nezapršelo.
Nostradama to ale netrápilo. Většinu dne pobýval ve zchátralém domku a ven vycházel až po setmění, když byl vzduch chladnější. Díval se totiž na hvězdy. Podle jejich umístění na obloze se snažil odhadnout, kdy nastane ten nejlepší čas pro výrobu zlata. Byl si téměř jist, že budou-li mu hvězdy nakloněny, zvládne to, co dosud nikdo na světě.
Každý den sledoval pohyb hvězd na obloze a vedl si o tom pečlivé záznamy. Díky hvězdám předem věděl, že se ve městě stane něco zlého, anebo naopak, brzy bude nějaký důvod k oslavám. I proto si byl téměř jistý, že jednou budou hvězdy na obloze rozesety tak, že jejich síla promění v ohni obyčejný kov ve zlato. Stejně jako Měsíc svou silou způsobuje, že moře po několika hodinách ustupuje a pak zase svou vodou zakrývá pobřeží za městem.
Ostatně, Nostradamus se rád díval na moře. Rád se po pobřeží procházel a rád při pohledu na moře sepisoval předpovědi, které vyčetl z hvězd. Byl to jeden ze způsobů, jimiž vydělával peníze, aby si mohl koupit jídlo a to nejnutnější.
Nostradamovy předpovědi byly ve městě i okolí proslulé. Kdokoli potřeboval udělat vážné rozhodnutí ve svém životě – zda se vdát či oženit, zda prodat či koupit dům –, šel za Nostradamem, aby se ujistil, že mu hvězdy budou přát a vše dopadne dobře.
Byla však ještě jedna věc, které učenec rozuměl. Květiny. Dokázal rozpoznat, která pomůže při kašli, která při rýmě a která při zlomené noze. Nicméně na to, aby si otevřel svou lékárnu, mu chyběly peníze. Navíc, ve městě už jeden lékárník byl. A těšil se velké vážnosti. Tak velké, že nikdo neposlouchal Nostradamovy rady, že některým nemocem mohou lidé zabránit – třeba tím, že si budou mýt ruce.
„Proč?“ slyšel pokaždé. „Vždyť náš lékárník vyléčí každou nemoc.“
Po horkém dni Nostradamus vyšlápl na kopec za městem a začal pořizovat zápisky o postavení hvězd. Měl takové tušení, že již brzy musí přijít doba, kdy hvězdy budou výrobě zlata nakloněny. Nicméně ten večer se mu zdálo, jako by se mu vysmívaly.
Jako by křičely: „I ty hloupý!“ Díval se na ně a tušil, že jeho město čeká velké neštěstí. Druhý den sepsal předpověď, v níž obyvatele města varoval před nebezpečím. Ale do jeho zchátralého domku ten den nikdo nepřišel. Kolem desáté hodiny večerní opět vyrazil na kopec. Hvězdy, které toho večera viděl, byly velmi temné.
„Jako by měla přijít válka,“ otřásl se Nostradamus hrůzou, když pohlédl na noční oblohu. Rychle se vracel domů. Byl velmi zklamaný. Tolik doufal, že už brzy nastane správný čas pro výrobu zlata. Toho zlata, díky němuž by si mohl otevřít vlastní lékárnu. Místo toho však bude čelit ještě většímu trápení, než má dnes.
Na druhý den ani nechtěl vstát z postele. Měl pocit, že všechno jeho snažení je marné. Navíc, nikdo na jeho dveře nezaťukal. Nostradamus byl rád, že nikdo nechce vědět, co se stane. Nerad lidem říkal špatné zprávy. Teprve k večeru otevřel dveře svého domku, aby nechal dovnitř proudit čerstvý vzduch. Napil se z kameninového džbánu chladné vody a sedl za stůl, aby dokončil své poznámky.
Chvíli psal, ale pak se zarazil. Něco bylo divného. Nemohl říci co, ale tento den byl nějak zvláštní. Nějakou dobu se procházel po místnosti a přemýšlel. Pak mu došlo, že neslyší typický křik a hluk z ulice. Vyšel před dům a nikoho neviděl.
V první chvíli ho napadlo, že je brzké ráno a on se kvůli svému ponocování ztratil v čase. Podíval se ale na květiny před domem a ty byly rozvité. Ujistil se tak, že je opravdu podvečer a slunce brzy zapadne. Nechápal ale, proč je ulice liduprázdná.
Vydal se směrem k náměstí. Za celou půlhodinu cesty ovšem nikoho nepotkal. Došlo mu, že neštěstí, které hvězdy předvídaly, už do města přišlo. Na cestě zpátky ke svému domku zaklepal na dveře dávného přítele. otevřela mu pobledlá žena. Sotva stála na nohou.
„Není nám dobře,“ pronesla a opírala se při tom o zeď. Byla příliš zesláblá. „Nejdřív onemocněl řezník. Druhý den pak polovina města. Nakonec i celá naše rodina. Neměl bys chodit po ulicích,“ varovala ho. „Řezník už prý zemřel. Ta nemoc je prokletí,“ dodala a zavřela dveře.
Nostradamus se nezmohl na slovo. Neštěstí je tady.
Ten večer se vydal na kopec dřív, než obvykle chodíval. Nemohl se dočkat hvězd, které by mu poradily, jak lidem pomoci. Byly ovšem pořád temné, jen jedna zářila nadějí. Pochopil, že tentokrát si bude muset poradit sám, pokud bude chtít lidem ve městě pomoci.
Vrátil se domů a od ranního rozbřesku sbíral léčivé květy. Pak se vydal do místní lékárny, aby se zeptal, čím se nemocní léčí. Dozvěděl se však, že záhadná nemoc uvrhla na lůžko i samotného lékárníka.
„To je opravdu zlé,“ pomyslel si Nostradamus, když se zprávu dozvěděl. Celý den pak chodil po městě a ptal se lidí, zda u řezníka nakupovali. Pochopil, jak se nemoc mezi lidmi přenáší, a začal po městě roznášet lektvary z růží, kosatců, cypřišů i dalších bylin, které namíchat podle svých znalostí o chorobách.
Věděl, jak moc se lidé vysmívali jeho doporučení, jak s nemocemi bojovat.
„Mytí rukou je vaše jediná záchrana, jak se nemoci ubránit,“ opakoval důrazně všem, když po domech roznášel své lektvary z bylin. Žádné peníze nechtěl. Moc mu záleželo na tom, aby zákeřnou nemoc zastavil. Celé dny chodil po lesích a polích a sbíral květiny, aby z nich po nocích připravil esence, které lidem pomáhaly.
Téměř nespal, ale jeho úsilí se vyplatilo. Za necelé dva týdny byli všichni ve městě opět zdrávi. Už se ani nesmáli jeho radám, že si mají před jídlem mýt ruce. Aniž by Nostradamus potřeboval zlato, stal se váženým lékárníkem. Lidé si k němu chodili nejen pro zázračné květinové esence a lektvary, ale i pro rady, jak se nemocem vyhnout.
Nostradamovi se splnil jeho sen. A i když později získal místo lékárníka u samotného krále, na hvězdy nikdy nezapomněl. Po večerech se na ně chodil dívat, aby věděl, jestli mu budou přát.
