Světluška 6/2022
František Nepil: Jak se Makový mužíček učil mluvit (Makový mužíček, 5. část)
„Tak si myslím, že budu Makového mužíčka učit mluvit,“ povídal jednou stařeček.„Co bys ho učil?“ namítala stařenka, „vždyť umí jenom gagaga a gogogo. Na mluvení má čas, děti rozvazují až v půldruhém roce.“
„Gagaga mu pro začátek úplně stačí. Tak přece začíná spousta užitečných slov. Například – například – například –,“ vzpomínal dědeček, ale na žádné si vzpomenout nemohl.
„No tak vidíš,“ kárala ho babička, „gagaga není k ničemu. Gagaga je leda tak pro kachny.“
„Galoše!“ vzpomněl si najednou dědoušek. „Galoše začíná na ga! Makový mužíčku, pojď k dědovi a řekni galoše!“
„Žádné galoše ho učit nebudeš,“ postavila si hlavu stařenka. „Galoše není užitečné slovo. A pak – ani je doma nemáme.“
„Tak mu galoše koupíme,“ namítal stařeček. „Přijde sychravé počasí, spustí se mrholení, všude bude cáhota a Makový mužíček si alespoň nezastudí nožičky.“
„Kde bychom na galoše vzali?“ divila se stařenka. „A potom – když se dá do deště, nebude Makový mužíček chodit venku. Bude sedět pěkně u kamen. Jen by se čvachtal v loužích a nanosil by dovnitř bláto. Kdo to má po vás věčně uklízet? Mně stačí, že musím zametat po tobě. Jdeš ze dvorka, venku je cachtanice a ani si nohy neočistíš.“
„Já si náhodou vždycky opucuju boty o klestí,“ bránil se dědeček. „Ale jestli nechceš, abych ho naučil galoše, tak ho naučím něco od go. Takových slov, co začínají go, je ještě víc. Například – například – například –,“ vzpomínal stařeček, ale zase si nemohl na žádné vzpomenout.
„Tak vidíš, takové slovo už vůbec není. Gogogo není už vůbec k ničemu,“ kývala hlavou stařenka.
„Gorila!“ vykřikl stařeček, „gorila začíná na go! Makový mužíčku, pojď říct dědečkovi gorila!“
„Já tě poženu s gorilou,“ rozhněvala se stařenka doopravdy, „načpak potřebuje takové ničemné slovo? Dítě musí nejdřív pojmenovat věci kolem sebe. Musí vědět, že bába je bába a děda je děda, a na gorilu má času dost!“
„Víš tedy co?“ rozzářily se starouškovi oči, „já ho naučím říkat goláče!“
„Co že ho naučíš?“
„Goláče. To je přece užitečné slovo. A já je rád.“
„A co je to goláče?“ kroutila hlavou staruška.
„No přece koláče,“ vysvětloval stařeček. „Naučím ho koláče říkat jako goláče, a až bude umět ko, tak ho to přeučím.“
„To ti teprve nedovolím! Ty ho to naučíš špatně a pak ho to už neodnaučíš. To ho raděj neuč vůbec nic!“
„A to je pěkné,“ urazil se stařeček, „mně chceš zakazovat, abych Makového mužíčka naučil mluvit? Mně, který ti seká dříví, pošívá střechu doškem a nosí vodu až ze studánky? Já jsem poslední, kdo si tvoje zakazování zaslouží. Hněvám se na tebe a nemluvím s tebou. A taky že jdu na dvorek a na mráz, a budu tam celý den, ať třeba nastydnu!“
Dědoušek bouchl dveřmi a stařenka se zamrzela. Nechci, aby se hněval, říkala si. Vždyť to myslel dobře. Musím ho zase udobřit. Upeču mu koláče, ty on rád. Honem tedy zadělala na pár koláčů, strčila je do trouby a přiložila do plotny otýpčičku. V kamnech zahučelo a koláče byly, že se mohlo srdce rozskočit.
Babička je dala na stůl a šla za stařečkem na dvůr. Stál tam v koutku a trucoval.
„Pojď, staroušku, já to tak nemyslela,“ loudila jak prosebníček, „pojď, ať nenastydneš. Udělala jsem ti překvapení.“
Dědeček by rád ještě chvilku trucoval, ale nechtěl přijít o to překvapení. Tak se obrátil a šoural se s ní ke dveřím.
A hle, co se nestalo: veřeje malinko píply a na prahu stál Makový mužíček s kočkou Slunomžourkou.
„Gagaga, gogogo,“ volal, „bába, děda, goláče!“
„Jakpak to mluvíš!“ spustil na něho stařeček, „neříká se goláče, ale koláče!“
„I nech ho, konejšila dědouška babička, „až začne říkat ko, tak ho to přeučíš!“
***
A tady se s Makovým mužíčkem ve Světlušce rozloučíme, i když František Nepil příběhů o něm napsal daleko víc.
My jsme si stačili přečíst jen o tom, jak přišel na svět, jak ho měli všichni rádi a jak ho opatrovali. Hlavně jsme však četli o tom, jak se naučil chodit a mluvit. Dál už bylo jen na něm, jak s tímhle naloží. Stejně jako na vás je, jak použijete to, co jste se za končící školní rok naučili. A chcete-li vědět, jak se Makový mužíček naučil psát, jak si našel kamarády a vůbec, jak se z něj stal šikovný kluk, budete muset požádat své blízké, aby vám knihu dočetli. My si po prázdninách začneme číst další zajímavou knihu.
