Světluška 8/2022
Terezka Janáčková: O jízdě na berušce (Z knihy Terezčiny pohádky)
Jednou jsem já normálně jela na berušce. Beruška je červené křeslo, které mě vyváží do prvního poschodí a zpět. Takový můj báječný pohodlný schodolez. Když jsem přijela do zátočiny směrem k pokojíčku, kde bydlí můj brácha Martin, tak jsem si jako obyčejně zkontrolovala, jestli jsem opravdu úplně nahoře. Já jsem byla, ale ono se to rozjelo dál do takové zvláštní země snů.Nejprve jsem se hrozně lekla, kam mě ta beruška veze. I moje maminka se hrozně lekla, šla totiž jako obvykle za mnou po schodech. Když jsem jí zmizela z očí, tak mě maminka nejprve oplakávala a měla strach, co se se mnou stalo. Potom se uklidnila, že jsem asi v nějaké vysněné zemi.
V té zemi snů bylo každé dítě postižené, ale to jenom pro jeho dobro. Každé mělo také berušku jako já, takže mě mezi sebe klidně přivítaly. Nejprve jsem se jich ptala, kde to jsem, ale všichni mě uklidnili, že jsem jenom ve vysněné zemi snů.
Já jsem si jako první sen přála zavolat mamince, abych ji uklidnila. To bylo v zemi snů malina, takže jsem tak učinila.
Potom jsem si přála podívat se, jaká jsou k dispozici všechna přání. Bylo jich na statisíce, doslova jsem se v nich utopila. Další mé přání bylo zachránit děti od neblahých přání.
Prvně jsem zachránila hloupého kluka, který vyskočil z okna. Na to jsem potřebovala další přání – obrnit se tak, že po vyskočení z okna se mi nic nestane. Když jsem byla dole, vzala jsem hloupého kluka do náruče a na ostatní jsem volala. „Splňte mi přání dostat se zase nahoru.“ Tak jsem se dostala zpátky nahoru.
Podruhé jsem zachránila hloupou holčičku Aničku, která zase pro změnu chtěla být ptákem. Právě snesla čtyři vejce a potom už si přála být normální. Proto jsem jí splnila přání dostat se z podoby ptáka.
Další moje přání bylo dostat do země snů maminku. Té bude s námi hej. Maminka se tam sice objevila, ale jak se ukázalo, pro maminky tam není místo. S maminkou jsem se dostala zpátky, protože už mě to tam nebavilo.
