Světluška 2/2023
Ivona Březinová: Asistent Julina Váši (Z knihy Kluk a pes)
Tak je to tady! Julinovo vysvědčení na konci třetí třídy byla proti tomu úplná maličkost. Césarovy závěrečné zkoušky, to byla jiná.Nejdřív musel absolvovat podrobnou lékařskou prohlídku. Zkontrolovali mu nejen celkový zdravotní stav, ale i reakce na různé podněty, sluch a taky zrak.
Pak musel pod vedením pana Brady, který byl celých deset měsíců jeho třídním učitelem, projít testem poslušnosti. Ten obsahoval povely jako Sedni! Lehni! K noze! Zůstaň! Štěkej! Vezmi! Dej! Drž! a další.
César: zdá se to jednoduché. Ale když vám u zkoušky udělají třeba takovou zlomyslnost, že dají povel Zůstaň!, cvičitel odejde kdovíkam na kdovíjak dlouho a pak pošlou několik hafanů, aby kolem vás dělali psí kousky, honili se a provokovali štěkáním, chce to obrovské sebeovládání. Ron na to málem dojel. Můžou na vás i vypustit kočku, která je schválně drzá a kterou byste nejraději popadli za ucho, ale nesmíte, k tomu abyste vážně měli nervy jako ze železa. A to ještě není všechno. Mně totiž provedli kulišárnu přímo na míru.
Dostal jsem povel Zůstaň!, Brada odběhl, ani se neotočil. Všude ticho, klid. Myslel jsem, že tahle část zkoušky bude úplně jednoduchá. Že ji udělám levou zadní, jak tvrdil Julin. Jenže to jsem ještě netušil, co na mě chystají. Říkal jsem si, že už musí být konec a Brada se vrátí, aby povel zrušil. A najednou ke mně místo Brady přišli dva výrostci a začali si pohrávat s tenisákem. S mým oblíbeným tenisákem! Házeli s ním o zem a přímo mně před čenichem si zahráli fotbálek. Vrrr, víte, co to bylo za utrpení? Vždyť já se nesměl pohnout. Ale vydržel jsem! Vím, že ve službě prostě musím. Nakonec jsme šli na testy asistenčních dovedností. Trochu jsem se bál, aby to v těch lidských papírech nepomotali a někdo po mně nechtěl otevřít a zavřít pračku, popřípadě podávat prádlo a kolíčky. Naštěstí to nespletli. S tímhle zadáním se mořila jenom Bobina. Já měl za úkol otevřít dveře, rozsvítit lampu, zapnout počítač, popojet prázdným vozíkem k posteli. Všechno jsem provedl bravurně. A to nejlepší přišlo na konci. Sundat Bradovi ponožky. Tak to jsem si užíval. Brada má úžasný nohy. Trochu mě mrzí, že Julinovi nevoněj tolik jako jemu. Ale pes nemůže mít všechno. Zkoušející komisaři ještě chtěli, abych z lednice přinesl jogurt. A já málem chňapl po kelímku s hořčicí! Na poslední chvíli jsem se zarazil. Asi by mě kvůli tomu rupnout nenechali, ale ta ostuda! Uf, dobře to dopadlo. Naštěstí. Celý to dobře dopadlo!
Pro celou rodinu Vášovic to byly opravdu nervy. Ne že by Julin, maminka a tatínek Césarovi nevěřili…
César: Já vím, že mi věřili, ale přece jen, při zkouškách se může stát ledacos. Jako třeba Bobině. Úspěšně zvládla pračku a pak místo mobilu podala cvičitelce televizní ovladač. Za tohle ji prostě museli vyrazit. Na podzim bude zkoušky opakovat.
„Jsme na tebe hrdí, Césare,“ řekla pyšně maminka a obrátila se na tatínka: „Nemám co na sebe. Na Césarovu promoci nutně potřebuju nový šaty.“
Promoce byla opravdová slavnost, kde všichni psi, kteří zdárně prošli studiem a složili předepsané zkoušky, obdrželi diplom. Na tom Césarově bylo napsáno ABSOLVENT V OBORU PES ASISTENT PRO LIDI S POSTIŽENÍM.
Pán v dlouhém plášti a legračním baretu pak za všechny psy přečetl slib a oni k němu jeden po druhém na vyzvání přistupovali a olíznutím zlatého žezla svůj slib stvrdili.
Julin seděl s rodiči v první řadě a nadšením sotva dýchal.
Maminka dojatě plakala a tatínek mumlal:
„Máme doma chytré dítě a chytrého psa.“
A to není všechno, počkejte, až jednou budou César, Brita, Pluto a Aladin mistry světa ve flyballu, pomyslel si Julin.
César: Mám velikánskou psí radost. A všichni mí psí a člověčí kamarádi taky. Dokončil jsem školu a úspěšně složil zkoušky. Jsem osobním asistentem Julina Váši. Jsem šťastný. Jsem pes, který se umí postarat o svého lidského kamaráda.
Bylo po prázdninách a Julin s Césarem šli opět do školy. Oba. Ale tentokrát už spolu a do stejné. César kráčel vedle levého kola Julinova vozíku, otevřel mu dveře a v šatně mu zul boty.
„Zip, Césare,“ řekl Julin a César mu obratně rozepnul a stáhl svetr.
„Kytku. Vezmi kytku.“
César uchopil do tlamy velký pugét kopretin a znovu se zařadil vedle Julina.
Když do třídy vešla paní učitelka, Julin jen tiše zavelel:
„Kytku. Dej paní učitelce. Dej.“ A ukázal rukou.
César se vydal k tabuli a posadil se před učitelku.
„Á, ty jsi César, Julkův asistent,“ sklonila se k němu, vzala si květiny a přátelsky mu potřásla tlapou, kterou jí podal. „Tak ať ti tu je s námi dobře.“
A pak jí upadla tužka a César ji hned sebral a podal zpátky do ruky.
A najednou upadla tužka Arturovi a César ji podal i jemu. Martinovi se skutálelo na zem pero. Daně se zřítil celý penál a Anetě pravítko. A nato něco spadlo každému ve třídě.
Julin viděl, že se paní učitelka usmívá, tak nechal Césara, aby všechno posbíral. Ale potom řekl:
„Césare, ke mně.“
A César si lehl pod stůl vedle Julinova vozíku a tam už zůstal. Protože César je Julinův osobní asistent. A Julin ho má proto, že ho potřebuje.
Podrbal ho na krku a cosi mu zašeptal.
César: Taky tě mám rád, Juline. Nejvíc na světě. Přestože Bradovi líp voněj nohy. Ale… jsou důležitější věci!“
***
Úkol pro tebe:
Proč bude muset Bobina zkoušky na podzim opakovat?
Odpověď: Bobina při zkouškách úspěšně zvládla otevřít pračku, ale pak místo mobilu podala cvičitelce televizní ovladač. Proto bude na podzim zkoušky opakovat.
Konec příběhu.
