Světluška 1/2023
Troška humoru
Učitel zadává úkol: „Doma vypracujete cvičení 8, 9 a 10.“Pepíček si povzdechne: „Chudák mamka, to do rána nedá.“
Přijde paní učitelka do třídy a ptá se: „Děti, kdo si myslí, že je hloupý, ať si stoupne.“
Všichni sedí, jenom Pepíček se postaví.
Paní učitelka se ho ptá: „Pepíčku, ty si myslíš, že jsi hloupý?“
Pepíček: „To ne, ale je mi trapný vás nechat stát samotnou!“
Děti se měly naučit do školy básničku. Pepíček na to samozřejmě zapomněl.
„No tak, Pepíčku, buď klidný. Prostě si představ, že jsi v divadle a jsi herec, který odříkává svou roli, a já jsem divák.“
„V tom případě žádám nápovědu.“
Pepíček dostane od tety krásné autíčko a maminka mu připomíná: „Co se říká?“
„Nevím!“
„Co říkám tatínkovi, když přinese výplatu?“
Pepíčkovi hned svitne a vypálí na tetičku: „Neříkej, že to je všechno!“
Ve škole se paní učitelka ptá dětí: „Děti, když mám v jedné ruce 6 lahví vína a v druhé 8, co mám?“
Pepíček pohotově zareaguje: „Problém s pitím, paní učitelko!“
Přiběhne Honzík k mamince a brečí. „Co se ti stalo?“
„Tatínek se uhodil kladívkem do prstu.“
„A ty proto pláčeš?“
„No, já jsem se původně smál…“
Přijde pán k chlapečkovi a ptá se ho:
„Nevíš, kde tady bydlí pan Novák?“
„Vím, pojďte, já vám to ukážu.“
Když vyjdou společně až do osmého patra, chlapeček ukáže na dveře a povídá: „No, tak tady bydlí ten pan Novák, ale jestli s ním chcete mluvit, tak sedí na lavičce před domem.“
„Mami, nemáš náhodou deset korun pro starého a chudého pána?“
„To je od tebe ale milé. A kdepak je?“
„Stojí na rohu a prodává zmrzlinu.“
Maminka se ptá staršího syna: „Proč nechceš bráškovi půjčit sáňky?“
Syn odpoví: „Ale já mu je půjčuju. On je má do kopce a já z kopce.“
„Dědečku, máš ještě všechny zuby?“
„Bohužel, Milánku, už nemám,“ posteskne si stařec.
„To je dobře, tak mi tady na chvíli prosím tě podrž čokoládu.“
Syn se ptá tatínka: „Tati, kdy si indiáni malují obličeje?“
„Když se chystají do boje.“
„Tak si dej pozor na mámu, stojí před zrcadlem a maluje se!“
Holčička udiveně pozoruje maminku, jak si nanáší na obličej pleťovou masku. „Proč to děláš?“ vyzvídá.
„Abych byla krásná,“ odpoví maminka.
Po chvíli si začne krém stírat.
„Co se děje?“ nechápe holčička. „Vzdáváš to?“
Babička říká vnučce: „Když kašleš, dávej si ruku před pusu.“
„Neboj babi, mně zuby nevypadnou.“
Malá Mařenka budí ve tři ráno otce: „Tatínku já chci vidět slonečky.“
„Teď ne, Mařenko, víš, že teď se musí spinkat.“
„Ale já chci vidět slonečky!“
„Už jsem ti přece posledně říkal, že se to nesmí dělat.“
„Ale já moc, moc chci! Když mě neukážeš slonečky, tak řeknu mamince, že jseš na mě zlej!“
„No tak tedy dobře. Ale naposled, je ti to jasný!?“
Otec jde k telefonu, vytočí číslo a povídá: „Dobrý den, tady plukovník Novák. Vyhlašte 3. rotě chemický poplach.
