Světluška 1/2022
Daniela Krolupperová: Průšvihový pátek (Z knihy Já se nechtěl stěhovat! 5. díl)
Když maminka v pátek ráno budila Martina do školy, musela s ním pořádně zatřást. Při fotbale se utahal a spal, jako když ho do vody hodí.„Martine! Martínku!“
Martin opatrně otevřel jedno oko. Zahlédl aktovku. Zase škola! Ach jo! „Zítra je sobota, pospíš si,“ slibovala maminka. Pak nemilosrdně stáhla z Martina peřinu. „A teď se utíkej umýt!“ Martin docela záviděl žirafce, která spokojeně chrupkala na polštáři.
Do školy šel poprvé málem zvesela. Ten divný strach, co se ho v nové škole držel, ho začal pomalu opouštět. I když dobře tušil, že mu Vašek poznámku určitě nedaruje.
A taky že ano. Vašek čekal u šatny a hned se pokusil Martinovi podrazit nohy. Ale Martin byl všímavý a rychlý. Byl přece fotbalista! Bleskově uskočil. Jenomže přitom Vaškovi šlápl na nohu. Nejspíš to pěkně bolelo. Vašek zařval a uhodil Martina pěstí do ramene. To ovšem byla věc, kterou si žádný kluk nemůže nechat líbit. A tak se Martin, skoro o hlavu menší než Vašek, začal prát.
„Kluci, nechte toho!“ volaly na ně Eliška s Kamčou. Ale kluci toho nenechali. Zato je zaslechl školník. Hned přispěchal na místo činu. „No, co se to tu děje?“ zaduněl hromovým hlasem a kluky od sebe odtrhl.
„Kde si myslíte, že jste? V ringu? Tady je škola, pánové!“ školník byl vysoký mohutný pán s obrovským prošedivělým knírem. Přísně se na kluky podíval. Vypadal jako hodně naštvaný mrož.
„Tebe poznávám, Bezděku! Známá firma. A vidím, že ses přes prázdniny vůbec nepolepšil!“ řekl Vaškovi. Potom se otočil k Martinovi: „A kterýpak jsi ty?“
Martin se lekl. Tohle vypadá na pěkný průšvih. Rvačka ve školní šatně. To se bude maminka zlobit. „Martin Vokurka,“ vypravil ze sebe potichu a jako obvykle úplně zrudl.
„Podrazil mi nohy!“ vykřikl Vašek a upřel oči na školníka. „A pak mě praštil!“
„To není pravda!“ ohradil se Martin rozhořčeně.
„No, pánové,“ rozhodl školník, „jak to bylo, nevím. Ale koukejte se ve škole chovat jako ve škole. Nebo si sem budeme muset pozvat pány rodiče. Rozumíte?“ Kluci přikývli, že rozumějí. Pan školník odešel zpátky k hlavnímu vchodu. Každé ráno tam poctivě hlídkoval a kontroloval, jestli se děti přezouvají.
Martin si mnul lýtko, kam ho Vašek kopl. Vašek si zase otíral bolavý loket, do kterého ho Martin uhodil. „Jestli to práskneš Zimnici!“ ucedil mezi zuby. „Jako by nestačila ta pitomá poznámka. Kvůli tobě, ty pako!“
Žalovat Martin rozhodně neměl v úmyslu. Měl jen velkou chuť zacouvat a zmizet Vaškovi z očí. Trochu se ho bál. Vašek byl větší, docela jistě by ho za chvíli přepral. Jenomže tatínek i Eda vždycky říkali, že člověk nesmí být zbabělec. A tak si Martin dodal odvahu a ohradil se: „Já nejsem žádný pako. A tu poznámku jsi dostal kvůli sobě, tys mi sebral kalhoty! Ne já tobě.“ Teprve pak se rozběhl do třídy.
Vyučování bylo docela zajímavé. Po hodině čtení a počítání vyprávěla paní učitelka o tom, že v naší zemi dříve vládli králové. Opravdoví. Ale bylo to už dávno. Lidé ještě neměli auta ani mobily. Jezdili na koních a statečně bojovali v bitvách. Když si potřebovali na dálku předat nějaké dokumenty, neposlali si e-mail, ale vyslali posla. A děti nechodily do školy! Celá třída zašuměla úžasem. Děti nemusely do školy! Páni! To byl báječný život! Úplně všichni žáci II. B litovali, že nežijí v té dávné době. Paní učitelka se rozesmála. Vysvětlila dětem, že být nevzdělaný a nic nevědět je v životě velká nevýhoda. Jenže Martin si stejně myslel, že život bez školy nemusel být špatný. Pořád ještě nečetl úplně plynule. Některé děti se mu smály, že to nikdy nedokáže. Matematika mu taky dvakrát nešla. I když se snažil a počítal s maminkou. Bez školy by to všechno bylo jednodušší, říkal si v duchu, nemusel bych se mučit s učením.
O hodině výtvarné výchovy kreslili dávné krále. Paní učitelka napřed promítla obrázky a sochy králů, aby si je děti dovedly dobře představit. Pak se začalo malovat. Vodovkami.
Martinovi kreslení docela šlo. Nejlíp ze třídy kreslila Terezka. Hned po ní Heřmánek. Možná to bylo tím, že sestavoval letadla. Rád vymýšlel úplně nové letouny a maloval si je do sešitu. Až vyroste, tak jednou takové letadlo třeba opravdu sestrojí. Zatím se na to chystal a krále dovedl namalovat i s bájným mečem.
Když si šel Martin o přestávce vypláchnout štětce a míjel Robinovu lavici, omylem do ní strčil. Voda z kelímku vyšplíchla a udělala Robinovi na obrázku velkou skvrnu. Martin se zarazil. Nechtěl to udělat, vůbec nechápal, jak se to mohlo stát.
Robin se jen díval, jak se mu jeho král rozpíjí před očima. Strašlivě se rozzlobil. Obrázek mu dal velkou práci. „Zničil jsi mi výkres! Úplně jsi mi zničil krále!“ křičel a razil si cestu k Martinově lavici. Tam vzal Martinův kelímek a celý ho vychrstl na Martinovu kresbu. Naštěstí bylo v kelímku docela málo vody, takže se na výkresu objevilo jen několik skvrnek.
„To si vypiješ!“ zahrozil Martinovi Robin a chystal se ho uhodit. Jenomže v tu chvíli zazvonilo a do třídy vešla paní učitelka. Robin nechtěl dostat poznámku, tak se vrátil do lavice.
„Vokurka mi zničil výkres,“ oznámil paní učitelce lítostivým hlasem. „Polil mi ho.“
„Já nechtěl,“ hájil se Martin. „Já jenom omylem strčil do lavice. Šel jsem si vymýt štětce.“
Paní učitelka došla k Robinovu výkresu. Podívala se, pokývala hlavou a řekla: „To si vypiješ!“
Robin údivem otevřel pusu. On? Paní učitelka šla, vytáhla velký piják a opatrně ho přiložila k výkresu. Přebytečná voda ze čtvrtky zmizela a výkres vypadal jako dřív. „Tahle světlá místa přemaluješ a všechno bude v pořádku,“ vysvětlila Robinovi. „Král se ti opravdu povedl!“
Když to Martin viděl, taky hned vyndal piják. Opatrně zbavil svůj výkres vodních skvrn. Místa, na kterých vybledla barva, znovu dokreslil. I jeho král vypadal moc dobře. Ale příhoda to byla ošklivá, brr!
Při obědě seděl Martin vedle Marka a Heřmana. Marek se s Adamem chystal v sobotu na fotbal, ale přidal se k nim Vašek. Toho se oba kluci báli odmítnout. A protože Vašek by s Martinem určitě hrát nechtěl, rozhodli se kluci, že tentokrát s sebou Martina nevezmou. Martin z toho byl moc smutný. Ale Heřman ho pozval na celé odpoledne na létání. Vezmou s sebou s tatínkem i další letadla. Bude zábava. Takže tenhle pátek nebyl zase tak špatný den. I když z něj málem koukaly dva průšvihy.
(Pokračování příště)
