Světluška 12/2022
Básničky: Josef Kainar - Z knihy Nevídáno neslýcháno
Elce pelce do pekelce,povídala moucha selce:
— Budou, selko, hody,
nepeč vdolky z vody!
Mlékem ty je zadělávej,
hodně másla do nich dávej
a tvarohu spoustu,
ať si s chutí kousnu.
Já k vám potom přijedu
se svým švagrem k obědu.
Chystej hody vzácné! —
Selka mouchu plácne.
Hopla, šup a hola,
bác! — a půjdeš z kola.
Xxx
Pralinky, rozinky v čokoládě,
copak se to šušká v sadě?
Ledovky, medovky, zrnka moka,
copak to ta slípka kvoká?
Suchary, kokosky, piškoty,
já to nevím, víš to ty?
Fondánky, agarky, karamely,
že tam vosy svatbu měly.
Nakoupily sladkého,
dvacet kousků od všeho.
Rozinky, pudinky, indiánky,
dobrých moštů plné džbánky.
Všechna možná cukrlata,
spapaly je na to tata.
Když už byly jako soudky,
zvaly včely na pokroutky,
mladý čmelák za bukem
krásně se cpal nanukem.
Jak tak všichni mlsali,
boleníčko dostali.
A než na stůl přišlo bezé,
sanitka je všechny veze.
Snědli hory šlehačky,
musí ležet naznačky.
Snědli dortů velké kusy,
hořké prášky papat musí.
xxx
Hokejista už se chystá.
Obléká si bílé tričko,
přes to tričko žluté tričko,
přes to žluté modrý dres,
už i do trenýrek vlez,
připíná si první chránič,
potom ještě druhý chránič,
třetí, čtvrtý, také pátý,
už je celý kulovatý,
všude na něm vrže kůže,
sotvaže se ohnout může,
za velkého funění
natáh boty s bruslemi,
co jsou ostré jako nůž,
potom jen ta přílba už,
rukavice, hůl, a jede…
Jak to jede na tom ledě?
Bác, a leží. Bác, a zase.
Leží v celé té své kráse.
Je to s Mirkem, je to bledé.
Má dres!
Bruslit nedovede.
xxx
Ptal se včera pána pán.
— Kudy tudy do Hajan? —
— To se dáte kolem plotu,
od Klímadel na Dřímotu,
z Dřímoty dál na Zívánky,
ze Zívánek na Hajánky,
z Hajánek dál k Polospaní,
a tam dole na stráni,
to už budou Hajany. —
— Děkuju vám, pane, moc. —
— Na shledanou. —
— Dobrou noc. —
xxx
Josef Kainar (29. 6. 1917 Přerov – 16. 11. 1971 Dobříš) byl český básník, dramatik a překladatel, člen umělecké „Skupiny 42“. Působil také jako hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově.
Za svůj poměrně krátký život, zemřel v 54 letech, vytvořil rozsáhlé dílo. Za něj si vysloužil nejen pocty, ale také odsuzování a kritiku. Pro nás je ale důležité, že zůstává významným českým básníkem 20. století. Zkus si proto o něm zapamatovat alespoň tři zajímavosti, kterými můžeš zazářit ve společnosti.
Pokud uslyšíš písničku Stříhali dohola malého chlapečka, vzpomeň si, že text této nesmrtelné písně si zpěvák a kytarista Vladimír Mišík vypůjčil ze stejnojmenné básně Josefa Kainara pocházející ze sbírky Nové mýty, která byla poprvé vydána v roce 1967.
Pokud budeš v Přerově, můžeš najít v Kainarově ulici lavičky, které se na počest tohoto slavného rodáka jmenují Kainarky. Byly v této ulici slavnostně odhaleny již v roce 2017 u příležitosti stého výročí básníkova narození.
A nakonec, pokud navštívíš básníkův hrob na Vyšehradském hřbitově, můžeš tvrdit, že za hrobové místo platí až do konce tohoto roku 2022 středoškolská učitelka Helena Vondráčková. Milovnice Kainarovy poezie hrob adoptovala, když zjistila, že patří k těm, za které nikdo neplatí. Sama o tom říká: "Vím, že měl temné období, že napsal i řadu básní poplatných režimu, ale vážím si ho za dětskou tvorbu."
Zda bude platit i v následujících letech se nám v redakci nepodařilo zjistit.
