Světluška 8/2022
Terezka Janáčková: Nemoc jedné holky Aničky (Z knihy Terezčiny pohádky)
Byla jednou jedna holčička, jmenovala se Anička a bylo jí skoro osm let.Byl už skoro konec října, víkend, a ještě dokonce podzimní prázdniny, po nich konec měsíce, kdy holčička spávala za odměnu s tatínkem v maminčině posteli. Takže, jak uznáte, měla před sebou Anička jen krásné dny. Těšila se vždycky hlavně na konec měsíce.
Ale ta holčička zničehonic onemocněla, a protože byla už tma, měla vedle postýlky rozsvícenou lampu.
Najednou viděla, že se zář lampy stupňuje a že z ní něco vychází. Nejdříve se zděsila, ale pak si pomyslela, že se asi ocitla v pohádce a že jí bude hned veseleji.
Z lampy vycházel skřítek. Anička nemeškala a zeptala se skřítka, co je zač. Skřítek odpověděl:
„Já jsem skřítek na rozveselování nemocných dětí a teď jdu k tobě. Pevně se mě chytni, vezmu tě do náruče a půjdeme spolu do lampy.“
„A co tam budeme dělat,“ ptala se Anička, „když je tam tak horko?“
Skřítek odpověděl:
„Pojedeme drátem do velkého světa lamp. Teď se mě chytni a neboj se horka, já jsem přece kouzelný.“
„Tos mě uklidnil, skřítku,“ řekla Anička a skřítek na to: „To jsem rád.“ A už byli v tom světě.
(Poznámka autorky Terezky: Já bych taky uvažovala právě jako ta Anička, jestli v těch drátech neumřu.)
Ten svět byl vlastně taková velká lampa, místo žárovky tam zářilo sluníčko. To sluníčko ale mělo menší žár než hvězda Slunce, aby neublížilo všem dětem, které tam putovaly na rozveselení. Byly tam děti ze všech světadílů, malé a větší, ale také tam bylo oddělení i pro úplně malá nemocná miminka.
Anička se šla zeptat, kam má jít, aby ji rozveselili. Bylo jí řečeno, že za šaškem rozveselovačem. Anička přišla za šaškem.
Šašek jí řekl: „Tady si sedni a ať je to zády ke mně.“ Začal ji šimrat, že se rozesmála. Potom ji vykoupal ve vodě, otřel, dal jí medicínu a rozveselil ještě víc.
Potom jí bylo řečeno, ať se vrátí ke skřítkovi, který ji sem přivedl, a ten jí poradí, co má dělat dál. Bylo jí řečeno, že má jít za hodným čertem, který z ní má očistit všechnu horečku a zlost. Ona k němu přišla a čert jí řekl, aby si sedla na zem. Potom si před ni stoupnul a řekl jí:
„Nakul se do této vany.“
Umyl ji od zlosti a potom ji vyndal a přeložil do ledové vody a pak hned do horké vody. Tím se její stav stabilizoval. Hodný čert jí řekl, aby si ještě spolkla pár tabletek na imunitu, po nich že se zlost už nikdy nevrátí. Když to Anička udělala, hodný čert ji poslal zpátky za skřítkem, se kterým do kouzelného světa přišla.
Skřítek si ji vysadil na záda a jeli zpátky.
Anička se ocitla zpátky ve své postýlce a byla zdravá. Skřítek jí zamával na rozloučenou a zmizel zpátky v lampě.
A to je konec pohádky.
