Světluška 3/2023
Petr Kostka: Proč se říká…?
„Začít od Adama“„Šalamounské rozhodnutí“
„Nevěřící Tomáš“
…a další biblická úsloví
Po nás potopa
„Vůbec nemysleli na to, jak to dopadne, chovali se hrozně nezodpovědně, jako by si řekli, po nás potopa.“
Příběh o biblické potopě je příběhem o lidské zlovůli, neposlušnosti, ale také o pokoře a lásce k bohu. Hlavním hrdinou je Noe. Nebo spíše plavidlo, které postavil, Noemova archa.
Na Noemově arše přežili biblickou potopu zástupci veškeré zvěře, ptactva i plazů. Vtěsnali se do archy vždy po páru, aby se, až potopa skončí, mohli zase rozmnožit.
Ale proč přišla potopa?
Lidé se přestali řídit božím přikázáním a zanedbávali své povinnosti, zajímali se jen o radovánky a zábavu. Žádná zodpovědnost. A to se pánubohu nelíbilo. Rozhodl se takové hříšné pokolení vymazat ze světa. Jak? Utopit! Jenže ne všichni byli hříšníci. Na zemi žil, spolu s rodinou, jeden spravedlivý muž. Noe. A toho, i jeho syny s rodinami, se bůh rozhodl zachránit. Bylo by to zbytečné, aby spolu s hříšnými lidmi zmizela ze světa i zvířata a ptáci. A tak bůh sestoupil k Noemovi do snu a vnuknul mu projekt archy. Noe byl poslušný, loď postavil přesně tak, jak to viděl ve snu. Když byla archa hotová, začaly nastupovat páry veškeré zvěře. V arše se tísnil dobytek se šelmami, plazi, ptáci, prostě všechno, co žije na zemi. Potopa mohla začít.
A byla ohromná. Pršelo nepřetržitě čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Voda zaplavila úplně všechno. Celá zem zmizela pod přívalem vody. Vzniklo moře, které nadneslo Noemovu archu a unášelo ji po nekonečných vodách. Všechno, co potřebovalo k dýchání vzduch, se utopilo. Potopa trvala celkem sto padesát dní, teprve potom začala voda opadávat, až archa opět usedla na pevnou zem. Podle Bible na hoře Ararat. Noe nejprve vypustil krkavce, ale ten se stále vracel na loď, protože všude kolem byla voda a on si neměl kde odpočinout. Pak Noe vypustil holubici, ale i ona se vracela, neměla co jíst. Až jednou holubice přiletěla a v zobáčku měla čerstvou olivovou větvičku. Potopa skončila. Noe otevřel archu a zvířata se rozběhla po světě, množila se a zaplnila lesy, louky, hory, které už se také z katastrofické potopy vzpamatovaly.
A nám v úsloví zůstala připomínka na Noemovu archu, ve které byl během katastrofy uchován život a hlavně na potopu, které předcházela velká neposlušnost a zloba mezi lidmi, kteří se chovali, jako by už nikdy nic nemělo následovat a nebyla žádná budoucnost.
Úsloví „po nás potopa“ znamená nezodpovědné chování, bez ohledu na následky.
