Světluška 1/2022
Co jsou necky???
Dřevěné necky, jádrové mýdlo s jelenem, valcha, obrovský hrnec na ohřátí vody na kamnech patřily kdysi neodmyslitelně k sobě. Teprve pak se mohlo prát. Poté máchat, ždímat v ruce kroucením a na šňůrách sušit. Ale den předem se prádlo ještě máčelo.Kdysi znaly necky snad všechny hospodyňky. Velké prádlo se odbývalo zásadně v pondělí. Asi i kvůli tomu, že sobota byl koupací den. Ve vodě pracně nanošené z nejbližší studny, rybníka nebo řeky se většinou postupně vykoupala celá rodina. A mýdlem nasycená voda se použila ještě na namočení prádla. Neděle se ctila, takže praní v ten den nepřipadalo v úvahu.
V naší rodině dodnes koluje historka o jedné pomocnici, kterou měla babička na občasnou výpomoc, když se jí v lednu 1935 narodilo první dítě (moje maminka). Dědeček s babičkou bydleli v novém domě, který si postavili a vybavili ho na tu dobu nebývalým přepychem. Měli ve sklepě vedle truhlářské dílny dědečka také koupelnu. No, koupelnu. Byla to místnost s velkým měděným kotlem s dřevěným víkem. Pod kotlem se topilo. Vedle něj stála velká kamenná vana, do které se horká voda přelívala nádobou na delší dřevěné rukojeti. Říkalo se jí šouf. Vana se dala vypouštět a voda se ztrácela kamsi do zahrady. Do zahrady vedly i bytelné dřevěné dveře s okýnkem. Těmi se po celý rok přinášela do koupelny a do celého domu užitková voda z řeky Úslavy, která dosud pod příkrým svahem vesele teče dál směrem na Plzeň.
Pro praní se však používalo klasické vybavení. Uprostřed koupelny stál dřevěný pevný stojan a na něm byly velké dřevěné necky se špuntem na vypouštění. Praní probíhalo už pěkně za větrem a vlastně ve vytopené místnosti od kotle, kde se hřála voda. Máchání se ale odbývalo v řece. Dělo se tak i přes zimu. Můj dědeček, jakmile řeka pevně zamrzla, vysekal v ledu díru na máchání a tu udržoval po celou zimu. Já už dnes vím, že tím zakrýval, že byl náruživý pytlák. Prádlo se máchalo jednou za týden, ale pytlácká udička pod led sklouzla, kdykoliv byl děda u řeky.
Ale vraťme se k pomocnici. Když spolu s babičkou vypraly v neckách a na valše prádlo, sklouzala čiperná pomocnice s plným košem k řece. Postavila ho vedle otvoru v ledu. Babička na ni zavolala, ať si ještě dojde pro teplou vodu. Vyběhla tedy zpátky prudkou pěšinou ve stráni k domu. Babička jí podávala v zakrytém vědru teplou vodu a nízký dřevěný schůdek, aby si mohla k práci kleknout. Teplá voda byla připravena kvůli tomu, aby si mohla pradlena při máchání v ledové vodě zkřehlé ruce občas ohřát ponořením do té teplé ve vědru.
A co se nestalo?! Sotva děvče seběhlo k vodě, bez rozmyšlení ji vylilo do otvoru v ledu! Snad si myslela, že tak ohřála vodu v celé řece. Zaklekla a začala vesele prádlo máchat. Babička jen spráskla ruce.
Časem se rodina rozrostla ještě o dvě další děti. To už si babička žádnou pomocnici nesjednávala. Měla přece dceru, která musela pomáhat a později i celou proceduru s prádlem zvládnout sama.
Takové máchání znamenalo nejen námahu při samotné práci. Bolavé ruce a klouby si odnášely pradleny i pradlenky na celý život. Vidíte, člověk by si myslel, že i proto praní v neckách patří k době dávno minulé. A představte si, když zadáte na internetu heslo „NECKY“, vypadne na vás nabídka všech možných necek s kompletním vybavením. Najdete tam nejen necky na hraní pro panenky, ale i úplně ty klasické, až po ty na zabijačku. Ano, i to byla jedna z rolí, kterou necky bohatě zastaly. A možná, když se poptáte, můžete další skvělou vlastnost dřevěných necek zažít na vlastní kůži. Taková jízda na vodě v neckách má své kouzlo. Jen se hlasitě ozvěte, že byste to chtěli. V pračce se zabudovanou sušičkou takovou legraci nezažijete.
Jahela
