Světluška 4/2023
Zajímavosti
Kde jsou kořeny vzniku aprílu? Je prapůvodně oslavou přechodu ročního období ze smutné zimy na veselejší jaro, nebo se zrodil z obyčejné potřeby lidí smát se, žertovat a někoho napálit?Apríl se v různých podobách slaví po celém světě. Zmínky o lotrovinách a veselém řádění se táhnou celou historií lidstva. Někteří historici hledají jeho původ v Íránu nebo ve starém Římě, jiní tuší počátky až v renesanční Francii. K nám do Čech údajně přišel právě z Francie. Ale jak to bylo s jeho šířením se vlastně neví, jisté je, že všude rychle zdomácněl.
Oběťmi menších žertíků se stávají hlavně známí a příbuzní. Stalo se však zvykem, že tradice dovoluje i novinářům překročit rámec serióznosti a vypustit na 1. dubna v novinách „kachnu“. Napálit své posluchače se ale pokouší i rádia, televize a další veřejné instituce. Dnes se moderně „nepravdivé a lživé zprávě“ říká „hoax“. Ale to je jen nový název pro lži a zprávy, které mají z lidí dělat blbce, a to už se děje po celý rok. Pro aprílové legrace si proto raději ponechme tradiční zvolání „to je apríl!“.
Ve Francii se tento den (ale i zvolání při prozrazení žertu) nazývá poisson d’avril, „dubnová ryba“ podle zvyku vystřihovat 1. dubna z papíru rybu a připevnit ji tajně někomu na záda. Papírová ryba má symbolizovat mladou, snadno ulovitelnou rybu.
Ve Velké Británii bývá aprílový žert později odhalen výkřikem „April fool!“. Dle tradice se má však s vtipkováním v poledne přestat. Člověk, který provádí aprílové žerty i odpoledne, je sám považován za aprílového blázna či aprílový žert. Tak to vidí i Poláci.
Ve Skotsku se apríl původně nazýval Huntigowk Day. Pojmenování je zkomoleninou slov hunt the gowk, přičemž gowk je skotským označení pro kukačku či pošetilou osobu. Tradičním skotským žertem bylo požádat někoho, aby doručil zapečetěnou důležitou zprávu. Ve skutečnosti zpráva zní „Nesměj se, nesměj se! Pošli toho gowka ještě další míli.“ Příjemce po přečtení vzkazu vysvětlí jejímu nositeli, že pro doručení zprávy je nutné kontaktovat ještě další osobu, a právě této osobě pošle nebohého gowka se znovu zapečetěnou zprávou. A nositel důležité zprávy může nachodit další míle, než mu to dojde. Podobný žert se využíval tradičně i v Irsku.
Ukrajinský apríl se nazývá Humorina. Aprílový žert je obvykle odhalen zvoláním „Pervoye Aprelya, nikomu ne veryu“ tedy „První duben, nikomu nevěřím“. Oslavy obvykle zahrnují průvody městem, koncerty, pouliční trhy a představení. Oslava je vlastně velkým festivalem. Ukrajinci se oblékají do různých kostýmů a chodí po městě, dovádějí a žertují. Jednou z aprílových tradic je oblékat hlavní městskou památku do vtipných šatů. Humorina má dokonce své vlastní logo. Je jím veselý námořník v záchranném kruhu, jeho autorem byl umělec Arkady Tsykun. Během festivalu se všude tisknou a prodávají speciální suvenýry s tímto logem. Od roku 2010 byl součástí oslav také Mezinárodní klaunský festival.
Za současné situace můžeme jen Ukrajincům a celé Ukrajině popřát, aby se k tomuto zvyku mohli co nejdříve vrátit.
Také v Čechách na apríla nikomu nevěřte a nenechte se nachytat, a to ani na kouzelné Bertíkovy fazolky nebo lentilky z dovozu. Nám tento dárek přivezla kolegyně přímo z Londýna z muzea Harryho Pottera! Jindy nudná pracovní porada začala vypadat zajímavě. Krabička, krásné dárkové balení s vyobrazením různých postav z knihy i filmového zpracování tak putovala od jednoho k druhému, až dospěla zpět k naší přející kolegyni. Fazolky byly roztomilé a hýřily všemi barvami. A protože pobídka zněla: „Naberte si hodně a dejte si od každé barvy,“ brzy měl každý z nás před sebou malou hromádku.
Nikoho tak na krabičce neupoutalo UPOZORNĚNÍ: Obsahuje bonbóny se zvláštními příchutěmi. A letáček o tom, o jaké příchutě se jedná, vytáhla rozesmátá kolegyně, až když jsme křivili ústa a snažili se zbavit podivné pachuti v ústech. Posuďte sami, na co z toho máte chuť:
Černý pepř, klobása, mýdlo, špína, šušeň, tráva, ušní maz, zkažené vejce, zvratky, žížala, banán, borůvka, sopel, cukrová vata, třešeň, skořice, hlína, zelené jablko, párek, citrón, tutti frutti, vodní meloun.
V tu chvíli už nás ani nezarmoutilo další upozornění z obalu: V balení nemusí být zastoupeny všechny příchutě. A poslední sdělení už bylo docela jasné: Vezměte prosím na vědomí, že cukrovinky nejsou způsobilé k vrácení nebo výměně. Zkrátka reklamovat nelze!
Tak ať žije apríl!
xxx
Víte, co je to „Pašijový týden“?
My poledne zvoníme,
tím památku činíme,
že Kristus pán pro nás umřel
a pro nás na kříži trpěl.
Celé předvelikonoční období je v české kulturní tradici spojeno s mnoha činnostmi, které se musely vykonat, aby přišlo po zimě krásné jaro, a hlavně úrodný rok. A tak hned po Popeleční středě, která byla letos 22. února, se slavila neděle zvaná „Pučálka“. Jméno dostala podle pokrmu, který se tehdy často připravoval. Byl jím ve vodě napučený usušený hrách, jenž se upražil na sádle.
Druhé neděli se říkalo „Pražná“, to se pro změnu pražila ochucená zrnka obilí.
Další byla kýchavá, a věřilo se, že kdo v ten den třikrát kýchne, celý rok nezastůně.
Čtvrtá postní neděle nesla pojmenování „Družebná“. Děti a mladí lidé se scházeli, navštěvovali a na uvítanou se pekly koláče, zvané družbance. Mezi staršími dívkami a chlapci se také domlouvaly svatby i čas jejich konání.
Pátá neděle byla „Smrtná“. V tento den se ze vsi k nejbližšímu potoku či říčce vynášela Morena (Mařena, Smrtka či Smrtholka).
Šestá neděle pak nesla jméno „Květná“. Po této neděli už následovala Velikonoční neděle.
Velikonoční neděle nebo také Boží hod velikonoční se slaví první neděli po prvním jarním úplňku. Velikonoce jsou nejvýznamnější svátky celého křesťanského roku a jejich vyvrcholením je týden nazývaný Pašijový. Ten začíná po Květné neděli a končí Božím hodem velikonočním.
Nejprve si připomínáme Žluté nebo také Modré pondělí (letos 3. dubna), Šedivé úterý, Škaredou středu, následuje Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Škaredá středa dostala své jméno proto, že jeden z Ježíšových přátel jménem Jidáš provedl škaredý čin – za úplatu ho zradil. Na Zelený čtvrtek se Ježíš sešel se svými učedníky při poslední večeři, tušil zradu a Jidáše dokonce označil za viníka. I přesto Jidáš Ježíše políbil a tím označil královským strážcům, koho mají zajmout a následně odsoudit k smrti. Zdrcený Jidáš svého činu ale začal litovat, tížilo ho svědomí, a nakonec se oběsil. Proto se na Zelený čtvrtek připravuje pečivo zvané „jidášky“ jako připomenutí Jidášova selhání. Mají tvar provazu, na kterém se oběsil. V tento den chodili chlapci po vesnici s dřevěnými řehtačkami a různými klapačkami. Podle tradice kostelní zvony odletěly do Říma, a proto nezvoní ráno, v poledne ani večer klekání. Hoši tak svým klapáním nahrazovali jejich zvuky a volali: „Poledne zvoníme, Jidáše honíme!“ A bylo to tak. Jeden z chlapců totiž představoval Jidáše a ostatní ho měli chytit.
Na Velký pátek skutečně došlo k odsouzení Ježíše a jeho ukřižování. Lidé si tento den připomínali půstem, domácnost byla tichá, nevařilo se ani neuklízelo. Právě tehdy měla mít voda zázračnou očistnou moc. Proto chodili lidé ráno, ještě před východem slunce, ke studánkám a pramenům, aby se opláchli a získali tak zdraví a sílu. Vodu mohli přinést i domů, kde s ní hospodyně umyly nádobí na přípravu chleba, nářadí, vykropily světnici a kravám umyly vemena, aby dávaly hodně mléka. Také se vyprávělo, že se na Velký pátek otevírá země v místech, kde jsou ukryté poklady. Hospodář se nezapomněl pomodlit u svého pole nebo sadu kvůli hojné úrodě:
„Modlím se k tobě, strome zelený,
ať tebe Pán Bůh dobrým odmění.“
Bílá sobota je posledním postním dnem, kdy se očekávalo vzkříšení a nanebevstoupení Ježíše Krista. Zvony se vrátily z dlouhé cesty zpět. Tento den hospodyně pekly čerstvý chléb a chystaly pokrmy pro nedělní oběd. Musely mít vše připravené, protože na Boží hod nesly jídlo v košících do kostela na večerní slavnost Vzkříšení. Probíhalo tam totiž svěcení ohně, který si ženy přinesly díky svíčce zvané paškál, aby s ní zatopily v kamnech.
Co jíst na Zelený čtvrtek?
Na Zelený čtvrtek si dejte k jídlu něco zeleného, abyste byli po celý rok zdraví.
Tip pro vás: upečte si jidášky
Požádejte maminku, ať vám s přípravou a pečením pomůže. Budete potřebovat:
40 g droždí (1 kostička)
2 lžíce cukru
250 ml mléka
2 žloutky
500 g polohrubé mouky
100 g másla
100 g medu
citronovou kůru a vanilkový cukr nebo vanilkový cukr s příchutí citronu
a špetku soli
Z droždí, cukru a trošky vlažného mléka připravte kvásek – zakryjte utěrkou a nechte vzejít. Mezitím utřete v míse máslo se žloutky a medem, přidejte citronovou kůru, sůl, zbylé mléko a kvásek. Zpracujte za postupného přidávání polohrubé mouky v těsto, které se nebude lepit na mísu. Pak nechte vykynout na teplém místě asi hodinu.
Těsto vykulte na pomoučený vál, ještě jednou prodělejte a pak rozdělte na tři díly, ze kterých začnete vyvalovat provázky asi tak o průměru 2 cm. Délku provázků si přizpůsobte podle toho, co budete tvarovat: pletýnky, uzlíky, spirály, šneky, houstičky…
Hotové jidáše přendejte na plech s pečicím papírem a nechte ještě 15 minut kynout. Pak potřete rozšlehaným vejcem. Pečte ve vyhřáté troubě při 160-180 °C asi tak 20 minut do zezlátnutí. Před podáváním jemně pocukrujte.
Velikonoční pondělí
Já jsem malý koledníček, tetičko,
přišel jsem si pro červený vajíčko.
Pro vajíčko červený a pro koláč bílý,
jsem-li já vám, tetičko, koledníček milý?
Pomlázka, šlehačka či mrskačka, takové názvy může mít veselí, které propuká na Velikonoční pondělí. Chlapci chodili od časného rána s pomlázkou dům od domu, zpívali a u toho šlehali dívky, maminky i babičky. Za to od nich dostávali malovaná vajíčka a na zakousnutí mazanec z kynutého těsta. Kraslice, jak se zdobeným vajíčkům říká, mohou mít různé barvy, nejčastěji ale červenou – barvu života. Chození s pomlázkou vlastně představuje rituál pomlazení, což znamená, že se síla z čerstvého zeleného proutku jeho mrskáním přenáší dál. Věří se, že vyšlehaná děvčata budou „čerstvá a svižná“. Hospodyně někdy koledníkovou pomlázkou pomrskala i krávy a jiný dobytek, aby byl plodný a měl hodně mláďátek.
Jak využít pomlázku?
Pomlázka se nejčastěji splétá z osmi mladých vrbových proutků. Na konci bývá ovázaná barevnými pentličkami. Až mrskaná v pondělí skončí, zkuste pomlázku zasadit někam k potoku, kde je vlahá zem. Když budete mít štěstí, pustí kořeny a během několika let vám z ní vyroste krásná vrba.
(Zpracováno podle knihy Český rok od Pavlíny Pitrové a z internetu)
