Světluška 3/2023
Zajímavosti
1) Proč roční období začínají vždy jindy?Víceméně se vžilo, že jaro začíná vždy 21. března, léto 21. června, podzim 21. září a zima 21. prosince. Ve skutečnosti jsou ale data začátku astronomického ročního období proměnlivá, záleží totiž nejen na sklonu zemské osy, ale také na trajektorii oběhu Země kolem Slunce:
začátek astronomického jara tak kolísá mezi 19. a 21. březnem,
začátek astronomického léta je mezi 20. a 22. červnem,
začátek astronomického podzimu je 22., nebo 23. září,
a astronomická zima začíná 21., nebo 22. prosince.
Kromě astronomických ročních období rozlišujeme také tzv. meteorologické jaro, léto, podzim a zimu. V tomto případě platí, že:
jaro začíná 1. března a končí 31. května, jarní měsíce jsou: březen, duben a květen,
léto začíná 1. června a končí 31. srpna, letní měsíce jsou: červen, červenec a srpen,
podzim začíná 1. září a končí 30. listopadu, podzimní měsíce jsou: září, říjen, listopad
a zima začíná 1. prosince a končí 28. února (29. února), zimní měsíce jsou: prosinec, leden a únor.
V roce 2023
Jaro začíná 20. března ve 22:24
Léto začíná 21. června v 16:57
Podzim začíná 23. září v 08:50
Zima začíná 22. prosince v 04:27
2) Víte, co jsou to „podcasty“? Používáte je? Máte své oblíbené?
Chtěla jsem si to nechat vysvětlit od vnuka, který „žije na podkástech“, ale buď by to bylo složité, nebo by došlo k tomu, že by na počítači nebo v mobilu udělal pár kliků a s výrazem, to umí každé malé dítě, mě odbyl. Tak jsem šla cestou vlastního hledání.
Jak přeložit slovo podcast?
Na Wikipedii se dočteme, že jde o zvukový záznam na internetu, který se dá poslouchat zdarma. Dál se ještě povídá, že slovo podcast vzniklo spojením slov iPod a broadcast.
Jak funguje podcast?
Podcast je pořad, který je k dispozici v digitální podobě ke stažení přes internet, například série digitálních zvukových nebo video souborů, které si uživatel může stáhnout do osobního přístroje a přehrát a poslouchat jej v libovolný čas.
A pak jsem si to pro sebe přeložila tak, že by bylo moc krásné, kdybyste teď z naší Světlušky měli možnost otevřít si na internetu podcast k autorce motta Janet Dailey v úvodu. A v audionahrávce by vám hlas můj nebo hlas kohokoliv z redakce Zora sdělil:
„Janet Dailey vždy chtěla být spisovatelkou a milovala knihy. Její tři starší sestry jí často četly, aby byla hodná. Ve čtyřech letech měla svůj vlastní čtenářský průkaz. První kniha Janet Daileyové byla vydána v roce 1976. Za život napsala více než 100 románů a stala se jednou z nejprodávanějších autorek na světě, přičemž se prodalo 325 milionů výtisků jejích knih v devatenácti jazycích v devadesáti osmi zemích.“
A pak byste si klikli na audionahrávku o Marku Twainovi, a opět byste slyšeli:
„Mark Twain dosáhl velkých úspěchů jako spisovatel a řečník, jeho vtip a satira získaly uznání kritiků a kolegů a stal se přítelem mnoha vlivných osobností. Chyběla mu však finanční prozíravost, a ačkoli vydělal knihami a přednáškami hodně peněz, promarnil je v různých podnicích (zejména v projektu Paigeova sázecího stroje) a musel vyhlásit úpadek. S pomocí Henryho Huttlestona Rogerse nakonec své finanční problémy překonal.
K zajímavostem, které stojí za to vědět, patří, že Mark Twain se narodil v roce 1835 přesně čtrnáct dní poté, co se na obloze objevila Halleyova kometa. V roce 1909 řekl: „Přišel jsem na svět s kometou. Za rok se má vrátit a myslím, že s ní opět odejdu. Bylo by to největší zklamání v mém životě, pokud by to tak nebylo.“
Zemřel skutečně během jejího dalšího průletu kolem Země v roce 1910.
A o humoru? Traduje se, že když se Twain chtěl, při své návštěvě Svaté Země, projet loďkou po Genezaretském jezeře, chtěl majitel lodičky za svezení příliš vysokou částku.
Když si Twain na výši ceny stěžoval, majitel loďky řekl: „Vždyť tohle je jezero, po kterém chodil Ježíš!“
A Twain odpověděl: „A to se divíte, že po něm chodil, při těchhle cenách?!“
A pokud jde o ty podcasty, zajímejte se o ně a cvičte se v jejich vyhledávání a stahování. Technika jde rychle kupředu a snad i redakce ZORY bude mít jednou možnost pro své klienty tohle zprostředkovat.
Velkým průkopníkem v podcastech pro nevidomé je Masarykova univerzita v Brně.
3) Vraťme se ke rčení: „Je tady nepořádek (binec) jako v holubníku“ z příběhu o holubovi, který si stavěl hnízdo.
Tohle neradi slyší hlavně holubáři, tedy chovatelé holubů. Obzvlášť jsou rozčílení ti, co věnují denně pozornost čistotě chovného zařízení. Ano, všude na světě holubáři pro své krásné opeřence stavějí holubníky. A nebývají to jen obyčejné hladké dřevěné budníky. Mnohdy jsou to až umělecká díla. A přiznávám, že vesnické dvorky, na kterých stojí krásně vyvedené sloupové holubníky o několika patrech, jsou symbolem pravé vesnické pohody. Chybí už jen Popelka, která jim sype zrní a rozmlouvá s nimi.
Jak tomu ale obvykle bývá, má tohle kouzlo několik trhlin. Jeden holub vyprodukuje průměrně za rok 10-12 kg trusu. Nejenže tento trus ničí fasády domů a sochy, ale zároveň je zdrojem mikrobů, plísní, parazitů a nejrůznějších alergenů. Zejména městské populace holubů se tak významně podílejí na přenosu některých zoonóz (ornitóza, aviární tuberkulóza či salmonelóza), ale také například hostí vir klíšťové encefalitidy či prvoky, jež šíří trichomonády a toxoplasmózu.
Jak jsem se právě dočetla, tak ani pro holuby není sloupový holubník na dvorku žádná výhra. Trpí v něm zimou a takový holubník se i špatně čistí. Výhodnější jsou pro ně nástěnné a podkrovní holubníky, které je chrání před nepřízní počasí. Ideální jsou komorové holubníky s voliérou. Každopádně správný chovatel je zřizuje tak, aby je měl co nejlépe dostupné. Holubi je skutečně používají pouze jako prostor pro hnízdění nebo i úkryt před dravci. Holubi nemají instinkt, který by je nutil k jakýmkoliv úpravám a úklidu obydlí.
Přes všechny své vlastnosti jsou ale s člověkem od nepaměti. Vzpomeňte jen na příběh o potopě světa a na holubici, která přinesla zelenou ratolest na Noemovu archu jako symbol blízké země. Není divu, že cvičení holubi domácí bývali používáni k dopravování zpráv, jako takzvaní poštovní holubi.
Možná si sami vzpomenete ještě na jeden užitek, který lidé z holubů měli. Nadívaná holoubátka patřila k delikatesám královských stolů. Jedla se zpravidla holoubata, která ještě nelétala. Když holubi začnou létat, vytvoří se jim svalstvo a maso je tužší. Z dospělého holuba se ale vařil bezvadný holubí vývar.
Dnes se u nás v Čechách běžně s holoubátkem na jídelníčku nesetkáte. Spíše můžete slyšet o závodech poštovních holubů. Orientační smysl a sportovní výkony poštovních holubů jsou neuvěřitelné. Je napínavé pozorovat, když se ptáci vracejí ze závodů domů. Trať může měřit i 1000 kilometrů…
Když se vrátíme k užitku holubů v našem potravinovém řetězci, věřte, že při váze holouběte 350 až 500 gramů – tedy ani ne půl kilogramu – je docela logické, že na jídelním lístku spíše skončí:
Krůty – samice váží v průměru 9-11 kg, krocani – 11-19 kg, záleží na plemeni.
Husy – samice na porážku bývají o váze kolem 4 kg, dosahují i mnohem větší váhy, může mít až 8 kilogramů, ale to je víc sádla než masa.
Kachny – samice váží 2,5 kg, kačeři 3,5 až 5 kg. Této hmotnosti dosáhnou za čtyři až pět měsíců od vylíhnutí z vajec.
Kuře – průměrná váha je 1,25 kg, patří k masům s nízkým obsahem tuku.
U nás se ve volné přírodě můžeme setkat s holubem hřivnáčem a holubem doupňákem. Tyto dva druhy mají různý způsob života, žijí v lese a spíše osaměle.
V Evropě žijí jen holubi z rodu Columba. Nejvíce druhů holubů žije v tropech, v Africe, a hlavně v jihovýchodní Asii. Holub stěhovavý byl nejpočetnějším ptačím druhem na Zemi. V miliónových hejnech obýval Severní Ameriku. Byl ale již člověkem vyhuben. Poslední holub stěhovavý uhynul v zoologické zahradě v Cincinnati v roce 1914.
Jako exotičtí ptáci jsou někdy chováni holub chocholatý, holub zelenokřídlý nebo holub krvavý. Někteří holubi jsou nápadně zbarvení, jako holub nádherný, holub nikobarský, holub bronzový nebo holub vínokrký. Peří většiny druhů je ale spíše nenápadné, šedé nebo hnědé.
Samec se od samice liší větším a mohutnějším tělem a nosem nad zobákem, samice jsou klidnější, menší a celkově ušlechtilejší oproti samcům.
Samička holuba se často objevuje v umění jako symbol
• lásky a stálosti – např. náhrobní plastika
• míru a dobré zprávy (viz Noe)
• Ducha svatého
• duše opouštějící tělo
• naděje
