Světluška 11/2022
Úvodem
Ahoj děvčata a kluci,tentokrát začnu trochu strašidelně. Zeptám se vás rovnou. Báli jste se někdy? Zažili jste někdy pocit strachu? Já ano. Byl začátek listopadu. Zamkla jsem na několik západů staré okované dveře kamenného hradu. Byly to vlastně už jen pozůstatky hlavní lodi hradu. Hrad byl kdysi dávno postaven, aby střežil zemskou stezku od naší jihozápadní hranice. Trvalo mi docela dlouho, než se klíč v zámku otočil a dveře pevně zapadly do svého rámu. A tak poslední návštěvníci sezony už dávno nasedli dole na parkovišti do aut. Je i rozsvícené reflektory jejich aut pohltila hned první zatáčka lesní silničky, kterou ujížděli dolů ke svým domovům. Já se vydala opačným směrem. Rychle jsem kráčela temným lesem po strmých pěšinkách, které mířily do městečka pod hradem. Pod nohama mi šustilo spadané listí a občas zapraskaly suché větičky.
Blížila jsem se ke zkratce, kterou jsme používali jen my, místní. Vinula se nad dávno opuštěným kamenolomem. A nejednou to přišlo. Zavalilo mě úplné ticho. Popadl mě chlad. Stromy byly jako z kamene. Tma byla pochmurná. Zastavila jsem nohy a čekala, co přijde. Zavřela jsem oči, protože, co pamatuji, tak věřím, že když zavřu oči, tak líp slyším. Ale tohle bych nepřeslechla ani s očima dokořán. Dole ve tmě se valila kamenná lavina. Pod víčky zavřených očí mi pochodovaly postavy z pověstí, kterými byl kopec, skály a hrad opředen. Ráda jsem tajemné příběhy vkládala do suchých údajů o historii hradu a strašila jimi turisty. A teď tu pochodovali všichni společně, ale kráčeli k hlavní stezce. Poslední běžel ohnivý pes, stále otáčel hlavu, dokud jsem se k jejich průvodu nepřidala. Ten večer jsem zkratku nepoužila. Druhý den přišel městský lesník s tím, že nad kamenolomem se utrhlo několik obrovských smrků, a i s kameny v jejich kořenech skončily dole ve vytěžené jámě.
Dodnes tak úplně nevím, zda mi pomohlo to, že jsem se při zamykání trochu zdržela nebo že bylo období dušiček. Čas, který je po staletí nejen u nás, ale i v mnoha částech světa věnován vzpomínkám na zesnulé. V každé kultuře panují okolo těchto svátků jiné zvyky a obyčeje. Ale tím, jak lidé víc a víc cestují a poznávají jiné země, tak se, hlavně za poslední roky, zvyky a obyčeje navzájem promíchávají a přenášejí. Navíc tajemno láká každého, a nezáleží na tom, v které části světa se narodil. A upřímně, ono bát se není někdy tak úplně na škodu.
Tak se pojďte s naší Světluškou zase něco nového dovědět, ale i tak trošku bát.
Z redakce Hela
Motto:
„Kde je láska a moudrost, tam není strach ani ignorance.“
Autorem citátu je František z Assisi, katolický světec a zakladatel františkánského řádu, který žil v letech 1182 – 1226.
