Kaleidoskop 3/2024
A kdo vynalezl tohle? Náramkové hodinky
Dnes jsou náramkové hodinky levné a zároveň přesné.Všichni takové hodinky nosí a stačí jim jen se podívat a hned vědí, kolik je hodin. Vždycky to tak ale nebylo. První hodiny byly tak velké, že by tehdy lidem myšlenka nosit hodinky na ruce jistě připadala absurdní.
První hodiny pohánělo kyvadlo, takže kdyby se nosily, nepracovaly by. Až v 15. století se hodináři naučili používat v hodinovém mechanismu svinuté péro. Pohyb neovlivní takové hodiny tolik, jako by ovlivnil závaží jejich předchůdců.
Na počátku 17. století se objevily první hodinky poháněné pérem. Nebyly ale moc přesné. Velkým přínosem v jejich vývoji byl vynález „nepokoje“, s nímž přišel Holanďan Christiaan Huygens v roce 1675. Díky této pružině ukazovaly hodinky přesný čas.
Všechny tyto první přístroje vypadaly jako miniaturní nástěnné hodiny, jen s tím rozdílem, že se nosily v kapse. V osmdesátých letech 19. století se objevily náramkové hodinky, ovšem jen jako módní výstřelek. Teprve ve století dvacátém si náramkové hodinky získaly všeobecnou oblibu. Dnes je má skoro každý, a tak, ať jde kamkoliv, má přehled o čase.
Počátkem 20. století už se volně prodávaly kapesní i náramkové hodinky a lidé si zvykli na to, že se kdykoliv mohou dozvědět přesný čas. Hodinky mají různé podoby, jsou zdobné jako šperky nebo jsou to levné kousky s jednoduchými ciferníky.
Dnes lidé většinou nosí křemenné hodinky. Ty mají uvnitř drobný krystal křemene, který vibruje v nastavené frekvenci. Pohyb ručiček se přenáší na pohyb křemene, a tak jdou hodinky bez natahování.
Zdroj: Philip Wilkinson: 100 největších vynálezů. Praha, 1999.
