Světluška 5/2023

Zpět

Příběh na pokračování: Petra Braunová - Rošťák Oliver

Oliver má sestřičku
4. část

Táta se rozesměje na celé kolo. „Tak ty si myslíš, že slavíme tvoje ostříhání?“ vstává a Oliver s ulehčením vidí, že mu do jeho sklenky lije pomerančový džus. Obřadně mu sklenku podá a přiťuknou si. „Na zdraví tvojí sestřičky!“
„Sestřičky?“ vyhrkne Oliver. „Já přece žádnou nemám?!“
Tatínek se napije, postaví skleničku na stůl a vezme Olivera znovu na klín. „Ale máš, už! Už aspoň dvě hodiny. Právě jsem se vrátil z porodnice. Maminka i sestřička jsou v pořádku, maminka ti posílá pusu a doufá, že už nebrečíš.“
„Ale já… já jsem nechtěl sestru! Já jsem myslel… paní Králová říkala… já myslel, že mi maminka porodí brášku!“ Oliver nedokáže zakrýt rozhořčení. „To už bych tedy radši chtěl pejska, co má Dorka. Nebo želvu, jako má Tomáš! S holkama se nedá nic pořádně dělat! Fotbal hrát nechtějí, pořád si jen hrají s panenkama, hned se urazí a brečí!“ Oliver máchne znechuceně rukou. Však to zná! Vždyť má už pět sestřenic!
„A ty nebrečíš, hrdino?“ ukončí rázně debatu táta. „Ty ses bez dovolení ostříhal a máma ti místo brášky porodila sestřičku. Tak jste si kvit. A už o tom nechci nic slyšet!“ pohrozí Oliverovi prstem a postrčí před něho obrovskou porci dortu. Po pár lžičkách té úžasné dobroty je Oliver se vším smířený. Tatínek si dolévá víno a znaveně usedá do křesla. Páni, tak ode dneška má děti dvě! Je to zřejmě dost vyčerpávající pocit, protože než Oliver spořádá svůj díl polárkového dortu, tatínek už v křesle spokojeně spí. Nevzbudí ho ani vyzvánění telefonu. Oliver tedy vyskočí a telefonní sluchátko zvedne sám.
„Haló, je něco nového?“ volá babička. „Je, babi,“ povídá Oliver.
„Vážně, tak honem, povídej, už se s dědou nemůžeme dočkat!“ – „Mám ostříhané vlasy!“ – „Vlasy?“ zopakuje nechápavě babička. „A kde je táta?“ – „Spí,“ odpoví Oliver s pohledem upřeným do zrcadla, kde s vytřeštěnýma očima poprvé vidí svou neuměle ostříhanou hlavu. „Babi, ahoj,“ nečeká na odpověď a zavěsí.
Ze zrcadla na něho nekouká kluk, jak původně čekal, ale vykulená holka skoro bez vlasů. Kulatý obličejík s dolíčky ve tvářích a s velkýma modrýma očima. Oliver na sebe zamrká dlouhými řasami a zhrozí se. Kroutí hlavou ze strany na stranu, ale výsledek není o nic lepší. Vyplázne na sebe jazyk a zhluboka vzdychne. Jestli se maminka bude hodně zlobit, tak dnešní zákrok opravdu nebyl k ničenu. To si mohl ty vlasy klidně nechat.
xxx
Ranní probuzení
5. část

Sluníčko pohlédlo Oliverovi do pokoje, pošimralo ho pod nosem a vydechlo údivem, když se z peřin vyklubala hlavička úplně, ale úplně oškubaná. Oliver chvíli mžourá, než se probudí docela, a snaží se vzpomenout si, proč má tak špatnou náladu. A už ho to trkne. Maminka je pryč, ostříhal si vlasy a má sestru!
To jsem tedy zvědavý, jak ta vypadá, říká si, když si čistí zuby a poslouchá tátovo hvízdání při holení. Táta spíš prská, než hvízdá a jedním okem mrká na Olivera.
„Tak co, kluku ušatá, nechceš to strniště trochu zarovnat?“ Je to pravda. Někde se totiž Oliver ostříhal až na kůži, jinde mu trčí štětičky vlasů. Nerozhodně krčí rameny, a než se naděje, tatínek mu namydlí hlavu a holí a holí. „Jestli má mít naše maminka nějakej šok, ať ho má pořádnej!“ zubí se. „Půjdeme se na obě holky podívat, co říkáš?“ tatínek otře Oliverovi hlavu do ručníku a oba se na sebe šklebí do zrcadla.
„No, snad ti tam časem něco naroste!“ prohodí táta, pohladí Oliverovu teď už dokonale holou hlavičku a jde pro jistotu raději vyhledat alespoň kšiltovku. „Abys nenastyd,“ směje se, ale v duchu je mu všelijak. Maminka má sice smysl pro humor, avšak maminky v porodnici bývají většinou naměkko, a čeho je moc, toho je příliš.
Ostatně Oliverovi také není nejlépe. Jen aby se maminka nezlobila! Aby ho měla ještě vůbec ráda! Aby se jí sestřička nelíbila víc než on! Co když má dlouhé vlasy až do pasu? Některé holky ve školce takové mají, a jak se s nimi chlubí!
Oliver jde zaraženě do svého pokoje. Otvírá kufřík a zamyšleně bere do rukou ten jediný zakroucený pramínek vlasů, který zbyl ze vší té nádhery. Najde kousek barevného papíru a vlasy do něho zabalí.
Tatínek se vedle v pokoji obléká a prozpěvuje si. „Co tam kutíš? Jsi připravený?“ volá najednou na Olivera. Vejde do kuchyně, otevře lednici, ale ta, kromě nedopité láhve vína a sklenice kyselých okurek, zeje prázdnotou.
„Hmm…“ zamne si tatínek bradu. Maminka včera nestačila dojít na nákup a vše, co doma zbývalo, tatínek v noci dojedl. No, nevadí, nakoupíme cestou, uvažuje.
Jde se podívat na Olivera. Ten právě pracně převazuje jakýsi zelený balíček barevnou bavlnkou.
„To je pro maminku?“ usměje se táta.
„Hm,“ přikývne Oliver rozpačitě.
„To je od tebe moc hezké, maminka bude mít určitě radost,“ pohladí ho táta po holé hlavičce.
Oliver přikývne. To tedy bude.
Pokračování příště
xxx

Zpět