Světluška 12/2022
Jak to chodí v pekle
Když jsem šel do nebe,stavil jsem se v pekle,
nejstarší Lucifer
pek si tam erteple.
A já jsem ho pěkně
o jednu požádal,
ale on že nedá,
že jsem nepřikládal.
Nikomu tak dobře není,
jako je těm v pekle,
dříví nikde nekupujou
a sedají v teple.
Kde jsme to skončili? Aha, že babička začala vyprávět.
„Za dávných a dávných čertích časů žil na zemi náš praprapraprapraprapředek, bájnej a velikej čert jménem Črt. Ten se kdysi rozhod, že si vyzkouší, jak jsou lidi důvěřiví. Chtěl to otestovat na jedný babce kořenářce, co žila byla v malý chaloupce za blízkou vší… totiž vsí. Ta babka kořenářka věděla úplně všechno o síle bylinek a při úplňku trhala zázračný kvítí. Celá ves si k ní chodila pro rady a všelijaký čaje, masti a tinktury. Jednou v noci – přímo o půlnoci – ji probudilo zabušení na dveře. Otevřela celá rozespalá a na prahu uviděla panáčka v mysliveckém obleku, jak se tam kroutí a naříká.
Měl poraněný koleno, ze kterýho mu odkapávala krev. Babka ho honem honem vzala k sobě do chaloupky. Koleno mu ošetřila, namazala hojivou mastí, přiložila léčivý bylinky a pečlivě obvázala. Uvařila mu dobrou a vydatnou polívku, přinesla džbánek piva na posilnění a několik dní u ní cizinec pobejval, dokud se mu koleno úplně nezahojilo.
Když přišel čas jeho odchodu, babka kořenářka mu opatrně naznačila, že by jí moh – aspoň trošku, trošičku – něco za její snahu a péči dát. Cizinec se jen zachechtal, přehodil přes ni svůj dlouhej mysliveckej kabát a zmizel s ní do pekla. Babku kořenářku už nikdy nikdo neviděl,“ dokončila svoje vyprávění čertí babička.
V třídě panovalo hrobové ticho. Nakonec se osmělil její vnouček Buriášek: „A babičko, ten panáček v zeleným obleku, to byl kdo?“
„To byl přece náš dávnej předek Črt, ty trumbero. Poslouchal si vůbec můj příběh?“ koulí očima babička.
Buriášek horlivě přikyvuje.
„A abyste věděli, vy bando pekelná, líná a hubatá, já si někdy připadám jako ta chudinka babka kořenářka. Dělám pro vás první poslední, píšu za vás úkoly, dbám pečlivě na to, abych vás moc nepřetěžovala s učením, z peklovědy vás skoro nezkouším a vy… vy… vy se mi teda odvděčujete!“ usedne čertí babička za stůl a zamáčkne slzu, která jí už kape z oka.
Vypadá to, že čertíci konečně pochopili, co jim tou dávnou pověstí chtěla říct. Pomalu se k babičce trousí, mrskají ocasy a kývají hlavičkami, hladí babičku svými černými prackami a snaží se ji utěšit. Čertí babička si je dobře vědoma toho, že na ně zapůsobila. Potají se směje a v duchu si říká, jak na ně vyzrála.
To je dobře, to je dobře, pekelně jsem to vymyslela, raduje se. A ta její radost je tak veliká, že si ani nevšimne, jak jí Kleofáš s Mezulášem přivazují ocas k židli a Počertucha jí maluje kopyto nazeleno.
Inu, přesně tak to je: čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.
xxx
Úkol pro tebe
Víš, kde najdeš slovo „erteple“?
Víš, co to „erteple“ jsou?
xxx
Odpovědi:
Na první otázku – slovo „erteple“ najdeš v básničce:
… nejstarší Lucifer, pek si tam erteple…
Na druhou otázku – jsou to brambory. Pěstují se na poli a teď v zimě je mají lidé uloženy ve sklepě nebo pro ně běhají do krámů, kam je vozí z velkých skladů. Tahle potravina kdysi zachránila lidi v Evropě od hladomoru.
