Světluška 3/2023
Miroslav Demel: O hudebních nástrojích
Vážení čtenáři,Knížka O hudebních nástrojích není určena jen dětským čtenářům, ale všem, kteří chtějí mít ucelený přehled o hudebních nástrojích, byť formou krátkých básniček. Pokouším se odhalit slabé stránky jednotlivých instrumentů a pojednat je i jejich provozovatele, trochu nevážně.
Nástroje jsou seřazeny více méně podle jednotlivých sekcí, tak, jak bývají zapisovány v partituře hudebními skladateli. Jedná se o nástroje běžně užívané v našich kulturních podmínkách. Knížka je opatřena vysvětlivkami pro výrazy obecně méně známé.
Každý oddíl je uveden krátkou charakteristikou dané skupiny nástrojů – mottem, a po jeho vyčerpání zakončen rozsáhlejším portrétem hudebního skladatele, který pro tyto nástroje rád a dobře psal.
Poznámka redakce: Tolik ke knize v úvodu píše autor a dodává, že děkuje autoru vtipných ilustrací, které jsou veledůležitou součástí knihy, Pavlu Alexandru Taťounovi. My se musíme bez ilustrací obejít. Přesto si o tvaru a vlastnostech nástrojů můžeme svoji představu udělat a určitě není problém poprosit lidičky kolem nás, aby nás k opravdovému nástroji přivedli. A vše nám předvedli a nechali osahat, vyzkoušet…
V prvním povídání o hudebních nástrojích se budeme věnovat ŽESŤŮM
Co jsou žestě?
Pozlacené plechy.
Troubí na ně
zpod zámecké střechy…
Trubka
Trubka zlatě svítí,
stejný má i hlas.
Chlapci zahrají ti:
jemně, prosím vás…
Náhle zazněl zvuk.
Je to hrozný hluk!
Tak se ozývá
parní lokomotiva.
Lesní roh
Nezkoušejte troubit tuše
na lesní roh v lese!
V porostu zní tón moc suše
a špatně se nese…
Trombony
Pozouny a trombony
se jen roztahují.
Snižce* výpad ohromný
sejme obra v sluji.
*Snižec – (v hudbě) roura, jejímž (po)vytažením se prodlužuje žesťový hudební nástroj a tím se sníží tón z něj vycházející.
Tuba
Tuba je ten hromotluk,
který hudbu tvrdí,
a tubista príma kluk –
buďme na něj hrdí!
Xxx
Se žesťovými nástroji je spojován:
Pavel Josef Vejvanovský (*1639 nebo 1640, patrně Hlučín – †24. července 1693 Kroměříž) byl moravský hudební skladatel středního období baroka. Spolu s Adamem Michnou z Otradovic jsou považováni za nejvýznamnější hudebníky českých zemí 17. století.
Tóny staré trubky, zvané klarina,
trubač Vejvanovský koncert začíná…
Život trubače
Ve století sedmnáctém
kráčí k zámku v Kroměříži
známý trubač s pěkným platem.
Je to Pavel – v klopě fiží.
Paruku má sněhobílou,
k ní pak lesklé černé šaty,
a pod paží jako milou
svírá trubku – nástroj zlatý.
Kapela je připravena
ke koncertu pro biskupa,
jehož kroků teď ozvěna
letí zámkem – Milost dupá.
Když slavný dvůr proplul na sál,
trubač Pavel Vejvanovský
na klarinu znělku zahrál,
pak s kapelou krátké kousky,
které v domě na náměstí
vlastnoručně zkomponoval.
Pro budoucnost velké štěstí,
že vše, co psal, dobře schoval.
Po skončení hry pro znalce
(společnost to tak má ráda)
Na řadu vždy přijdou tance –
Menuet* a sarabanda**.
*Menuet – starý tanec ve třídobém taktu
**Sarabanda – pomalý dvorní tanec ze 17. století
Příště si představíme „dřevěné nástroje“
