Světluška 4/2022
Troška humoru
Baví se dva pasáčci ovcí, jak velká mají stáda.První říká: „Já mám ve stádě 98 ovcí, a ty?“
„Já nevím, pokaždé, když se je snažím spočítat, usnu!“
Omlouvá se zajíček hadovi: „Promiň, že jsem se ti posmíval, že nemáš nohy.“
Had: „Ale, to nic není!“
Zajíc: „Tak, ruku na to!“
Přijdou reportéři za slepicí a ptají se: „Je pravda, že jste snesla sedmikilové vejce?“
„No ano, je,“ odpoví slepice.
„A máte nějaké cíle do budoucna?“ ptají se dál.
„Ano, snést desetikilové vejce.“
Reportéři se jdou zeptat kohouta: „Víte, že jedna z vašich slepic snesla rekordní vejce?“
„No ano.“ Odpoví kohout.
„A máte nějaké plány do budoucna?“ vyptávají se dál.
„Ano, rozbít pštrosovi zobák!“
Zvířátka v lese se dohodla, že si postaví sídliště. Do města na příslušné úřady půjde liška, ta je dost fikaná, všechna potřebná potvrzení a povolení rychle vyřídí, řekla si zvířátka. Za měsíc se liška vrátí s prázdnou.
Tak se do města vydá medvěd, za měsíc ale taky přijde s prázdnou.
Zvířátka už se smiřují s tím, že budou mít smůlu, když se ozve oslík: „Já bych to zkusil vyřídit!“
Ostatní zvířátka se začnou smát a říkají: „Ani liška se svým intelektem a ani silný medvěd to nedokázali vyřídit, tak ty už vůbec nemáš šanci.“
Ale oslík se těmi řečmi nedal odradit a vydal se do města. Za tři dny zvířátka vidí oslíka, jak mává všemi potvrzeními a za ním jedou bagry, jeřáby a nákladní auta.
Všichni se strašně diví: „Jak jsi to dokázal, oslíku?“
„To bylo snadné!“ říká osel, „přijdu na úřad, otevřu první dveře – spolužák, druhé dveře – spolužák, třetí dveře – spolužák...“
