Světluška 12/2022
Písnička na prosinec: Václav Neckář a skupina UMAKART - Půlnoční
1. sloka:Jedu domů po trati, jedu přes kopce,
za okny padá, padá sníh, budou Vánoce,
chmury, trable, starosti, nechal jsem ve městě,
už slyším lidi na půlnoční zpívat v kostele,
aleluja, alelu-ja.
Ježíš na kříži ztrápený občas se usměje,
na ty, co v zázrak uvěří, na ty co zpívají,
aleluja, aleluja.
Refrén:
Beránku náš na nebesích,
stůj při nás, až přijde tma,
aleluja, alelu-ja.
2. sloka:
Stojím v prázdném kostele, hvězdy nade mnou,
z kříže zbyl jenom stín, ale přesto slyším
aleluja, aleluja.
Refrén:
Beránku náš na nebesích,
stůj při nás, až přijde tma,
aleluja, alelu-ja.
Beránku náš na nebesích,
neopouštěj nás, až začnem se bát, bát.
Aleluja, alelu-ja,
aleluja, alelu-ja,
aleluja...
Najdeš na webové stránce: Václav Neckář & UMAKART – Půlnoční (oficiální video)
Pro zvídavé přidáváme něco o historii vzniku písničky
V roce 2011, kdy měl premiéru film Alois Nebel, málokdo tušil, že se jeho ústřední melodie stane hitem. Režisér Tomáš Luňák jej natočil podle stejnojmenné komiksové románové trilogie Alois Nebel. Příběh filmu, v němž se hlavní postavy vrací do období odsunu sudetských Němců po druhé světové válce z českého pohraničí, se odehrává na zapadlém nádraží Bílý Potok v Jeseníkách. Smutný děj filmu má tedy na první pohled málo společného s vánoční baladou.
A jak se tedy ve filmu vůbec píseň objevila? Režisér o tom jednou vyprávěl: „Psali jsme s Jarou Rudišem scénář k Aloisu Nebelovi a najednou se tam našlo takové místečko pro nějakou písníčku, v tomhle případě vánoční.“ Základní melodii následně rozšířili Jaromír Švejdík, Jan P. Muchow a Dušan Neuwerth, představitelé hudební generace spojené s kapelami Priessnitz, The Ecstasy Of Saint Theresa a Tata Bojs. Tuto trojici doplnili klávesista Jiří Hradil, jinak také člen skupiny Tata Bojs, a bubeník Tomáš Neuwerth z kopřivnické skupiny Nierika.
Adventní čas je jakýmsi čekáním na nové světlo, tedy čekáním na naději, která se promítla i do Půlnoční. Nabídku nazpívat tuto skladbu pak obdržel Václav Neckář. Právě Půlnoční se stala jeho zlomovou písní, znamenala pro něj velký návrat na scénu po mozkové mrtvici, kterou prodělal v roce 2002 a musel se znovu začít učit mluvit i chodit.
„Ta píseň je bezvadná a přišla v pravý čas. Je to zásluha autorů, ale také úspěch celé produkce filmu Alois Nebel a autorů klipu, a pak si myslím, že úspěch podpořil internet. To je něco, na co jsme nebyli zvyklí a s čím jsme nepočítali,“ řekl Jan Neckář, bratr Václava, v jednom z rozhovorů. Václav Neckář prožil s písní spoustu emotivních okamžiků. „Jednou mě pozvali do mateřské školy na Smíchově. Připravovali vánoční besídku pro rodiče. A když ty čtyřleté děti zpívaly Půlnoční, byla to nádhera. Šly mi z toho slzy do očí.“
Pro autory byl Václav Neckář první volbou. „To je jednoduché. V původním komiksu má prostě hrdinka Květa ráda Neckáře, takže bylo jasné, že se tam prostě objevit musí. Vlastně si ho vybrala Květa sama. Takže jeho zpěv v Půlnoční byl jasnou záležitostí. Je to shoda náhod, že se všechno tak nějak sešlo dohromady a písničku mají rádi lidé všech generací. Mně se hrozně líbí jeho barva hlasu, je v ní zároveň mládí i stáří. On je taková spojnice,“ zavzpomínal v dalším rozhovoru textař a výtvarník Jaromír 99, jinak Jaromír Švejdík.
Jednoduše řečeno, píseň i klip si sedly a patří a budou patřit ke klenotům české popmusic. „Pokládám za zázrak, že ta písnička přišla, že se povedla, že si ji vzali lidé za svou,“ uvedl jednou Jan Neckář. „A zázraky přece k Vánocům patří...“
