Světluška 4/2023
Petr Kostka: Proč se říká…?
"začít od Adama""šalamounské rozhodnutí"
"nevěřící Tomáš"
… a další biblická úsloví
Hotový Babylón
„Mluví tu jeden přes druhého, nikomu není rozumět, je to hotový Babylón.“
Skončila biblická potopa a svět se postupně vzpamatovával. Lidstvo se začalo opět množit. A tak se lidé rozhodli vystavět město a v něm věž, jejíž vrchol měl končit v nebi. Stavitelé si tak chtěli zaručit blízkost boha a jeho přízeň.
Pustili se do vypalování cihel a stavba věže mohla začít. Když to Hospodin uviděl, zvolal: „Hle, jsou jeden lid a mají všichni jednu řeč. A toto je začátek jejich díla. Teď už nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést!“ Bůh nebyl spokojen a rozhodl se jednat. „Zmatu jejich řeč, aby si navzájem nerozuměli!“
A jak řekl, tak se stalo. Stavitelé, kteří dosud hladce spolupracovali, na sebe pokřikovali a nerozuměli si. Stavba věže začala drhnout, lidé se nemohli na ničem domluvit, zavládl zmatek. Muselo se přestat stavět. Věž zůstala nedokončena.
Bůh dosáhl svého. Nepřál si, aby lidé mohli stavět věž až do nebe. Když došlo ke zmatení jazyků a lidé si přestali rozumět, stavba věže skončila. A lidé se vydali do všech světových stran. Vznikly tak jednotlivé národy, téměř každý s vlastní řečí, které jiní nerozuměli. A ono památné město, kde ke zmatení jazyků došlo, dostalo jméno Bábel, Babylón neboli Brána boží. Lidé stavěli věž proto, aby zůstali jednotní, ale jejich pyšné dílo se obrátilo ve svůj opak. Nám zůstalo úsloví o zmatku a překřikování, kde není ničemu a nikomu rozumět. Jako když se stavěla babylónská věž a bůh zmátl lidské jazyky.
Když je někde zmatek, jeden mluví přes druhého a nikomu a ničemu není rozumět, říká se, že je to „hotový Babylón“.
xxx
Šalamounské rozhodnutí
„Je to chytré a nečekané rozhodnutí, takové šalamounské.“
Šalamoun byl biblickým králem. Dobu jeho vlády provázel vzestup izraelského království. Sám Šalamoun byl proslaven moudrostí, rozvážností a spravedlivostí. Největší slávu mu zajistila stavba nádherného chrámu v Jeruzalémě, hlavním městě izraelského království.
Šalamoun rozhodoval i spory mezi Izraelity, byl nejvyšším soudcem.
Jednou před něj předstoupily dvě ženy. Měly velice vážný spor. Bydlely spolu v jednom domě a oběma se narodilo ve stejnou dobu dítě. Jenže jedné z nich děťátko krátce po narození zemřelo. Nešťastná matka se nedokázala se smrtí svého dítěte smířit. A tak v noci vložila své sousedce mrtvé dítě do postele, vzala živé a vydávala je za své. „To je můj syn, toho svého jsi v noci zalehla a udusila ho,“ prohlásila. Ale ani druhá matka se nechtěla a nemohla se ztrátou dítěte smířit. Tvrdila, že když se ráno probudila a zjistila, že má v náručí mrtvé dítě, okamžitě poznala, že to není její syn. A tak se obě ocitly před králem Šalamounem, aby je rozsoudil a určil, které z nich dítě doopravdy patří.
Král Šalamoun si pozorně vyslechl verze obou žen. Ty se nakonec před králem začaly o dítě hádat.
„Přineste meč!“ zvolal Šalamoun do hádky obou matek. „Rozetněte dítě ve dví, a každé z matek dejte jednu polovinu,“ nařídil král.
Ale matka, která věděla, že chlapec je její, úpěnlivě zvolala: „Smilujte se, králi, dejte to novorozeně jí, jen je prosím neusmrcujte!“ Prosila úpěnlivě o život chlapce. Druhá žena jen vzdorně řekla: „Ať to dítě není ani moje, ani tvoje, rozetněte je!“
Tak král poznal, že dítě patří matce, která se bála o život chlapce, a než by jej nechala zemřít, radši se jej vzdala ve prospěch druhé matky. Té, které na životu dítěte nezáleželo, protože to její pravé bylo mrtvé.
„Neusmrcujte novorozeně,“ zvolal král Šalamoun. „Dejte chlapce té matce, která zvolala, abychom ho nechali žít. Bála se o jeho život, je jeho pravá matka!“
Když se celý Izrael dověděl o králově rozsudku, uvědomili si všichni, jak moudrého a spravedlivého mají krále a všichni ho oceňovali a považovali si ho. Jeho moudrost se stala příslovečnou a příběh z biblické Královské knihy o jednom dítěti a dvou matkách si lidé četli a vyprávěli, až zlidověl v úsloví o chytrosti a šalamounském rozhodnutí.
„Šalamounské rozhodnutí“ je moudré, nečekané, originální, ale také hodně diplomatické a může být až vychytralé.“
