Světluška 8/2022
Božena Němcová: O Pánu Bohu
Za onoho času, když Pán Ježíš se svatým Petrem chodil po širokém světě, všelicos se jim na cestě přihodilo. Jedenkráte přišli na noc do jedné vesnice, kde jim nechtěl nikdo dát nocleh, až přece našli sedláka, který se uvolil dát jim nocleh. Poručil čeledínu, aby jim ustlal do přístodolku na slámu, a než odešli spát, ještě je vyčastoval dobrou večeří. To se Petrovi, který se zlobil, že jim nechtěl nikdo nocleh dát, velmi líbilo a nepřestal sedláka chválit.„Nechval, Petře, abys nepřechválil,“ řekl mu Ježíš.
Ráno, sotva se trochu rozbřesklo, již se přihnala chasa do stodoly. Petr se probudil z libého snu a mrzel se velice, že ho sedlák tak časně zburcoval.
„Hej!“ křikl sedlák, „vy tam, nocleháři, chutě vzhůru, pojďte nám pomoci, kdo chce jíst, musí pracovat!“
Petr se ani nepohnul, když viděl, že Ježíš také tiše leží.
Chasa se pustila do mlácení. Když bylo třikrát dokola, povídá sedlák: „Ha, cožež necháme spát ty lenochy? Když se najedli, ať jdou pomoct. Jdi, Jirko, ha čapni krajního po hřbetu.“
Petr ležel na kraji, dostal tedy cepem po zádech. Ale ani nešpitl, když viděl, že se Pán Ježíš nehýbá.
„I toť to spí jako snopy,“ řekl hospodář a zase mlátili dále.
Tu šeptá Pán Ježíš Petrovi: „Petře, přešoupni se na moje místo, kdyby sedlák přišel, abys nedostal zase ty.“
Petr rád poslechl, bolela ho záda ještě od první rány.
„I toť to jsou duby,“ rozkřikl se sedlák, „Hrom kdyby jim do uší tloukl, nebudou slyšet, počkejte, teď ťuknu toho druhého, snad ten se hne!“
Jak řekl, tak udělal. Že ležel Petr na Ježíšově místě, dostal zase on, a to notně. Neřekl nic, ale myslil si: je to přece pěkná věc, když člověk lecco napřed ví, může se všeličemu nemilému uhnout.
Sedláka buzení již omrzelo, nechal pocestné ležet, ale ke snídani je již nevolal. Pocestní se pěkně tiše z přístodolku vykradli. Na cestě nepřestal Petr sedláka haněti.
Ale Ježíš mu řekl: „Petře, co nemůžeš chválit, nehaň.“
