Světluška 7/2022
12 zajímavostí
zdroj: Sedmička Speciál 2022 – upravenoPomocníci kolem nás
Už je bereme jako samozřejmost: rychlovarná konvice, myčka na nádobí, pračka, vysavač anebo třeba mikrovlnná trouba. Aby se ale staly skutečnými pomocníky v kuchyni, ale i v dalších pokojích naší domácnosti, musel se urazit pořádný kus objevitelské cesty.
Domácí spotřebiče jsou skutečnými pomocníky, bez nichž si už nedovedeme představit chod moderní rodiny. Ulehčují práci, šetří čas a někdy i peníze. Možná vás překvapí, že historie mnohých z nich je poměrně dlouhá. Lidé odjakživa přemýšleli, jak si usnadnit život. Připomeňme si historii aspoň některých užitečných pomocníků v domácnosti.
Myčka na nádobí
O sestrojení mechanické myčky nádobí se vynálezci pokoušeli už od poloviny devatenáctého století. Patenty na přístroje, které měly sloužit k mytí nádobí, jsou zaznamenány i z dřívějších let. Myčku, která opravdu fungovala, šetřila práci a čas, si ale až v prosinci 1886 nechala patentovat žena – Američanka Josephine Cochran. Byla to myčka nádobí s ručním pohonem – točilo se klikou, byla veliká jako skříň a její vývoj trval osm let! V této myčce se nádobí vkládalo do drátěných přihrádek. Jedna byla určená pro talíře, další pro šálky a jiná zase pro příbory, ostatně podobně jako v současnosti.
Traduje se, že s manželem často zvali přátele a vybrané pokrmy nechávali servírovat na historickém porcelánu. Služebnictvo ale s nádobím nezacházelo šetrně. Tak raději u dřezu stála sama. „Proč někdo nevymyslí stroj, který by to udělal za nás?“ říkala si prý tato americká hospodyně. A tak se nakonec rozhodla, že to udělá sama.
Josephine Cochran měla technické znalosti, neměla však dostatek zkušeností. Proto se musela hodně učit a taky si najmout pomocníky. Myslela si, že její vynález poslouží především ženám v domácnostech. Těm se ale myčka zdála příliš drahá. Úspěch slavila Cochran až poté, kdy myčku nabídla hotelům, nemocnicím a podobným zařízením, ve kterých se stravuje hodně lidí. Svou firmu úspěšně řídila až do roku 1912. Zemřela o rok později, v 74 letech.
Mimochodem, dědeček Josephine Cochran byl také vynálezce. Jmenoval se John Fitch, ale na rozdíl od vnučky jemu byla domácnost na jeho pokusy příliš malá: v roce 1785 postavil paroloď.
Automatická pračka
Jakmile se lidé začali oblékat do oděvů, přišla i potřeba udržovat je čisté. Na počátku se prádlo pralo u řek a potoků. Prádlo se namáčelo a tlouklo o kameny, poté se vymáchalo, ručně vyždímalo a sušilo na slunci. Světlo světa spatřily necky, prádlo se do nich namočilo a pro opravdu dokonalé docílení čistoty se po něm i šlapalo. Později se začaly používat různé plácačky, tlouky, přidávalo se mýdlo. Dalším mezníkem byl vynález prací desky – na světě se objevily valchy.
Za počátek historie pracích strojů lze však považovat už rok 1691, kdy byl udělen první patent na prací stroj. Bylo to v Anglii. Nákres tohoto stroje se poté objevil v časopisu pro muže v roce 1752. Na základě tohoto nákresu zkonstruoval roku 1767 v bavorském Řezně německý protestantský teolog, přírodovědec a vynálezce Jacob Christian Schäffer historicky první prací stroj – prací vanu.
Podle některých historiků však titul „vynálezce praček" náleží až Američanu Williamu Blakstoneovi, který pro svou manželku vyrobil roku 1874 „High Speed Rotary Washing Machine“. Blackstone se stal vůbec prvním výrobcem praček na světě, voda se však stále ohřívala odděleně na kamnech, jen některé modely umožňovaly díky kovovým bubnům ohřívání vody pod ním, zatápělo se uhlím nebo dřevem, prádlo se tak mohlo vyvařovat přímo v pračce.
V českých zemích přišel konec ručního praní s rokem 1900. Valchy začaly nahrazovat dřevěné ruční pračky, které prodával jistý Joža Rak z Hranic. Roku 1904 založil Rak svou vlastní výrobu a pod značkou Rak a Wollner začal vyrábět první prací stroje v Čechách. Na Vánoce roku 1904 představila firma první pračku značky ldeal.
Začátkem 20. století se také objevily první pračky na elektrický pohon, díky čemuž bylo praní mnohem rychlejší a účinnější. Roku 1937 byla vynalezena plně automatická pračka, měla spotřebu 150 litrů vody a udržovala teplotu vody v rozmezí 55 až 70 °C. Pračky ve čtyřicátých letech již byly bubnové, napouštěly vodu, ohřívaly. V roce 1950 byl vynalezen časový spínač, jednotlivé úkony byly prováděny v jednom bubnu a byly řízeny nastavitelným programátorem. První automatické pračky české výroby spatřily světlo světa v roce 1957 v závodě Romo ve Fulneku.
Mikrovlnná trouba
Kdysi byla mikrovlnná trouba výsadou jen luxusních restaurací, jídelních vozů nebo zaoceánských parníků. Úplně první mikrovlnku s názvem Radarange by totiž hospodyňky do kuchyně nejspíš stejně nechtěly. Vážila 340 kilogramů a byla vysoká skoro dva metry.
Revoluci v ohřevu potravin odstartoval americký konstruktér Percy Spencer. Během druhé světové války pracoval na výrobě a zdokonalování magnetronů, které se používaly do radarů. Jednou se mu při práci rozpustila v kapse čokoláda. Když pak zkusil podobným způsobem ohřát kukuřici, hned z ní byl popcorn.
K objevu ale přispěl i český profesor Augustin Žáček. Ten jako první popsal princip oscilace magnetronu, který mikrovlnná trouba využívá.
Vysavač
Další převratnou událostí bylo vynalezení vysavače. Lidé odnepaměti používali pro úklid košťata. Když se však v domácnostech začalo objevovat čím dál tím více textilií, koberců a čalouněných sedaček, bylo třeba najít způsob, jak bytový textil zbavit nečistot.
Kroniky uvádějí, že jako první si nechal patentovat vysavač v roce 1901 anglický konstruktér Hubert Cecil Booth. Stal se tak původcem masového vstupu vysavačů do domácností.
Jak na princip fungování vysavače přišel? Říká se, že se šel jednoho dne podívat na nádraží St. Pancras v Londýně, kde se měl právě předvádět nový způsob čištění železničních vagónů. Systém spočíval na principu dmychadla v tom, že se vzduchem odfukoval prach ze sedaček a podlah. Výsledkem však místo čistého vagónu bylo velké množství rozvířeného prachu.
Booth dospěl k názoru, že mnohem efektivnější by bylo prach vysávat než ho odfukovat. Když se vrátil domů, ihned provedl pokus. Sklonil se k podlaze, před ústa si přiložil kapesník a nasál vzduch. Na kapesníku se mu uchytilo množství prachu a nečistot. Princip současného vysavače byl na světě. V roce 1902 vyrobil první vysavač na světě a založil společnost Vacuum Cleaner Co. Ltd., která začala vyrábět vysavače. Přenosný vysavač vyrobil ale až v roce 1906. Tentokrát už nebyl první. V roce 1905 ho předstihla americká firma Chapman and Skinner ze San Franciska.
Počátkem 20. století se začalo objevovat více výrobců. Mezníkem se stal rok 1912, kdy švédský podnikatel Axel Wenner-Gren vybudoval Elektrolux a vyrobil první vysavač „Lux 1“ – historicky nejznámější vysavač. Začalo období, kdy se firemní označení „lux" stalo synonymem pro vysavač. Švédská firma Elektrolux začala pohlcovat ostatní konkurenty od Evropy po Austrálii a Ameriku a v roce 1974 se stala největším výrobcem vysavačů na světě.
Mixér
Metody drcení, míchání, šlehání či sekání využívali kuchaři či hospodyně od nepaměti, ale ruční příprava byla příliš zdlouhavá. V roce 1857 si americký vynálezce Ralf Collier nechal patentovat přístroj pod názvem „míchač vajec“.
O třicet let později s podobným nápadem přišel pekař W. Johnson, který již prý byl unavený z nekonečného míchání těsta ve svém podniku. V této době se objevil i první elektrický mixér a v roce 1920 už bychom našli podobný přístroj ve většině amerických domácností, kde se užíval především k výrobě mléčných koktejlů (milk shake).
V českých domácnostech se mixér rozšířil až počátkem šedesátých let. Prvním masově používaným modelem byl ETA Pragomix Special. Vznikl už v padesátých letech, hospodyňky však nejdříve pořádně netušily, jak a k čemu přístroj v kuchyni využít, a tak se na většinu kusů několik let pouze prášilo v policích skladů. V létě roku 1958 však velkorysá propagační kampaň spustila „hlad“ po mixérech a po vyprodání zásob se výroba přístroje zvýšila dvojnásobně.
Rychlovarná konvice
Úplně původní rychlovarné konvice připomínaly ty dnešní jen velmi vzdáleně. První zmínky o nich pochází už z dávné Mezopotámie. Nejstarší model elektrické konvice se ale poprvé objevil v katalogu společnosti vyrábějící elektrospotřebiče až v roce 1893. Byla však velmi nepraktická. Přístroj sestával z přenosné plotýnky s elektrickým kabelem a samotné konvice. Celá sada byla velice těžká a voda se vařila spíše velmi pomalu než rychle.
Až v roce 1922 přišel Leslie Large s nápadem na výrobu ponorného topného tělíska a položil základy k sestavení elektrických rychlovarných konvicí tak, jak je známe dnes. O dalších třicet let později vznikla první plně automatická varná konvice, která se po dovršení bodu varu sama vypla – byl vynalezen bimetalový spínač. První konvice byly vyrobené z plastu, byly spíše hranaté a elektrický kabel byl propojený přímo se samotnou konvicí. Dalším přelomem ve vývoji byla konvice s podstavcem, s níž se manipuluje mnohem pohodlněji a bezpečněji.
Kuchyňský robot
Mezi první zákazníky na kuchyňské roboty patřilo ještě před válkou americké námořnictvo. Roboty se staly výbavou válečných lodí, uplatnily se v kuchyních, kde bylo třeba vařit pro velkou posádku. Modely Hobart Corporation, kde pracoval americký inženýr Herbert Johnson, se stále zmenšovaly. Největší úspěch a průlom pak zaznamenal model G vyrobený roku 1927. Byl už skladný a nepříliš drahý, takže se ho během tří let prodalo 20 tisíc kusů.
Skutečného kuchyňského robota představil světu až Francouz Pierre Verdon, který pracoval jako prodejce francouzské cateringové společnosti. Na svých obchodních cestách si velice dobře všímal toho, jak jeho klienti bojují se zpracováváním nejrůznějších surovin do pokrmů a co jim tato práce zabere času. V roce 1960 proto ukázal robota zvaného Coupe, který se ovšem zatím hodil jenom do větších profesionálních kuchyní. Byl příliš veliký. Protože ale vznikla poptávka i po menším bratrovi, roku 1971 nabídl i malou verzi Le Magi-Mix. Ta sklidila veliký úspěch a přitáhla pozornost konkurence.
Od té doby se roboty vyvíjely, a to velice rychlým tempem. Navíc už dávno nešlo a nejde o žádné jednoúčelové hrubé stroje. Naopak jsou čím dál menší, sofistikovanější a nabízejí stále širší paletu funkcí. Umí mixovat, strouhat, hnětat, krájet, drtit. Jsou prostě multifunkční.
