Světluška 7/2022
O hodné čarodějnici - Terezka Janáčková, z knihy Terezčiny pohádky
Byl jednou v lese jeden domeček a v něm žila hodná čarodějnice Sabrina, která uměla léčit lidi od různých neduhů, jako třeba slepoty. Jednou přišla do její komůrky zlá čarodějnice přestrojená za slepou paní a chtěla, aby ji Sabrina vyléčila. Sabrina se snažila, ale nedařilo se jí to, protože léčila zlou čarodějnici, která vlastně léčení nepotřebovala, protože nemocná nebyla, jenom chtěla Sabrině pod touto záminkou ublížit. Když si Sabrina myslela, že už se jí léčení daří, tak se najednou ta nemocná paní proměnila v to, co opravdu byla, ve zlou čarodějnici.Tato zpráva se roznesla pomocí sojky po celém lese. Od sojky zprávu uslyšela všechna zvířátka. Zvířátka běžela Sabrině na pomoc, protože Sabrina pomáhala jim všem a hlavně lidem. Všechna zvířátka vnikla do jejího domečku a překazila zlé čarodějnici, aby ubližovala Sabrině.
Zvířátka se postavila před zlou čarodějnici. Jedno zvířátko se oddělilo a řeklo Sabrině, aby utekla ven, protože se v jejím domečku budou dít zlé věci. Sabrina ho uposlechla. Potom se zvířátko vrátilo k ostatním.
Než Sabrina odešla ven, proměnila se zlá čarodějnice zase do podoby slepé ženy, aby ji zvířátka utěšovala a měli nad ní lítost. Zvířátka udělala na čarodějnici takovou lest, že jí řekla, že se Sabrina šla projít a že oni jsou její pomocníci, ať si sedne do křesla pro pacienty. Čarodějnice to udělala. Potom jí začali svítit na její oči takovou zvláštní pomáhací lampou. Jedno zvířátko se oddělilo a šlo nachystat past. Až jí posvítili na ty její oči dostatečně, zlá čarodějnice poděkovala, že je jako vyléčená a že už jde domů, ale právě na cestu domů nachystala zvířátka past.
Past byla pod stromem zamaskovaná jehličím. Když po tom jehličí přešla Sabrina, tak se jí nic nestalo, protože měla zvláštní jemné krůčky, ale zlá čarodějnice měla těžké kroky z důvodu těžkého svědomí, takže spadla do díry, kde si zlomila nohu.
Takto končí naše pohádka.
xxx
Na doplnění pro zvídavé čtenáře připisuji alespoň krátké vysvětlení, proč si budeme v tomto roce číst z knihy Terezčiny pohádky. Knihu nadiktovala své mamince osmiletá holčička, která své dětství prožívala trochu jinak než většina dětí. Už její příchod na svět byl jiný. Narodila se totiž o celé tři měsíce dříve, než její rodiče a bratři očekávali. Dlouhé týdny strávila v inkubátoru a brzy se ukázalo, že bude v životě zápasit s postižením centrální nervové soustavy, které omezí její pohyblivost. Intenzivní rehabilitace se stala každodenní samozřejmostí pro celou rodinu a stále zabírá v Terezčině rozvrhu svoje místo. Všechnu péči proměnila Terezka do vyprávění. Své příběhy diktovala, když ještě neuměla ani číst ani psát. A já věřím, že vás její fantazie může inspirovat.
